Medicína

Lidová moudrost říká, že len nechá dítě hladce vyklouznout. Dodnes se doporučuje jako přirozená příprava na porod od 34. týdne těhotenství zařadit do jídelníčku nastávající maminky denně lžíci drcených lněných semínek. Ale pozor! Musí se vydatně zapít, jinak působí opačně a dostavila by se nepříjemná zácpa. Len je slabé laxativum a v uvedeném množství nevyvolá průjem, ale upraví stolici, zlepší střevní peristaltiku a zvýší se tvorba poševního hlenu - neklamná známka blížícího se porodu.

Do rodu len (Linum L.) řadíme více než dvě stovky převážně vytrvalých, méně pak jednoletých druhů rostlin. Lny jsou rozšířeny v subtropickém pásu obou polokoulí, nejvíce jich ve  Středozemí a v Severní Americe. V naší přírodě se můžeme setkat s následujícími druhy: se lnem rakouským (Linum austriacum L.), lnem žlutým (Linum flavum L.), dále lnem chlupatým (Linum hirsutum L.), tenkolistým (Linum tenuifolium L.) a lnem počistivým (Linum catharticum L.). Mezi vyhynulé druhy naší květeny patří len vytrvalý (Linum perenne L.).

Popis:
Len setý (Linum usitatissimum L.) je jednoletá rostlina dorůstající výšky 30 až 60 cm. Lodyha je přímá, větví se až v květenství. Listy lnu setého jsou střídavé, čárkovitě kopinaté a špičaté. Nápadně modré květy jsou uspořádány ve volném vrcholičnatém květenství. Výjimečně mohou být květy bílé s tmavým žilkováním. Plodem jsou vejcovitě kulovité tobolky, ve kterých dozrávají lesklá, zploštělá semena.

Rozšíření:
Původní areál lnu setého není přesně znám. Předpokládá se, že druh vznikl ze lnu Linum bienne Mill., který je rozšířen v jižní Evropě a v Přední Asii. Len patří mezi staré kulturní rostliny. Jeho pěstování je doloženo ze starověku, z doby před více než třemi tisíci lety. Do našich zemí se len dostal pravděpodobně  z Blízkého Východu. Lněné plátno znali již Slované. Tradičně se len pěstoval v podhorských krajích Čech a Moravy, často zplaňoval podél cest. V kultuře se rozlišují podle využití a zpracování různé variety; var. humile (Mill.) Pers. označuje rostliny olejodárné, přadný len představuje var. usitatissimum.

Historie používání:
Hildegarda z Bingen doporučovala lněné semeno na obklady. Obsáhle pojednává o lnu Matthioli ve svém herbáři, a to nejen o jeho léčivých vlastnostech, ale také jako o nepostradatelné a veledůležité přadné rostlině. V minulosti se lněný olej s vápenným mlékem používal na spáleniny. Teplé lněné obklady se používaly na vředy a vymknuté údy, odvarem se léčil chrapot, zahleněné plíce a chrlení krve z plic (s medem) a záněty močových cest. Len patřil mezi důležité léčivé rostliny, stejně tak byl důležitou rostlinou přadnou. Jeho význam podtrhují četné lidových zvyky a pověry, které se k této rostlině váží. Dříve vkládal lněné semínko kmotr do kolébky své kmotřence, aby byla dobrou hospodyní. Věřilo se také, že divoženky tkají po nocích bělostné lněné plátno.

Sběr:
Semena lnu (Lini semen)se sbírají za zralosti v červenci. Suší se na stinném místě nebo uměle při teplotě do 40 °C.

Obsahové látky:
Lněná semena obsahují 3-6 % slizu v epidermálních složkách osemení, 30-40 %  oleje (kyselina linalová, linoleová, olejová atd.), dále  bílkovinné látky a kyanogenní glykosidy (asi 1,5 %).

Vlastnosti:
Emoliens, mucilaginosum, protektivum, laxans, adjuvans při diabetes.

Účinek na organismus:
Laxativní účinek drogy způsobuje především sliz, který bobtná a změkčuje obsah tlustého střeva. Lněný olej zvyšuje peristaltiku střev.  Používá se také jako pomocný lék při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku. Linamarin, kyanogenní glykosid, uvolňuje při hydrolýze kyanovodík, který brzdí růst střevních bakterií. Tohoto efektu se využívá při léčbě zánětlivých onemocnění žaludku a střev a při dyspepsii.  Lněné semeno se používá vně při léčbě ekzémů, lupénky a suché pokožky.

Použití:
Jednotlivá dávka nedrceného lněného semena je 10-20 g. Vždy se musí zapít dostatečným množstvím vody, jinak působí obstipačně! Slizový výtažek pro dětské pacienty připravíme z 10 g drogy, kterou macerujeme při pokojové teplotě v 200 ml vody po dobu 30 minut. Pro dospělé je koncentrace dvojnásobná. Odvar připravíme z 5-15 g drogy, kterou vaříme po dobu 30 minut ve 200 ml vody. Odvar se užívá v množství půl šálku dvakrát denně při vředové chorobě žaludku. Lněný olej je součástí mastí a krémů.

Toxicita a vedlejší účinky:
Vzhledem k obsahu kyanogenních glykosidů se nemá u dospělých překročit denní dávka dvou polévkových lžic drcených semen.

Další význam:
Použití za studena lisovaného lněného oleje se dnes opět vrací do našich kuchyní. Jeho použití sahá až do středověku. Mezi běžné pokrmy patřila ještě v 16. století semencová kaše z konopných semínek maštěná lněným olejem.

Blankytně modré květy jednoletého lnu setého jsou velice dekorativní, přesto se pro okrasu příliš nepěstují. V zahradách se můžeme setkat s jinými atraktivními, např. žlutě kvetoucími nebo víceletými druhy. Zmínit můžeme Linum narbonense - víceletý trsnatý len s modrými květy, choulostivější stálezelený keřík se žlutými květy - Linum arboreum, nebo letničku s červenými květy - Linum grandiflorum ´Rubrum´, či nízkou trvalku se žlutými květy - Linum flavum ´Compactum´).

Zajímavosti:
V minulosti hostily kultury lnu zvláštní plevelné společenstvo zcela charakteristických rostlinných druhů, které se lišily od plevelů jiných plodin. S rozšířením agrotechnických zásahů tento typ společenstev zcela vymizel. Poslední nálezy těchto rostlin jsou ze 60. let 20. století.

Podle zpráv španělského obchodníka Ibrahim Ibn-Jakuba tkali Slované ze lnu jemné šátky, které používaly při obchodování. Platilo se jimi místo peněz, a proto se začalo lněné látce říkat plátno.

 

Tweet