Medicína
Spiritualita a kritický stav
Spiritualita je definována v širokém pojetí jako součást humanity. Zohledňuje u pacientů jejich hledání, prožívání, názory, vnímání účelnosti i jejich zkušenost ve vztahu k aktuálnímu okamžiku a situaci, k vlastnímu já, k blízkým i k ostatním lidem, k přírodě i k významným nebo posvátným životním i transcendentálním momentům.
U pacientů v intenzivní péči se může měnit, vyvíjet zejména v konfrontaci s perspektivou hrozící smrti se spirituálním hledáním, přehodnocováním, odpouštěním a s životní nejistotou.
Uvedené situace snadno vyvolávají distres pacientů i jejich blízkých. Vyžadují odpovídající duchovní podporu, i když ji pacient předtím případně odmítal.
Kliničtí lékaři by měli tyto lidské potřeby chápat, být na ně připraveni a být schopni nové potřeby a žádosti pacientům a jejich blízkým naplnit. Uvedený moment péče má stejnou důležitost jako volba nejvhodnější somatické léčby, jako příprava k rozhodování, k přijetí informace o prognóze.
Spirituální péče je součástí komplexní psychosomatické podpory – vyžaduje naslouchat obavám pacientů i rodin i jejich rozvahám a projevit pro ně pochopení s hledáním a nalezením nejvhodnější konkrétní pomoci. Téma je v intenzivní péči stále více zdůrazňováno, jak prokazují i nové světové publikace – viz citace.
FERREL. Betty R: Spirituality in serious illness.
www.medscape.com/vewarticle/899241
STEINHAUSER, K, BALBONI, T: State of the science of spirituality and palliative care. Research: research landscape and future directions. J Pain Symptom Manage 2017; 54: 428 – 440
NELSON-BECKER, H: Spirituality, religion and aging, illuminations for therapeutic practice. Thousand Oaks. CA: Sage Publications, 2018
Z referátového výběru doc. MUDr. Jarmily Drábkové, CSc.