Poruchy spánku

• akutní nemoc (spojená zejména s bolestivými stavy),
• úzkostné očekávání nějaké události (zkouška, cestování apod.),
• směnný režim,
• změna prostředí (např. nemocnice).

Na rozdíl od nespavosti chronické bývá příčina nespavosti zřejmá již na začátku návštěvy u lékaře; nemocný ji sám přesně popisuje a není třeba ji složitě hledat. Lékař obvykle pátrá po dvou důležitých okolnostech: ptá se především na délku trvání obtíží (méně než jeden měsíc) a na přítomnost nějaké závažnější psychické poruchy. Stává se, že někteří nemocní s chronickými potížemi se spánkem přijdou za lékařem v době zhoršení obtíží a pokládají je za nový problém. Pominutí hledání příčiny u těchto nemocných a symptomatické léčení vede k posilování chronického stavu nespavosti.

Může se ovšem také stát, že i krátkodobá nespavost může být příznakem začínajícího duševního onemocnění. Nemocní jsou velmi těžko schopni sami pojmenovat depresi a úzkost a tak si přicházejí stěžovat na “nejhmatatelnější” příznak a to na nespavost. Léčit ovšem u těchto nemocných “jen nespavost” by bylo zásadní chybou.

Pokud je to možné, měla by se odstranit příčina nespavosti – například podáním analgetika u bolestivého stavu, přesunutím nemocného do tiššího pokoje, vyloučením jiných rušivých momentů ve večerní době, ukončení směnného režimu atd.

U přechodné a krátkodobé nespavosti je zcela na místě podání léků na spaní (hypnotik) a to nejlépe hned při prvním setkání. Má se aplikovat účinná dávka na časově omezenou dobu (max. 4 týdny, většinou stačí podávat i kratší dobu), nejlépe v sestupném způsobu dávkování. Z hlediska dobrého účinku a z hlediska nežádoucích účinků jsou nyní nejvýhodnější hypnotika 3. generace – zolpidem a zopiclon.

Neodstraněná příčina nespavosti a souběžné podávání hypnotik “naslepo” znamenají cestu k chronickému stavu nespavosti a ke vzniku závislosti na podávaných lécích.

Přechodná a krátkodobá nespavost jsou terapeuticky “vděčná” onemocnění. Pacient by po skončení léčby a vymizení potíží měl být posílen o zkušenost, že nespavost je jev přechodný, který má při správné životosprávě tendenci ke spontánnímu vymizení a kterému se lze vyhnout vhodnou životosprávou. Musí vědět, že léky podávané při nespavosti jsou určeny jen pro mimořádné okolnosti a také, že spánek za normální situace na nich není závislý.