Medicína

“Kdybych věděla, že léčba vypadá takhle přišla bych mnohem dříve a ušetřila bych si spoustu nepříjemností,” slýcháme dost často od našich pacientek. Následující řádky mají poskytnout informaci o formách léčby a její náplni, což může rozhodování a výběr usnadnit.

Ambulantní léčba. Nejčastěji ve specializovaných zařízeních (v ČR často ordinace AT). Výhodou je to, že se nevyžaduje pracovní neschopnost. Většina poraden má ordinační hodiny přizpůsobeny tak, aby je lidé mohli navštěvovat i po pracovní době. Některé poradny poskytují i anonymní léčbu, člověk tedy nemusí uvádět jméno. Ambulantní léčba je velmi praktická, má ale svá omezení. Jestliže se pití někomu vymklo z rukou takovým způsobem, že i přes upřímnou snahu se mu hromadí problémy a pije dále, měl by uvažovat o ústavní léčbě. V mnoha ambulantních zařízeních nabízejí kromě individuální terapie i psychoterapeutické skupiny a někde pracují i s rodinami závislých, nebo si zorganizovali socioterapeutický klub.

Ústavní léčba. Ústavní léčba bývá potřebná i u těžkých zdravotních nebo psychiatrických komplikací po alkoholu. Psychiatrické, interní nebo neurologické oddělení může do jisté míry pomoci s léčbou důsledků pití. Pro překonání samotného problému s alkoholem však bývá vhodnější specializovaná odvykací léčba. V České i Slovenské republice pracuje řada zařízení různé úrovně. Délka ústavní léčby bývá v některých zařízeních pevně stanovena, často se na ni tým a pacient dohodnou a je individuální. V naší praxi se ukázalo užitečné brát při navrhování délky léčby v úvahu stav při přijetí, životní situaci, délku předchozí abstinence, duševní i tělesnou kondici a schopnost využívat možnosti ambulantního léčení. Při ústavní léčbě se daří lépe zvládat hrozící zdravotní komplikace, využívá se skupinové terapie, principů terapeutické komunity (o terapeutických komunitách jsme se již v této knize zmiňovali), relaxačních technik a dalších postupů.

Denní stacionář. Pacient dochází na léčbu asi jako do práce. Přijde např. v 7.30 a odchází v 15.30. Většinou bývá v pracovní neschopnosti. Minimálně týden denního stacionáře nabízíme našim pacientům v závěru léčby, abychom jim usnadnili přechod k normálnímu životu. Denní stacionáře mohou ovšem fungovat samostatně nebo při ambulantních zařízeních. Denní stacionář je často mezistupněm mezi ústavní a ambulantní léčbou. Výhodou je trvající kontakt s rodinou, omezení jsou podobná jako u ambulantní léčby. Stacionář nestačí u těžších zdravotních nebo psychiatrických komplikací, nebo u hromadících se problémů s pitím i při upřímné snaze pít přestat. Pokud vím, v Praze pracuje pro závislé na alkoholu jediný denní stacionář (Nad Ondřejovem, Praha 4, tel. 438785).

Noční stacionář. Pacient přichází do léčebného zařízení po pracovní době, v zařízení zůstává přes noc a ráno odchází do zaměstnání. Tato forma léčby je vhodná pro lidi, kteří jsou v poměrně dobrém stavu, nemají však kde bydlet nebo mají velké rodinné problémy. Formou nočního stacionáře bývají organizovány některé zahraniční podnikové programy pomoci problémově pijícím zaměstnancům. Noční stacionář může pracovat samostatně nebo opět navazovat na ústavní léčbu. Noční stacionáře jsou u nás bohužel vzácností.

Při léčení závislosti na alkoholu, ať už probíhá jakoukoliv formou, se osvědčily některé postupy. Ne všechna zařízení ovšem využívají všechny uvedené metody. Jestliže máte možnost volby si program, který je co nejkvalitnější. Léčba může zahrnovat mimo jiné:

1. Tělesné vyšetření, léčbu tělesných i úvodních duševních obtíží.

2. Psychoterapii. Probíhá individuálně (jeden terapeut, jeden pacient) nebo ve skupině. Cílem je pomáhat psychologickými prostředky překonat duševní i životní problémy a napomáhat sebepoznání i pochopení druhých. V dobře pracující skupině nachází člověk porozumění, oporu i pomoc.

3. Léčebný klub. Setkávání často velkého počtu lidí, které spojuje snaha překonat problémy s alkoholem. Terapeut může a nemusí být přítomen. Účastí na klubu se člověk utvrzuje ve zdravém způsobu života a zároveň pomáhá druhým. Spolupráce a přítomnost členů rodiny je většinou vítána.

4. Relaxační techniky a jógu. Pomáhají zvládnout stres, zátěž a únavu. Můžete si tak vytvořit zdravější způsob života, překonávat nepříjemné duševní stavy a možná i najít nové přátelé.

5. Disulfiram (Antabus). Do léčby zaveden dánskými vědci v roce 1948, používán v mnoha zemích světa. Je-li tento lék přítomen v těle v dostatečném množství, dojde po požití alkoholu k typické reakci. Člověk zčervená, zarudnou mu spojivky, objevuje se bušení srdce, bolest hlavy, nevolnost, někdy zvracení, změny krevního tlaku, případně i mdloba. Antabus nebyl vymyšlen proto, aby někomu bránil v pití nebo aby někoho za pití trestal. K tomu se nehodí. Pomáhá těm, kdo chtějí s pitím přestat a chrání je před bezmyšlenkovitým bezděčným napitím se. Léčba Antabusem předpokládá souhlas pacienta a předchozí lékařské vyšetření. V ideálním případě funguje Antabus jako sádrový obvaz umožňující hojení rány. Během léčby tímto lékem se vytvoří zdravější návyky a lepší způsoby, jak překonávat obtížné situace. Pak přestává být nutný. Setkal jsem se ale s lidmi, kteří se Antabusem “pojišťovali” mnoho let. Bohužel v současnosti není disulfiram v České republice dostupný a lidé si ho vozí ze zahraničí.

6. Rodinnou nebo manželskou terapii. Kvalifikovaná spolupráce s partnerem nebo i rodinou prokazatelně zlepšuje léčebné výsledky.

7. Terapeutickou komunitu. O ní jsme se už zmínili v části Lidé, kteří mají problémy s alkoholem, si pomáhají navzájem.

8. Cvičení, běh, turistiku, výlety apod. podle zdravotního stavu pacientů. Dostatečně intenzívní tělesná aktivita může zlepšovat náladu i kondici. Vytváří se zdravější způsob života.