Poruchy spánku

Přechodná a krátkodobá nespavost


Kategorie: Poruchy spánku 
15.srpen 2000
Diagnostický a léčebný postup u přechodné nespavosti (která trvá nejdéle 7 dnů) a u krátkodobé nespavosti (1 až 4 týdny) je podobný. Etiologicky se u těchto dvou časově vymezených nespavostí nejčastěji podílejí:
  • akutní nemoc (spojená zejména s bolestivými stavy),
  • úzkostné očekávání nějaké události (zkouška, cestování apod.),
  • směnný režim,
  • změna prostředí (např. nemocnice).

Na rozdíl od nespavosti chronické bývá příčina nespavosti zřejmá již na začátku návštěvy u lékaře; nemocný ji sám přesně popisuje a není třeba ji složitě hledat. Lékař obvykle pátrá po dvou důležitých okolnostech: ptá se především na délku trvání obtíží (méně než jeden měsíc) a na přítomnost nějaké závažnější psychické poruchy. Stává se, že někteří nemocní s chronickými potížemi se spánkem přijdou za lékařem v době zhoršení obtíží a pokládají je za nový problém. Pominutí hledání příčiny u těchto nemocných a symptomatické léčení vede k posilování chronického stavu nespavosti.

Může se ovšem také stát, že i krátkodobá nespavost může být příznakem začínajícího duševního onemocnění. Nemocní jsou velmi těžko schopni sami pojmenovat depresi a úzkost a tak si přicházejí stěžovat na “nejhmatatelnější” příznak a to na nespavost. Léčit ovšem u těchto nemocných “jen nespavost” by bylo zásadní chybou.

Nejenom léky na spaní
V každém případě léčba musí začít okamžitě a musí být na samém začátku doplněna důkladnou informací pacienta. Nemocný musí vědět, že se jedná o zcela běžnou a také přechodnou reakci na nějakou nepříznivou okolnost. Proto by měl lékař probrat s nemocným okolnosti vzniku a také vysvětlit léčebný postup. Pacient by měl být takto motivován.

Pokud je to možné, měla by se odstranit příčina nespavosti – například podáním analgetika u bolestivého stavu, přesunutím nemocného do tiššího pokoje, vyloučením jiných rušivých momentů ve večerní době, ukončení směnného režimu atd.

U přechodné a krátkodobé nespavosti je zcela na místě podání léků na spaní (hypnotik) a to nejlépe hned při prvním setkání. Má se aplikovat účinná dávka na časově omezenou dobu (max. 4 týdny, většinou stačí podávat i kratší dobu), nejlépe v sestupném způsobu dávkování. Z hlediska dobrého účinku a z hlediska nežádoucích účinků jsou nyní nejvýhodnější hypnotika 3. generace – zolpidem a zopiclon.

Neodstraněná příčina nespavosti a souběžné podávání hypnotik “naslepo” znamenají cestu k chronickému stavu nespavosti a ke vzniku závislosti na podávaných lécích.

Přechodná a krátkodobá nespavost jsou terapeuticky “vděčná” onemocnění. Pacient by po skončení léčby a vymizení potíží měl být posílen o zkušenost, že nespavost je jev přechodný, který má při správné životosprávě tendenci ke spontánnímu vymizení a kterému se lze vyhnout vhodnou životosprávou. Musí vědět, že léky podávané při nespavosti jsou určeny jen pro mimořádné okolnosti a také, že spánek za normální situace na nich není závislý.

Nejčastější chyby při léčbě nespavosti
1. Opomenutí systému v životosprávě pacienta (pití kávy večer, nepravidelný režim, dlouhé odpolední spaní, dlouhé vyspávání ráno atd.).
2. Vystavení nepříznivým fyzikálním vlivům (například hluk).
3. Lékař by neměl opomenout možnost tělesné příčiny nespavosti (porucha činnosti štítné žlázy, syndrom neklidných nohou atd).

Autor: zpracováno redakčně