Jakou stravu zvolit

Energetickými zdroji ve stravě jsou sacharidy (dříve se jim říkalo karbohydráty či uhlovodany), bílkoviny (proteiny) a tuky (lipidy). Když strava postupuje střevním traktem, procházejí její složky střevní stěnou do krve a ta pak zásobuje všechny buňky, tkáně a orgány těla. Aby se ovšem snědený rohlík nebo řízek skutečně změnily ve využitelnou energii, potřebuje tělo ještě kyslík (proto se říká, že energii “spalujeme”) a také vitaminy, minerální látky a stopové prvky, které sice žádnou energií neoplývají, nicméně k životu jsou nezbytné. Podobně není zdrojem energie vláknina, a přece se bez ní neobejdeme. A konečně energii nedodává ani voda, ale je látkou, v níž se všechny potřebné živiny rozpouštějí, a zároveň dopravním prostředkem pro jejich distribuci po vnitřních prostorách našeho těla.

Energii potřebujeme ke každé, i sebenepatrnější aktivitě, a vlastně už k samotnému životu – bez dodávky energie bychom nebyli schopni dýchat, srdce ani ledviny by nemohly pracovat, nezvedli bychom ruku ani nohu. Současně však platí, že energie potřebujeme jen tolik, kolik jí skutečně spotřebujeme – dávno už totiž nemusíme jako naši předkové ukládat tukové zásoby pro případ neúspěchu při lovu nebo na přežití zimy.

Potřebujeme tedy pouze tolik energie, kolik činí součet potřeby základní (na zajištění činnosti srdce, plic, ledvin a vnitřních orgánů a k udržení stálé tělesné teploty) a výkonnostní (závisející na množství a intenzitě tělesných a duševních výkonů). Základní potřeba – v závislosti na stáří, tělesné výšce a hmotnosti – se během 24 hodin pohybuje v rozmezí 5000 až 6700 kJ u žen a 5800 až 7500 kJ u mužů. Lehká práce (asi taková, jakou dnes dělá většina z nás) si za den navíc žádá od žen takových 2000 až 2700 kJ, od mužů pak 2500 až 3400 kJ.

Stručně a jednoduše lze tedy celkovou energetickou potřebu dnešního člověka vyjádřit jednoduchou tabulkou.

Všimněte si, jak energetická potřeba klesá s přibývajícími léty. I když ani dětem a dospívajícím pochopitelně nelze doporučit přejídání, nemusíme o ně mít tolik starostí – mají totiž většinou dost pohybu přes den, a po dosažení určitého věku dokonce i v noci. Ovšem jak stárneme, chutnat nám nepřestává, zatímco příležitostí a ochoty k pohybu ubývá. Dopřejeme-li si tedy denně třeba jen o 200 kJ více, než dokážeme “spálit”, za rok se jich nasčítá více než 70 000 a to už znamená nejméně dvě kila váhy navíc.

Kdybyste se ovšem při úvahách o zajištění energie pro svůj organismus řídili jen počty kalorií nebo joulů, docela určitě byste splakali nad výdělkem – způsobili byste si totiž více škody než užitku.

Platí totiž, že není joul jako joul, a že tedy nestačí počítat jen je. Výše zmíněnou denní potřebu joulů byste totiž docela klidně mohli pokrýt třeba takovými třemi až čtyřmi litry piva, jenže to byste jednak těžko obstáli ve společnosti a jednak byste brzy vyhladověli. Takovýmto joulům, podobně jako joulům obsaženým v čistém cukru, se totiž říká “prázdné” a vaše tělo by s nimi nevystačilo. Náš příměr s benzinem a motorem vašeho auta nebyl totiž tak docela přesný – lidský organismus zdaleka není jen spalovacím motorem, protože musí nejen fungovat, ale musí se také budovat (v dětství a mládí), udržovat a obnovovat (ve středním věku a ve stáří). Nepotřebuje tedy jen jouly, ale také stavební kameny této výstavby a údržby, tedy všechny základní živiny – sacharidy, tuky a bílkoviny – a to ještě v určité rovnováze.

Na světě existuje pouze jedna potravina, která obsahuje všech asi 50 důležitých živin, vitaminů a minerálních látek, které člověk k životu potřebuje – mateřské mléko. Jakmile přestaneme být kojeni, jsme po zbytek života nuceni míchat si svůj “koktejl živin” každý sám. A k tomu je třeba mít alespoň základní informace.

Nejobecnější zásady pro zastoupení jednotlivých živin v naší stravě lze přehledně vyjádřit grafem: