Lidské tělo

Reprodukční systém člověka je závislý na funkci pohlavních žláz. Pohlavní žlázou muže je varle, pohlavní žlázou ženy vaječník. Zajímavým poznatkem je zjištění, že mužské i ženské pohlavní orgány se u lidského embrya vyvíjejí ze stejného, indiferentního základu, z prvotní pohlavní řasy a tzv. prvoledviny. Genitální řasa se během dalšího vývoje diferencuje na vaječník nebo varle. Z prvoledviny vybíhají dva vývody – Müllerův vývod, z nějž se vyvíjí vejcovod, děloha a pochva, a vývod Wolffův, který se stává později chámovodem. Zatímco však u žen přetrvávají i zbytky Wolffova vývodu v závěsech vejcovodů, u mužů Müllerův vývod zaniká. Lze tedy říci, že embryo je do určitého věku ženského pohlaví.

Vaječníky jsou podlouhlé oválné žlázy tři až pět centimetrů velké, uložené po obou stranách dělohy v malé pánvi a v dolní části břišní dutiny, chráněné pánevními kostmi. Jsou upevněny vazivovým aparátem k děloze a k pánevním stěnám. Do puberty je povrch vaječníků hladký. Začátkem pohlavní zralosti povrch zhrubne a zvrásní se dozrávajícími folikuly během měsíčních cyklů. Všechna vajíčka jsou preformována ve vaječnících už při narození. Jejich počet se odhaduje asi na 400 000, ale během pohlavního života jich dozrává pouze asi 400. A z nich jen mizivé procento splní svůj úkol – vyvíjet se po oplození v nového jedince. Dlouhý život neoplodněného vajíčka (oocytu) také vysvětluje zvýšený výskyt geneticky abnormálních gravidit se stoupajícím věkem matky.

Přibližně od pátého dne menstruačního cyklu se v jednom vaječném folikulu, vždy střídavě v levém a pravém vaječníku, začnou množit buňky obklopující vajíčko, takže se folikul zvětšuje. Toto rostoucí a zrající tělísko se nazývá Graafův folikul a dosahuje velikosti 10–15 milimetrů. V buňkách tohoto folikulu se vytvářejí hormony zvané estrogeny (od řeckého slova estrus, tj. říje). Estrogeny ovlivňují přibližně od 5. do 12. dne menstruačního cyklu růst děložní sliznice, to znamená, že tato růstová neboli proliferační fáze navazuje přímo na předcházející ukončené menstruační krvácení, při kterém byla děložní sliznice odloučena od děložní stěny a odplavena.

Čtrnáctý den menstruace Graafův folikul praská a uvolňuje se z něj zralé vajíčko schopné oplodnění (dochází k ovulaci). Zralé vajíčko o průměru asi 0,15 mm nekončí naštěstí v břišní dutině, ale je zachyceno třásněmi na okraji vejcovodů. Vejcovody jsou dlouhé asi 10–12 cm a jsou vystlány řasinkovým epitelem, jehož řasinky kmitají směrem k děloze a tak do ní transportují vajíčko. K oplodnění vajíčka, které po uvolnění z folikulu žije 12 až 24 hodin, dochází ve vejcovodu, kam spermie, jejichž životnost se odhaduje na 24 až 48 hodin, po pohlavním styku aktivním pohybem z pochvy rovněž putují.

Po vypuzení vajíčka se prasklý folikul změní na hormonálně aktivní tkáň vaječníku – žluté tělísko (corpus luteum), produkující progesteron, který řídí sekreční fázi děložní sliznice. Sliznice se dále zvyšuje a prokrvuje. Slizniční žlázky začínají vylučovat značné množství hlenu.

Sekrece pohlavních hormonů, estrogenů a progesteronu, je řízena hormony předního laloku hypofýzy. Tvorbu estrogenů stimuluje folikulostimulační hormon, tvorbu progesteronu luteinizační hormon. Při řízení sekrece těchto nadřazených hormonů se uplatňuje zpětnovazebný účinek estrogenů a progesteronu z vaječníků, ale i ovlivnění zprostředkované hypotalamem, např. silné emoční vlivy, sexuální dráždění, podněty z okolí, výživa. Zpětnovazebného účinku estrogenů a progesteronu na tvorbu hormonů hypofýzy se využívá při hormonální antikoncepci. Vysoké dávky syntetických estrogenů a progesteronu obsažené v antikoncepčních pilulkách blokují tvorbu folikulostimulačního i luteinizačního hormonu, a tím i tvorbu vaječníkových hormonů. Současně s tím se brání vzniku Graafova folikulu a následné ovulaci, tedy i možnému otěhotnění po pohlavním styku.