Chřipka

O 50 let později byl identifikován jako chřipkový virus typu A a zařazen do stejné skupiny virů izolovaných z prasat (1931) a lidí (1933). Během několika následujících let byly identifikovány další chřipkové viry z koní a jiných zvířecích druhů. Do současné doby je známo několik set virů chřipky zjištěných u volně žijících ptáků, domácí drůbeže, skotu, hlodavců, velryb, tuleňů aj., které však naštěstí nejsou přímo zdrojem onemocnění člověka. Epidemie chřipky u lidí se šíří mezilidským kontaktem a pouze některé lidské kmeny chřipkového viru mohou nakazit zvířata (psi, skot, prasata). Přenos ze zvířete na člověka je výjimečný – podobně jako tomu bylo v roce 1997 v Hongkongu – a dosud se přesně neví, jak k němu dochází, ani kdy a za jakých okolností se může takovýto virus rozšířit v lidské populaci a vyvolat pandemii.

Z historie pandemií je pravděpodobné nejznámější pandemie tzv. španělské chřipky v roce 1918, zejména tím, že postihla převážné mladé lidi. Podle písemných záznamů onemocnělo v té době asi 500 až 700 miliónů lidí. Počet úmrtí ve výši 20 až 40 miliónů je vůbec nejvyšší v historii infekčních chorob, a převyšuje dokonce počet obětí za dvacet let výskytu cholery v Indii a dalších epidemií neštovic a moru. (Pro srovnání: během čtyř let 1. světové války zahynulo asi 15 miliónů lidí, chřipka řádila asi šest měsíců.)

Chřipka se vyskytovala pravděpodobné již ve středověku, ale věrohodné písemné zprávy, popisující všechny velké epidemie, které by mohly být chřipkového původu, se datují až od 18. století. V druhé polovině minulého století lidstvo zažilo dvě pandemie chřipky – v letech 1957 a 1968 –, které však zdaleka neměly takový katastrofální dopad jako chřipka španělská, i když v obou případech nemocnost a úmrtnost převyšovala obvyklý každoroční průměr.

Akutní příznaky mírného onemocnění odeznívají po 2 až 3 dnech a rovněž horečka rychle ustoupí. Slabost, pocení a únava však mohou přetrvávat řadu dní, někdy i týdny. Při těžkém průběhu onemocnění přetrvávají všechny příznaky mnohem déle a často se objevují komplikace, např. zánět plic; postiženy ale mohou být i jiné orgány – ledviny, srdeční sval, mozek.

U těchto rizikových osob může chřipka zhoršit základní onemocnění nebo může být zkomplikována nasedající jinou virovou nebo bakteriální infekcí dolních dýchacích cest a může se vyvinout těžký zánět průdušek a plic. Zvláště pneumonie může rychle progredovat a během několika hodin může dojít k dušnosti, vykašlávání krve, plicnímu edému a úmrtí. Těžký průběh onemocnění se většinou objevuje také při pandemii novým typem chřipkového viru, protože lidé nemají vytvořeny obranné protilátky.

Je však třeba říci, že velmi podobně jako chřipka začíná celá řada onemocnění dýchacího traktu, která jsou vyvolána jinými viry nebo bakteriemi. Na rozdíl od nich je však chřipka vždycky provázena vysokou teplotou a schváceností a začíná náhle z plného zdraví. Zatímco tzv. onemocnění z nachlazení nebo katary horních cest dýchacích mohou probíhat bez teploty a velmi často umožňují běžný denní režim, chřipka je onemocnění závažné a pacient patří v každém případě do postele. Fyzická i psychická aktivita zhoršuje průběh nemoci a je-li její příčinou virus se zvýšenou toxicitou, může při neúměrném zatížení organismu dojít i k úmrtí.

Chřipka se na severní polokouli vyskytuje nejčastěji v zimních měsících, vzácně (i v případě pandemií) se objevuje v červenci či srpnu. Onemocnění se šíří od časného podzimu s návratem lidí do úřadů a dětí do škol. Nejprve stoupá počet sporadických případů onemocnění a míst výskytu, odkud se virus šíří, postupně však nemoc nabývá na virulenci, až posléze v populaci, která nemá dostatek specifických protilátek (tedy nemá vybudovanou dostatečnou bariéru obranyschopnosti) dojde k epidemii. Výskyt chřipky vrcholí během ledna a února, kdy se nákaza šíří zvláště v uzavřených kolektivech a všude, kde se v uzavřeném prostoru shromáždí větší počet lidí. Chřipková sezóna obvykle trvá 4 až 12 týdnů (vzácně i déle) a při epidemii zasáhne 10 až 40 procent populace. Epidemie mohou být místní nebo explozivní, postihující celá území i velké celky (celé kontinenty).

Na jižní polokouli se chřipka vyskytuje rovněž v zimním období, tedy přibližně od dubna do září, a také charakter šíření je podobný.

V moderní době přispívají k rychlému šíření viru mezi zeměmi a kontinenty přesuny obyvatel, turistika, rychlá doprava, zejména letecká. Proto je chřipka problémem celosvětovým a musí být organizovaně kontrolováno jak její šíření, tak i změny vlastností, které virus během oběhu kolem zeměkoule postupně prodělává.

Rizikové skupiny
• osoby s chronickým onemocněním plic, srdce, ledvin či poruchami látkové výměny
• osoby po orgánových transplantacích
• děti ve školách a předškolních zařízeních
• staří lidé
• lidé upoutaní na lůžko