Rakovina

Zdravý organismus má za účelem své ochrany před různými vnějšími vlivy (např. různými patogeny vyvolávajícími nejen infekční choroby) dobře vyvinutý obranný a regulační systém.

Všichni dobře víme, že po prodělání určitých infekčních chorob (např. příušnic) je znovu již nedostaneme – stali jsme se imunními. Jiné infekční choroby, například chřipku, však dostáváme znovu a znovu. Je to dáno tím, že příčina onemocnění – v tomto případě virus – je buď stabilní, a tedy rozpoznatelná imunitním systémem, který je schopen proti ní vytvořit obranu, nebo je nestabilní, může měnit poznávací znaky na svém povrchu, a tím se stát pro imunitní systém pokaždé nerozpoznatelná, tedy nová, a organismus na ni musí znovu reagovat celou škálou imunologických odpovědí. Imunitní systém tak neustále řeší otázku, zda daný podnět (antigen) již ve své existenci poznal, nebo nepoznal, a podle toho bud vytvářet ochranu zcela znovu, nebo použít již vytvořenou.

Tímto způsobem se teprve v nedávné době podařilo uvést do praxe několik monoklonálních protilátek proti zhoubnému lymfomu (nádoru z buněk lymfatického systému) a karcinomu prsu, což je nesporným úspěchem vědy nad zákeřným onemocněním. Situace ovšem není ani po objevu monoklonálních protilátek zcela vyřešena, protože doposud známe jen některé specifické povrchové antigeny, a k úspěšnému boji bychom potřebovali znát všechny. Ani potom se vědci nedomnívají, že bude vyhráno, protože se počítá s obrovskou flexibilitou zhoubných buněk se aktuální situaci přizpůsobit a vytvořit nové povrchové antigeny, dosud neznámé, které budou opět imunitnímu obrannému systému úspěšně unikat.

Imunitní systém není jediným prostředkem boje se zhoubným onemocněním. Patří sem také takzvaná samonapravovací schopnost každé buňky opravovat pomocí svého enzymatického systému vadnou genetickou informaci a celá řada regulačních faktorů, jimž říkáme cytokiny které mohou buněčné dělení ovlivnit.

Z uvedeného je vidět, jak složitý je organismus člověka a jak jednoduše je zranitelný. Jakýkoli zásah do kteréhokoli funkčního systému vede k poruše funkce, kterou organismus zpočátku většinou dovede kompenzovat, ale jediná chyba na buněčné úrovni, kterou se nepodaří zvládnout a včas odstranit, vede k nenapravitelným změnám, jež mohou vyústit například až v rakovinu.

Navzdory tomu, že organismus si v jisté fázi se zhoubnými buňkami už sám nedokáže poradit, existuje dnes již reálná šance, že včasným lékařským zásahem se v mnoha případech podaří rakovinné buňky zcela z těla odstranit (jedná se např. o rakovinu kůže, děložního čípku, střeva aj.). S narůstající nádorovou hmotou se tato šance však výrazně zmenšuje, protože nádorové buňky jsou schopny rychle vycestovat z původního místa a umístit se v jiných orgánech, kde jsou vzhledem ke své mikroskopické velikosti nezjistitelné.

Je tedy třeba zdůraznit, aby se lidé sami více zajímali o své zdraví a správnou funkci organismu a při zjištění abnormalit se včas dostavili k lékaři, který určí, zda onemocnění je ještě ohraničené nebo zda existuje pravděpodobnost jeho mikroskopického rozšíření.

Autor: MUDr. Rostislav Vyzula CSc.