Medicína

Cévní mozková příhoda (CMP) označovaná také jako mozková mrtvice nebo odborně iktus je třetí nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Každým rokem postihne 25 tisíc lidí a v průměru 28 z nich na následky onemocnění denně zemře. Problémem je, že cévní mozková příhoda nebolí a její příznaky lidé často podceňují. Při CMP dochází k přerušení toku krve do některé části mozku. Krev přivádí do mozku kyslík a další nezbytné živiny. Bez kyslíku vydrží mozkové buňky a neurony pouhých 5 minut. Poté začínají postupně odumírat. Pokud se rychle neobnoví přívod krve a kyslíku do mozku, může dojít k trvalému poškození nebo smrti. Proto je nutné poznat onemocnění včas.

Při podezření na cévní mozkovou příhodu je třeba okamžitě volat záchranku. Zahájení léčby takzvanou trombolýzou, tedy podáním léků na rozpuštění sraženiny a zprůchodnění cévy, je třeba do 4 a půl hodiny po vzniku cévní mozkové příhody, respektive některé modernější mechanické způsoby (trombektomie) lze provést sice až do 24 hodin, ale úspěšnost je neporovnatelně vyšší v prvních hodinách po vzniku příhody.

Více než tři čtvrtiny pacientů lze identifikovat podle jednoduchého testu FAST[1]. Ten zahrnuje tři základní příznaky: Prvním je pokles ústního koutku, člověk se přestane symetricky smát, druhým slabost končetin, paže a nohy na jedné straně těla. Testujeme ho předpažením po dobu 10 vteřin, pokud oslabená paže klesá, je pozitivní. Třetím a posledním příznakem je náhle vzniklá porucha řeči (člověk například není schopen najít správná slova, říká nesmysly, zadrhává se nebo nemluví vůbec),“ vypočítává prim. MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., FESO, z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, předseda výboru Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP.

Necelá čtvrtina pacientů bohužel však tyto příznaky z testu FAST nemá, ale mohou mít jiné známky postižení. Například zrakové poruchy (náhle vzniklé dvojité vidění, výpadek poloviny zorných polí u každého z očí, náhlý výpadek zraku na jednom oku), náhlá porucha vědomí, brnění nebo necitlivost poloviny těla, krutá bolest hlavy doprovázená během několika málo hodin ztuhlostí šíje, tedy neschopnost položit bradu na hruď, nebo závratě a zvracení. Problém je v tom, že příznaků je celá řada, někdy jich u jednoho pacienta může být víc najednou. Laická veřejnost pak není připravena příznaky správně rozpoznat, a pokud nejsou výrazné, někteří pacienti je podceňují, nevšímají si jich. Přestože je příčina cévní mozkové příhody a infarktu stejná, tedy náhlé přerušení krevního zásobování čili ucpání cévy krevní sraženinou, příznaky jsou naprosto odlišné. Infarkt bolí, mrtvice většinou nikoli.

Všeobecně se ví, že k hlavním rizikovým faktorům vzniku cévní mozkové příhody patří vysoký krevní tlak, cukrovka, vysoká hladina cholesterolu, výskyt CMP v rodině a riziková chování jako kouření, nadužívání alkoholu, nadváha a obezita, nedostatek pohybu. Potvrdilo se, že léčba krevního tlaku hraje v prevenci CMP významnou roli. Vhodně zvolenou léčbou a kombinací s režimovými opatřeními se riziko cévní mozkové příhody může snížit až o polovinu. Na rozdíl od kardiovaskulárních příhod je riziko CMP nižší i u osob s krevním tlakem pod 120/80 mm Hg,“ uvádí doc. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., internista, III interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu VFN a 1. LF UK, předseda České společnosti pro aterosklerózu.

Tichým zabijákem, který tělo ale zároveň potřebuje, je cholesterol. U jeho hladin v krvi platí: Čím nižší hodnoty, tím vyšší je šance minimalizovat riziko onemocnění CMP a další zdravotní komplikace, včetně poznávacích poruch a paměťových funkcí mozku. Dvojsečnost cholesterolu spočívá v tom, že je pro lidský organismus nezbytný, neboť se podílí na tvorbě buněčných membrán a je důležitý pro tvorbu hormonů a vitaminu D. V tom hraje zcela nezastupitelnou roli. Za „nebezpečný cholesterol“ označujeme zejména tzv. LDL (low density lipoprotein) cholesterol. Jeho nadbytek v krvi je zásadním hnacím motorem cévních změn a nezbytným předpokladem vzniku a progrese tepenného kornatění – aterosklerózy. Důsledkem aterosklerózy je postupné zužování postižené cévy. Ateroskleroticky změněná tepenná stěna, na níž se vytvoří krevní sraženina – trombus zablokuje průchod krve a přívod kyslíku k orgánům, tak vzniká nejen srdeční infarkt, ale i řada případů CMP.

Doporučená hladina celkového cholesterolu v krvi by se měla pohybovat maximálně do 5,00 mmol/l, lépe 4,5 mmol/l. Metabolická porucha, která se vyznačuje neuspokojivou hodnotou cholesterolu v krvi, se nazývá dyslipidémie. Název naznačuje, že nejde jenom o koncentraci cholesterolu, ale i kvalitativní změny krevního tukového spektra. Nebezpečné tak není jenom zvýšení celkového cholesterolu či vyšší hodnota LDL cholesterolu, ale cévní riziko stoupá i s poklesem HDL cholesterolu či vyšší hladinou neutrálních tuků, tzv. triglyceridů. Dyslipidémie je přitom vůbec nejčastějším metabolickým onemocněním, které postihuje až 85 % populace ve věkové kategorii nad 55 let. Přitom právě správné vedení léčby ke snížení hladin krevních lipidů představuje zásadní komponentu strategie snižování rizika, jež může zabránit CMP až v 80 % všech případů.

Cévní mozková příhoda má různé příčiny, a tedy i více možností, jak její pravděpodobnost snížit. Snižování koncentrací krevních tuků (lipidů) představuje účinný a bezpečný způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. Snížení koncentrace cholesterolu a dalších lipidů v krevní plazmě k doporučeným hodnotám a současně optimalizace krevního tlaku jsou dvě základní opatření, která sama o sobě sníží riziko ischemické CMP o dvě třetiny. Při kombinaci s dalšími strategiemi (nekuřáctví, léčba diabetu, antikoagulační léčba při srdeční arytmií atd.) lze snížit výskyt CMP až o 80 %.

Riziko CMP může snížit sám pacient, pokud bude dodržovat mnohdy jednoduchá opatření v rámci své životosprávy, která mají vliv na jednotlivé rizikové faktory CMP. To znamená například pravidelně se pohybovat alespoň 30–60 minut denně, udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost (a v případě vyšší hmotnosti pracovat na jejím snížení), nekouřit. Ve stravě je důležité omezit množství soli a cukru, dodržovat dostatečný a složením adekvátní pitný režim, zaměřit se na výběr vhodných tuků a dalších potravin v rámci jednotlivých skupin. A to vše ideálně s pomocí odborníka na výživu (nutričního terapeuta).

Dle TZ

Tweet