Rakovina
Trocha etymologie: rakovina, nebo krabovina?
Snaží se tak vyjádřit krutou bolest, jež v závěrečných stadiích onemocnění svírá živou tkáň? Nebo tím naznačují, že i nádor se “zakousne a nepustí”? Ani tak, ani tak.
Slova karcinogen, kancerogen či onkogen mají společné nejen to, že vyvolávají snad vůbec nejobávanější chorobný proces – nádorové bujení – ale i to, že pocházejí vlastně ze stejného základu. Řecké slovo karkinos i latinské cancer totiž označují raka a onkos je v řečtině krab. Na první pohled tedy vyrůstají z týchž kořenů, jako česká RAKovina. A nedosti na tom – jejich ekvivalent najdeme i v anglickém a francouzském cancer, v německém Krebs nebo v ruském či polském rak. Jak je možné, že tolik národů a jazyků přirovnává nádorový proces k témuž živočichovi? Snaží se tak vyjádřit krutou bolest, jež v závěrečných stadiích onemocnění svírá živou tkáň? Nebo tím naznačují, že i nádor se “zakousne a nepustí”?
Rak na prsu
Pojmenování zhoubných
nádorů pochází údajně už od nejslavnějšího lékaře starověkého Řecka
Hippokrata (460-370 př. Kr.) anebo nejpozději od stejné slavného lékaře
Galéna, žijícího v letech 130 až 200 v říši římské. První nejspíše
zavedl pojem karkinos, druhý pak cancer nebo onkos. A proč
se tak vzácně shodli a proč se jejich název zachoval v desítkách variant v
různých jazycích dodnes?
Je více než pravděpodobné, že Hippokrates i Galenos zavedli uvedené pojmy na základě pozorování karcinomů prsu, které se vyznačují charakteristickým obrazem s tvrdým centrálním nádorem, z něhož pak do okolí vybíhají dlouhé výběžky podobné tenkým račím nohám a pronikají do okolní zdravé tkáně. Nádory prsu, které opravdu vzdáleně připomínají raka, tak vlastně daly název celé skupině zhoubných nádorů, včetně těch, u nichž bychom po podobě raka či kraba pátrali marně.
Kominíci s nemocnými šourky
Zbývá už
tedy jen vysvětlit druhou část slov kancerogen, karcinogen či onkogen. Nenechte
se zmást tím, že vám všechny připomínají gen jako základní jednotku dědičné
informace – to platí pouze v případě onkogenů. Onkogen je vlastně
zvláštní úsek jinak normálního chromozómu, který může za určitých okolností
vyvolat maligní bujení. Přípona -gen ve slovech kancerogen či
karcinogen však má poněkud jiný smysl, vycházející z řeckého
gennan čili tvořit. Kancerogenní nebo karcinogenní jsou tedy látky, které
jsou za určitých okolností schopny v organismu zhoubné čili maligní bujení
vyvolat.
Uvádí se, že první z nich popsal londýnský chirurg Percival Pott už před 200 let, když si všiml častějšího výskytu rakoviny šourku u kominíků vystavených nadměrně často působení kouřových zplodin. Dnes ovšem známe karcinogenních látek nejméně tři tisícovky a bohužel jich nadále přibývá. Jsou ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě, kterou pijeme, i v půdě, z níž sklízíme svou potravu. Jsou v tabákovém kouři i v uzeninách, jsou v “tvrdém” alkoholu nebo v burských oříškách, jsou ve zplodinách spalovacích motorů nebo v mase opékaném nad otevřeným ohněm. A živočich, jenž dal rakovině jméno – ať už mu říkáme rak, cancer, karkinos nebo onkos – si spokojeně mne své ohavné dlouhé pracky.
