Léčivé rostliny
Cibule
Česnek cibule
Allium cepa L.
Popis
Kde
ji najdete
K
čemu se používala dříve
Sběr
Vlastnosti
Obsahové
látky
Účinky
na organimus
Použití
Toxicita
Další
význam
Zajímavosti
Popis. V naší kuchyni je cibule nenahraditelnou
zeleninou a kořením. Proto ji není třeba zvláště představovat a popisovat. Za
zmínku snad jen stojí, že tvar i barva cibulí u jednotlivých odrůd cibule
kuchyňské jsou rozmanité.
Kde ji najdete. Protože česnek cibule se pěstuje už několik tisíc let, je velice těžké určit původní areál jeho rozšíření. Pravděpodobně pochází z horských oblastí Íránu, Afghánistánu a Turkmenistánu. Dnes se nejvíce pěstuje v Číně, Indii, USA, Japonsku, Španělsku a v zemích bývalého SSSR.
K čemu se používala dříve. Cibuli prokazatelně pěstovali starověcí lidé v Egyptě a Sumeru. Při stavbě egyptských pyramid byla cibule součástí jídelníčku těžce pracujících dělníků. Cibule se objevuje dokonce i ve Starém zákoně, kde si Izraelité po odchodu z Egypta na poušti stěžují Mojžíšovi, že v Egyptě měli dostatek potravy, včetně cibule, póru, česneku a melounů. Římané zase věřili, že cibule nosí sílu a odvahu. Do našich zemí ji přivezli pravděpodobně oni. Důkazem nám může být samotné české jméno rostliny – cibule –, které má původ v latinském cepa, caepa – cipolla, cepulla..
Ve středověku se cibule používala jako prostředek proti moru. Matthioli uvádí ve svém herbáři celou řadu receptů, jak a proti čemu cibuli používat. Některé z indikací jsou opravdu kuriózní. Tak např. cibule smíchaná s kravským lejnem pomáhá proti vodnatelnosti břicha. Při pokousání vzteklým psem vytáhne jed z rány ztlučená cibule se solí, routou, medem a s octem. Proti hluchotě zase prý účinně pomáhá pečená cibule naplněná kmínem. Ovšem už v 17. století se cibule používala proti kašli a škrkavkám. V 18. století se cibule doporučovala proti kurdějím. Podle dobové receptury se cibule roztloukla mezi dvěma kameny a šťávou se potíraly dásně. V minulosti se cibule jedla více za syrova. Pokrájená se kladla na krajíce chleba, věřilo se, že je to zdravé.
Sběr. Cibule (Bulbus cepae) se sbírá v červenci, srpnu a září. K některým účelům se uměle suší.
Vlastnosti. Bakteriostatikum, choleretikum, antihypertonikum, diuretikum, anthelmintikum, expektorans, derivans.
Obsahové látky. Obsahové látky cibule kuchyňské se v mnohém shodují s česnekem (Allium sativum L.). Liší se však poměrem. Cibule obsahuje silici s n-propyldisulfidem, dále metylaliin, propylaliin. Enzymatickým štěpením vzniká kyselina propenylsulfénová, která dráždí oči a sliznice (a při krájení cibule nás rozpláče). Cibule obsahuje dále enzymy, vitamín C, B1, B2, PP, glukokininy, sacharidy a minerální látky (vápník, sodík, draslík, fluor, železo). V cibuli je až 7 procent sacharidů, proto když ji smažíme na oleji, hnědne – obsažený cukr karamelizuje.
Účinky na organimus. Česnek cibule má silné bakteriostatické působení. Pozitivně působí na střevní flóru, stimuluje tvorbu trávicích enzymů a ovlivňuje tvorbu žluči. Čerstvá droga je vhodná při zánětech horních cest dýchacích, usnadňuje odkašlávání. Cibule působí proti hlístům. Mladá cibulka působí díky obsahu vitamínů a dalších látek příznivě na látkovou přeměnu a lze ji doporučit při jarních kúrách.
Použití. Cibule se dnes používá především v lidovém léčitelství. Syrová cibule (v malém množství) se užívá při prevenci. Při onemocněních horních cest dýchacích se svaří cibule s medem a užívá se po doušcích. Proti hlístům se užívá po dobu 3 až 4 dní výtažek z cibule.
Toxicita. Užívání cibule v přiměřených dávkách nemá vedlejší účinky. Při překročení dávek může dojít k žaludečním nevolnostem a zvracení. Nedoporučuje se užívat při vředech orgánů trávicího traktu. Při krájení cibule je silně drážděna sliznice nosu a oční spojivky. Ale pozor, někteří lidé mohou být na cibuli přecitlivělí!
Další význam. S cibulí se setkáváme v řadě pověr, zvyků i věšteb. Např. pokud se dívka rozhodovala mezi více nápadníky, který z nich je nejvhodnější, dala cibule označené monogramy do sklepa, a která cibule se první zazelenala, toho si měla nevěsta vyvolit. Při svatbě se házela cibule přes práh domu, aby bylo manželství šťastné.V kuchyni je cibule nepostradatelnou zeleninou i kořením. K tradičnímu staročeskému jídelníčku patřila cibulová polévka i omáčka nebo zajíc-cibulář. Cibule je také významná medonosná rostlina.
Zajímavosti. Pokud patříte k příznivcům chroupání syrové cibule, jistě znáte charakteristický pach, kterým je konzument cítit. Tato intenzivní vůně se nedá umenšit ani kosmetickými přípravky, ani dokonalým vyčištění zubů. Vydechované sloučeniny obsahující síru (thiosulfáty) se totiž částečně opětovně rozpouští ve slinách, a tak musíme cibuli trpělivě “vydýchat”.