Bolesti hlavy

Tato klasifikace je dost rozsáhlá, a proto je užitečné pohlédnout na bolesti hlavy z hlediska jejich možné závažnosti. V praxi je nadmíru důležité rozpoznat tři zásadně odlišné situace:

1. Bolest hlavy jako (po určitou dobu) jediný a první příznak závažného, život ohrožujícího onemocnění.

2. Primární rekurentní bolesti hlavy (migréna a tenzní bolest hlavy).

3. Další, většinou vzácnější a život bezprostředně neohrožující bolesti hlavy.

Učinit “diagnózu” aspoň v tomto smyslu včasným rozpoznáním život ohrožujícího stavu je nutné poměrně rychle. Jako určité vodítko Vám nabízíme interaktivního průvodce, který Vám s diagnózou poradí; poslední slovo by ovšem měl mít lékař.

Onemocnění, která tu přicházejí v úvahu v této souvislosti, jsou následující:

Akutní menigitida a meningocefalitida (neboli zánět mozkových blan a míšních plen, současný zánět mozku a mozkových plen)

Zvýšení nitrolebního tlaku jakéhokoliv původu:

• při otoku mozku, většinou jako vedlejšího příznaku komplikujícího některou ze základních chorob v tomto výčtu
• při expanzním nádoru, hematomu nebo abscesu
• při městnání mozkomíšního moku v komorách nebo celé dutině lebeční

Všechna kaniocerebrální traumata – otřes mozku, zhmoždění mozku a všechny jejich komplikace.

Jako vždy, kdy jde o zdraví a jeho ohrožení, je na místě značná opatrnost. Žádný diagram ani schéma nemohou nahradit odborné lékařské vyšetření. Mohou však upozornit na hrozící nebezpečí, a tak napomoci v rozhodování, zda a jak rychle vyhledat lékařskou pomoc. Každodenní lékařská praxe ukazuje, jak mizivé znalosti o těchto závažných skutečnostech zatím mezi lidmi přetrvávají.

Naprostou většinu bolestí hlavy u dospělých ve všech rozvinutých zemích včetně České republiky tvoří dvě jednotky: migréna a tenzní cefalgie. Epidemiologie obou jednotek je v podstatě shodná - jsou typickými civilizačními chorobami (podobně jako diabetes mellitus, hypertenze, obezita, hypercholesterolémie atd.). Jejich výskyt je shodný ve většině rozvinutých zemí. Soudobé epidemiologické studie, prováděné shodnou metodikou, udávají přibližně 10 procent pro migrénu a přibližně 20 až 30 procent pro tenzní cefalgie.

V každém případě je jejich souhrnná četnost v rozvinutých státech dvakrát až třikrát vyšší než v rozvojových zemích. Dále je patrné, že v rozvinutých zemích jsou nejčastěji postiženi dospělí středního věku.

V některých afrických a jihoamerických studiích se objevuje zajímavý jev, že u vesnického obyvatelstva, které žije většinou tradičním, málo změněným způsobem života, je výskyt primárních bolestí hlavy velmi nízký a jejich rozložení mezi věkové skupiny normální. Na druhé straně u městského obyvatelstva, kde je značný rozdíl v životním stylu mezi starší a mladší generací, je patrný nejvyšší výskyt migrény i tenzní cefalgie u populace do 20 let věku, tedy u dětí a mladých lidí, vyznávajících moderní životní styl i se všemi negativy.

Zdá se, že masový výskyt migrény a tenzní cefalgie je i přes jejich odlišnou patogenezi produktem stejného životního stylu.

Přehled typů migrény a dalších primárních bolestí hlavy
(podle mezinárodní klasifikace bolestí hlavy z roku 1988)