Lidské tělo
Střeva
O prvním oddílu tenkého střeva, dvanáctníku, jsme se zmiňovali
už v souvislosti se slinivkou břišní (mimochodem, jeho název je odvozen od
přibližné délky 12 palců). Druhým oddílem je lačník (jejunum) o délce asi
1,5 až 2 metry a třetím pak kyčelník (ileum),
dlouhý necelý metr.
Všechny zmíněné části tenkého střeva mají vnitřní
průsvit kolem 2,5 centimetru.
Celé tenké střevo je složené do nesčetných kliček a podobá se nedbale pohozené šňůře na prádlo. Najdeme je ve střední části břišní dutiny a k břišní stěně je přichyceno speciální tkáňovou strukturou, tzv. okružím (mesenteriem). Vzhled okruží lze přirovnat k rozevřenému vějíři, jehož rukojeť je připevněná k břišní stěně, zatímco jeho dlouhé volné okraje podpírají střevní kličky. Okruží ovšem střevo nejen fixuje, ale také je zásobuje krví, protože i střevní tkáň (jako kterýkoliv jiný orgán) potřebuje stálý přívod kyslíku a živin.
Plocha jako fotbalové hřiště
Ale proč
vlastně musí být tenké střevo tak dlouhé? Hlavně proto, že jeho hlavní funkcí
je vstřebávání živin z přijaté potravy do krevního oběhu. Je tedy nutná
co největší povrchová plocha, která se na procesu vstřebávání živin podílí. Sama
délka kolem tří metrů by však nestačila – proto je vnitřní povrch střeva
zvrásněn do nesčetných záhybů a z každého záhybu vyčnívají tisíce výstupků
podobných dlouhým prstíkům, kterým se říká klky (na 1 milimetr
čtvereční jich připadá 20 až 40). Jenomže ani povrch klků není hladký: je pokryt
vrstvou mikroklků, takže připomíná jemný kartáč. Tímto důmyslným
zařízením zvětšuje tenké střevo svůj vnitřní povrch na bezmála 300 metrů
čtverečních, což je srovnatelné s fotbalovým hřištěm.
V membráně mikroklků se nacházejí enzymy, které doštěpují součásti potravy na jednoduché molekuly cukrů a aminokyseliny rozpustné ve vodě, protože jenom v této podobě mohou jednotlivé složky živin procházet tenkými stěnami klků do bohaté sítě kapilár uvnitř klků. Průchod tráveniny tenkým střevem trvá 4 až 8 hodin.
Tlusté střevo
Na tenké střevo
bezprostředně navazuje střevo tlusté (kolon). Svou vzestupnou, příčnou a
sestupnou částí (tračníkem) tvoří jakýsi rám kolem kliček tenkého střeva.
V porovnání s tenkým střevem má průměr dvojnásobný, ale délky
dosahuje jen poloviční - sotva 1,5 metru. První částí tlustého střeva je
střevo slepé (cékum) a poslední částí konečník (rektum).
V nejspodnějším úseku konečníku (ampule), uzavřeném řitním svěračem, se
shromažďuje stolice.
Mezi tenkým a tlustým střevem je chlopeň, která zabraňuje zpětnému toku tráveniny. Protože intenzivní vstřebávání živin probíhá už v tenkém střevě, sliznice tlustého střeva nemá klky. Za den přestoupí z tenkého střeva do tlustého 400 až 1500 mililitrů tráveniny a po vstřebání vody zbude asi 150 mililitrů zahuštěného obsahu. Převažujícím sekretem v tlustém střevu je hlen, který jednak chrání sliznici před účinkem enzymů tenkého střeva a jednak pomáhá formovat stolici.
Významnou součástí tlustého střeva jsou bakterie, které vyvolávají kvasné reakce (u cukrů) a hnilobné pochody (u aminokyselin a bílkovin). Je-li střevo sterilní – například po intenzívní léčbě antibiotiky – je proces trávení podstatně narušen.
Slepé střevo versus apendix
Jednu
zajímavost na konec. Ačkoliv tlusté střevo hraje v trávicím systému
nezastupitelnou roli, jedna jeho část je naprosto nefunkční. Tou částí není
slepé střevo, jak se mylně traduje, ale jen jeho červovitý výběžek
v délce 5 až 10 centimetrů, odborně zvaný apendix. Přes různé hypotézy
nebyla jeho existence dodnes uspokojivě vysvětlena. Lze tedy předpokládat, že
jde skutečně o pozůstatek dávných vývojových etap. Sám apendix (jako by se občas
pohoršoval nad naší nevědomostí) se občas ucpe, zanítí a dá o sobě vědět
charakteristickou bolestí v pravém dolním břišním kvadrantu. Jedinou
účinnou léčbou je chirurgické odstranění.
|
Dvanáctník (duodenum) |
|
Lačník (jejunum) |
|
Kyčelník (ileum) |
|
Slepé střevo (caecum) |
|
Apendix |
|
Vzestupný tračník |
|
Příčný tračník |
|
Sestupný tračník |
|
Esovitá klička |
10 |
Konečník (rektum) |
Řez stěnou tenkého střeva: | |
11 |
Střevní klky |
12 |
Svalová hmota |
13 |
Buňky epitelu |
14 |
Lymfatické cévy |