Cukrovka

Ať už jí říkáme odborně diabetes mellitus nebo laicky cukrovka, právě v této chorobě se odráží současně obrovská moc i bezmocnost medicíny. Než Paul Langerhans objevil ve slinivce břišní (pankreatu) zvláštní ostrůvky, nazvané později jeho jménem (1869), a než z nich Frederick G. Banting a Charles H. Best izolovali inzulín (1921), který ještě tentýž rok začala firma Lilly ze zvířecích pankreatů hromadně vyrábět, nebylo osobám postiženým cukrovkou pomoci.

Lidský organismus při této chorobě není schopen vyrábět z přijímané potravy energii, protože bez inzulínu nedovede zpracovávat glukózu cirkulující v krvi. Místo ní začíná “stravovat” tuky a bílkoviny vlastních tělesných tkání, zatímco cukr odchází z těla, a to bez pomoci nemůže skončit dobře...

Frederick G. Banting a Charles H. Best, vědci z torontské univerzity, kteří izolovali inzulín. Na fotografii z roku 1921 jsou zachyceni s pokusným psem.

Dnes je cukrovka pravidelným injekčním podáváním inzulínu – jakousi chemickou náhradou nefungujícího orgánu – léčitelná. Jenže bohužel ne vyléčitelná. Inzulínová terapie diabetu patří do skupiny lékařských technologií, jimž dal známý Lewis Thomas přívlastek “poloviční”. Odstraňuje následky, nikoli příčiny nemoci.

Ani ten nejskvělejší lékař nemůže obnovit funkci Langerhansových ostrůvků, jakmile jednou zradí. Nicméně pro nemocné je podstatné, že mohou i přesto žít. A není jich málo. Diabetes mellitus – ačkoli není infekční chorobou – si svým výskytem nijak nezadá s dávnými morovými epidemiemi. Podle Světové zdravotnické organizace dnes v celém světě trpí cukrovkou nejméně 130 milionů lidí. V České republice je zaregistrováno 520 000 diabetiků, z nichž se asi 215 000 léčí pouze dietou, 230 000 tzv. perorálními antidiabetiky a téměř 80 000 inzulínem.