Medicína

Jak zlepšit výsledky po kritickém stavu?


Kategorie: Aktuality 
03.září 2018

Intenzivní medicína se stala od konce 20. století vysoce účinnou samostatnou disciplínou v záchraně života pacientů. Zařadila se do soudobého bloku záchranné medicíny – rescue medicine, propůjčila životní perspektívu do té doby téměř nepředstavitelnému počtu pacientů, ale přinesla tím i nové problémy (Brummel, Critical Care Clinics, 2018). Části zachráněných pacientů nelze zajistit předchozí kvalitu života nebo jim život nelze vůbec prodloužit. Neobnoví se plně fyzické, kognitivní a mentální funkce, možnost osobní nezávislosti nebo obnova trvá značně dlouho.

 

Nový směr intenzivní medicíny a intenzivní péče se věnuje problematice i zvládání nových výzev, které přináší chronická kritická choroba, vyžadující dlouhodobou, ne-li trvalou podporu základních životních funkcí. Náměty i výsledky zpracovali Wilson a Cleary do modelu pěti základních bodů.

1. Výsledky biologické a fyziologické funkce z pohledu pacienta i jeho budoucího prostředí zahrnují přehled funkcí buněk, orgánů i orgánových systémů: jejich patofyziologickou podstatu, fyziologické výsledné stavy a jejich výpadky, klinické výsledné stavy a výsledné laboratorní údaje i další biomarkery.

2. Všechny známky příznaky a syndromy se soustřeďují na subjektivní vnímání pacienta z pohledu jeho nové situace a budoucnosti – na fyzické, emocionální a kognitivní kompetence a nové inkompetence, na bolest, únavu, úzkost. Mohou, ale také nemusí být plně upraveny a integrovány jen biologicky a patofyziologicky zaměřenou léčbou.

3. Pojem funkčního, celostně pojatého stavu definuje individuální schopnost zvládnout fyzicky, kognitivně, sociálně denní úkoly a zadání nebo dokonce celé soubory daných úkolů – samostatnost, kardiorespirační námahu, potřebnou kognici a abstraktní myšlení. Vyžaduje úměrnou biologickou i fyziologickou zdatnost, pohotovost a plasticitu. Stav vychází z vlastní motivace i z prostředí – závisí na architektuře obydlí, na schopnosti užívat invalidní vozík, zorganizování si denních úkolů apod.

4. Vnímání vlastního zdravotního stavu zahrnuje subjektivní pocit  funkční integrace, projevy zdraví a omezení, mentální výkonnosti. Může být velmi různý, s rozdílnou intenzitou i pořadím. Při objektivně naprosto srovnatelných stavech jej jedinec může vnímat a hodnotit značně rozdílně – podceňovat např. významné varovné známky a upřednostňovat nepodstatné drobnosti z dyskomfortu.

5. Kvalita života vztažená k pocitu zdraví (HRQOL – Health Related Quality of Life) vyjadřuje míru spokojenosti a pocitu pohody, štěstí z pohledu vlastního zdravotního stavu. Je velmi individuální podle nároků samotného pacienta, podle jeho anamnézy a přizpůsobivosti, podle nové situace, podle vztahů k blízkým, podle přípravy nejvhodnějšího prostředí a asistence.

Celé hodnocení je velmi komplexní, multifaktoriální. Integruje subjektivní i objektivní momenty. Ovlivňuje výslednou prognózu. Je třeba věnovat náležitou pozornost skloubení všech faktorů.

Světová zdravotnická organizace – SZO / WHO v roce 1980 přijala dokument o různých modelech, jak se vyrovnat v těchto případech s novou životní situací. Dokument uvádí, že choroby a onemocnění, úrazy, tj. patologické, často nečekané a překvapivé inzulty vedou k anatomickým, fyziologickým, mentálně kognitivním a/nebo emočním změnám oproti předchozí relativní homeostáze struktur, funkcí, a to ve směru k jejich zhoršení a desintegraci s prodlouženou dyshomeostázou. Mohou být příčinou následných a výsledných omezení – ve výkonech fyzických i co do plnění mentálních výzev; omezují osobní samostatnost i možnosti sebepéče a činností, jsou podstatou různých disabilit.

Uvedené nové situace, nová poznání a znalosti a zkušenosti mohly vzniknout teprve klinickou realizací nového pole intenzivní medicíny a dokonce i postintenzivní medicíny a intenzivní péče o pacienty, přeživší úvodní záchranu života díky sofistikované záchranné medicíně mnoha oborů.

Následná, dlouhodobá intenzivní péče, domácí intenzivní péče vyžadují multidisciplinární rozhled a nadhled, širokou zkušenost, interdisciplinární týmovou spolupráci, empatii pro pacienta i pro jeho blízké, informace pro pracovníky pomáhajících oborů.

Improving the long-term outcomes after ciritical illness.

Critical Care Clinics

ICU Management & Practice    22 / 8 / 2018   Nashville  TN, USA

Z referátového výběru doc. MUDr. Jarmily Drábkové, CSc.

Autor: MUDr. Olga Wildová