Medicína

“Vědecké”, nebo chceme-li “průmyslové” zemědělství přišlo ke slovu po druhé světové válce, kdy Evropa hladověla. Kdo tehdy viděl maso na svém talíři aspoň v neděli, patřil mezi šťastlivce. Ve Francii se v 50. letech začaly na farmách objevovat drůbeží plemena z Ameriky a rozdíl byl znát na první pohled: americká plemena byla hezky kulaťoučká, domácí oproti nim samá kost. V 60. letech pak francouzští agronomové “vymysleli”

odrůdu Vedette – slepici s genem nanismu, která plodila kuřata normální velikosti, ale skromnějších požadavků, takže jejich vykrmení vyšlo o pětinu až čtvrtinu levněji. Z rodu této slepice dnes pochází 90 procent francouzských kuřat.

Pokud chcete mít záruku, že v kuřeti nenajdete třeba motorový olej, musíte se poohlédnout po produkci z biofarem. Budete však muset sáhnout hlouběji do peněženky: za takovou drůbež zaplatíte v evropském průměru dvakrát tolik.

Lidská historie nám dokládá, že cesta nikdy nevede zpátky, a tak se civilizace jen stěží vzdá velkovýkrmen a vrátí se k přírodnímu zemědělství. Také není jisté, zda by nás pak planeta ještě uživila. Přesto přírodní zemědělství vedle “průmyslového” přežívá a v západní Evropě si získává stále více příznivců. V podstatě dnes představuje jedinou jeho alternativu. Konkurovat mu ovšem nemůže. V kuřatech z biofarem sice nenajdete motorový olej, protože místo moučky dostávají přírodní zrní, ale v evropském průměru za ně zaplatíte dvakrát tolik. Dokonce ještě víc – zatímco “průmyslové” kuře má kosti jako špejličky, “přírodní” kuře je má solidní, a na stejnou váhu tedy připadá méně masa. Obtížná volba.