Medicína

Často si lidé praktického lékaře představují jako empatického a zároveň velmi profesionálního jedince. Každý od něj při potížích čeká moudrou a odbornou radu a často nejen ji. Mnohým také vyvstává otázka, zda lze v některých případech klasickou léčbu nahradit jinými prostředky, od bylinek až po doplňky stravy. I proto se dnes u svého praktického lékaře lze setkat například s kombinací západní a východní medicíny.

 

Lékař by měl být tím, kdo poradí, čemu věřit, a co je jen reklama. „V ideálním případě by měl být lékař schopný se ke všemu vyjádřit a moudře poradit,“ říká praktický lékař pro dospělé z Přílepslé ordinace MUDr. Rodion Schwarz.  Sám se dle těchto postupů řídí, kombinuje kromě medicíny západní, alopatické i medicínu východní, fytoterapii, používá konopné tinktury i akupunkturu. Zdůrazňuje však vždy odborný dohled lékaře, který procedurám dělá supervizi a sám je vzdělaný v těchto léčebných postupech. Naopak vždy zbystří, když přicházejí pacienti se „zázračnými kapkami“ nebo podstoupili jiné metody léčby bez správné diagnostiky a odborného vedení.

Mezi lékařem, léčitelem a šarlatánem je značný rozdíl. To, že si pacient přečte nebo vyslechne kusé informace a někdo ho přesvědčí o „nejlepší zaručené léčbě“, ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. Pouze erudovaný, lékař či terapeut je schopný klientovi určit správnou diagnózu a léčit jej lege artis.

Dříve byly v každé obci tři nejváženější osoby: farář, učitel a doktor. Za doktorem chodili lidé s dalekých krajů pro radu i pro pomoc. I dnes je patrné, že si lékařů působících na odlehlých místech cení více. Zdá se dokonce, že ve velkých městech a příměstských aglomeracích se tento vztah vytrácí. Nejvíce tento pocit zažil sám autor na misi v Africe, kde byl jediným lékařem na ostrově s 11 000 populací a kde si navíc uvědomil, jak důležitou úlohu a jak nezastupitelným článkem je také zkušená sestra.

Lékař by měl být ve své odborné práci motivován etikou vypovídající o lásce k bližnímu a snaze pomoci. Říká: „Býti lékařem je nutno projevovati nejen slovy a účinnou léčbou, ale především účinnou láskou a pomocí bližním. Je pravda, že v našich krajích jsme zahlceni administrativou, ale záleží hodně i na organizaci a plánování práce. Na pacienty si najdu klidně i 30 minut. Velkým pomocníkem je Emmy, virtuální sestra, která řídí objednávání pacientů, pomáhá s řešením mnohých požadavků online. V čekárně je potom příjemná, klidná atmosféra, protože každý ví, že je objednaný na čas a  jako personál mu ten čas budeme věnovat.“

Z vlastní zkušenosti dále uvádí: „Je důležité si uvědomit, že není nikdo, kdo by nechtěl žít ve štěstí a spokojenosti. Při práci jsem měl opakovaně možnost vidět mnohé tváře bytostného zla lidské existence na africkém kontinentě. Viděl jsem v bolestech a beznaději umírat mladé ženy a muže, řady obchodů za sebou s rakvemi při pobřeží Viktoriina jezera, ženy nabízející své vyhublé, zpustošené tělo za jídlo pro sebe a své děti, slumy plné bídy v Nairobi či děti s jejich nafouklými, prázdnými bříšky. Naučil jsem se brát život vážně, pocítit jeho váhu, připustit si jej jako celek, přiznat si i jeho stíny. Vše přichází jedině z vědomí dobrého a zlého, z úspěchů i omylů, z říše inteligence, bláznovství a nevědomosti.“

Lidské životy jsou plné různých příběhů. Některé končí šťastně, na další se těžko hledají slova. Na  jeden životní příběh vzpomíná i dr. Schwarz: „Na ostrově jsme se s kolegou medikem seznámili s místním kapitánem, který vozil bohaté turisty po Viktoriině jezeře. Jednoho dne se objevil a v náruči držel svého 9letého syna. Než jej stačil položit na nemocniční postel, chlapec přestal dýchat. Měli jsme jen holé ruce, fonendoskop a jeden starý ambuvak na prodýchávání. Masírovali jsme mu srdce 40 minut, ze zoufalství jsem mu nakonec píchl injekci adrenalinu přímo do jeho malého srdce. Bohužel chlapec i tak zemřel. Vyšel jsem a nevěděl, jak mám rodičům oznámit jeho smrt. Kapitán stál se svou ženou v 9. měsíci těhotenství. Tehdy jsem se poprvé rozplakal. Oni ne. Odnesli jej zabaleného v pestrobarevné africké látce domu pohřbít. Zanedlouho po této události, uprostřed tropické africké noci přišla pacientka. Bylo mi tehdy pouhých dvacet pět, pět měsíců po ukončení studia medicíny. Rozespalý v pološeru lampy zalepené hmyzem jsem spatřil těhotnou kapitánovu ženu.  Měla zrovna kontrakce. Ráno přišel na svět krásný kluk. Až s odstupem jsem zjistil, že rodiče mu dali jméno po mně.  A tehdy jsem se rozplakal podruhé…“

Závěrem lékař uvádí moudré myšlenky starých Egypťanů. „Netolerance a agresivita vede k životu plném utrpení. Člověk se postupně naplňuje bolestí a snaží se hledat řešení. Přestane-li se chovat agresivně, nalezne klid.“ Staří Egypťané těžké chvíle svého života chápali jako nutnost na své cestě k poučení a získání klidu a harmonie. Člověk musí prožít zlost, nenávist a odplatu, aby byl schopen ocenit její skutečnou hodnotu. Pokud se člověk naučí být flexibilní a dokáže-li ocenit to, co má, najednou zjistí, jak dobře se má. Přijmout život, respektovat lidi kolem, poděkovat za šanci prožít život a uvědomit si, že člověk byl stvořen k lásce. Dle TZ

 

www.kasparpr.cz

https://www.prilepska-ordinace.com/

 

 

Tweet