Medicína
Michelle Elmanová: Nejsem dokonalá?
Leda, vydání první, 2019, str. 320, z anglického originálu Am I Ugly? Přeložila Vlasta Hesounová
Pětadvacetileté ženy v dnešní době většinou nepíší paměti, ale Michelle Elmanová toho do pětadvaceti prožila opravdu hodně. Narodila se s hydrocefalem (s patologicky zvýšeným množstvím mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě a s poruchou jeho vstřebávání). Závažné postižení bylo těžkou zdravotní komplikací malého děvčátka. Vyžadovalo opakované chirurgické náročné operace. Při jedné z nich byl navíc diagnostikován mozkový nádor, který opět vyžadoval operaci.
Pobyt v nemocnicích byl pro autorku, tehdy v dětském věku, nesmírně stresující. Věrně vypráví o pobytech na jednotce intenzivní péče, o pocitu hlubokého osamění, o mučivých obavách o život, o strachu ze smrti. Přežila, vrátila se se značnými jizvami na těle i na duši do života společnosti.
Návrat nebyl jednoduchý. Stále malou pacientku provázel strach z pohybu, ze sportu, dokonce i z běžných aktivit, který pramenil z mnoha zákazů odborníků i ze strachu rodiny z možných komplikací. Přesto se začala pozvolna sžívat s okolím, s prostředím školy a získávat nové dojmy. Ačkoliv zažívala na britské internátní škole i šikanu, prožívala i své životní úspěchy, navazovala nová přátelství a pozvolna se smiřovala i se svým zjizveným tělem.
Další závažnou komplikací však byla autorčina pozdní posttraumatická stresová porucha – duševní porucha vznikající jako opožděná odpověď na prožitou silnou stresovou událost. Postihla ji před ukončením vysokoškolského studia. Terapie však byla úspěšná – vedla konečně i k pochopení jejího životního, do této doby neřešeného problému. Vyrovnala se se svou „nepřízní osudu“ a objevíla sama sebe – hodnotného jedince bez jakékoliv stigmatizace.
Podařilo se jí úspěšně vystudovat vytouženou psychologii a splnil se jí dávný sen: pomáhá lidem. V dnešním světě, kde tón určují sociální sítě a módní žurnály plné naleštěných umělých celebrit a anorektických modelek, lze snadno pocítit trýznivou nespokojenost s vlastním vzhledem a neuvědomit si, jak je to nebezpečné psychicky i fyzicky. Autorka touto trnitou cestou prošla a před jejím nebezpečím se snaží chránit ty, které se zdánlivě neumějí bránit a podléhají svému „neštěstí“.
Snaží se každého, zvláště ženy, osvobodit od falešných předsudků a přesvědčit, že klíč ke šťastnému prožívání sebe samých máme uvnitř sebe a také pochopit mj., že všechna těla bez výjimky jsou stejně cenná! Autorka se stala v současnosti vůdčí postavou žen pozitivně vnímajících vlastní tělo.
