Medicína

Proč může jóga pomoci patologickým hráčům? Důvodů je hned několik. patologický hráč je vystaven nadměrnému stresu. Trpí jeho pohybový systém. Žije ve velkém psychickém napětí. Jóga mu pomůže se uvolnit a posílí jeho svaly zkrácené a ochablé dlouhým vysedáváním u automatů nebo karetních stolků. Pomůže mu také najít ztracenou duševní rovnováhu. Do jeho hroutícího se, zmateného a neuspořádaného světa vnáší postupně řád a soulad. Jógové postupy pomohou hráči zvládnout podrážděnou vyčerpanost. Důležitá je i okolnost, že při cvičení jógy přichází hráč do styku s lidmi, kteří hazardně nehrají ani nadměrně nepijí. V následujícím textu najdete popisy některých jógových cvičení, která jsou vhodná pro hazardní hráče. U jiných cviků je uveden pouze název. Vážný zájemce je najde ve většině lepších učebnic jógy. Podrobný popis všech cviků, ze kterých může mít hráč prospěch, by zabral příliš mnoho místa. Kromě toho je velká výhoda moci se učit jógu od lidí, kteří ji skutečně umí. Já jsem to štěstí měl a mluvím tedy z vlastní zkušenosti. Poplatek za kurz jógy zatíží rodinný rozpočet nepatrně. Výdaje se vrátí v lepší kondici a výkonnosti toho, kdo se pro cvičení rozhodne.

Jóga bývá také vhodná pro příbuzné patologických hráčů z důvodů, o kterých podrobněji hovoříme v předchozí kapitole. Jsou vystaveni velkému stresu a např. schopnost uvolnit se jim může velmi pomoci.

Dá se cvičit ve vzpřímeném sedu nebo vleže na zádech s pokrčenými koleny a chodidly na podlaze (leh pokrčmo). Uvědomíme si, jak se břicho s nádechem pohybuje směrem od páteře dopředu a při výdechu směrem dozadu k páteři. Jenom si břišní dýchání uvědomíme, nic víc. Abychom snáze udrželi pozornost, můžeme s nádechem v duchu říkat jedna, s výdechem jedna, s nádechem dvě, s výdechem dvě, s nádechem tři, s výdechem tři atd. Pokračujeme tak dlouho, jak je nám příjemné. Pak se protáhneme a otevřeme oči.

Praktikujeme na tvrdší podložce (např. jednou přeložené dece). Prostředí by mělo být co nejklidnější. Nejlepší je polosvětlo (tedy ne tma ani ostré světlo). Příjemná by měla být i okolní teplota.

Výchozí poloha. Položte se na záda, nohy mírně od sebe, ruce podle těla dlaněmi vzhůru. Pokud má někdo kulatá záda, ať si podloží hlavu tvrdším polštářkem nebo složenou dekou. Pokud má někdo problémy s bederní páteří, může si dát pod kolena srolovanou deku, čímž se uvolněné nohy trochu pokrčí a lépe se uvolní právě bederní oblast. Dá se cvičit i v pohodlném sedu, ale vleže je to příjemnější.

Vlastní cvičení. Můžete se ještě pohnout a najít si v rámci základní polohy co nejvhodnější pozici. Pak byste měli zůstat ležet nehybně. Nejprve si uvědomte, kde se tělo dotýká podložky. Jsou to paty, lýtka, stehna, hýždě, záda, temeno hlavy. Uvědomte si všechna tato místa současně. Uvědomte si místa příjemné tíže, tíže přicházející z různých částí těla... Tělo je příjemně těžké... Uvědomujte si dotyk pravé nohy a podložky. Dotýká se patou... Lýtkem, stehnem, hýždí...

Vnímejte dotyk levé nohy a podložky. Dotýká se patou... Lýtkem, stehnem, hýždí...

Dotyk pravé ruky... Dotyk levé ruky...

Uvědomujete si dotyk pravé lopatky a podložky, levé lopatky, necháváte je uvolnit... Uvolňuje se i oblast bederní... Záda příjemně těžká, uvolnění... S nádechem necháváme uvolňovat břicho, s výdechem hrudník... Necháváme uvolnit šíji, krk včetně hlasivek... Uvolňuje se čelist, svaly kolem úst i kolem očí, čelo...

Uvědomujete si celé tělo, nechávejte ho uvolnit... Celé tělo... Znovu celá pravá noha, levá noha, pravá ruka, levá, celý trup, krk a obličej... Celé tělo, celé tělo, celé tělo, příjemná tíže v celém těle.

Přenášíte pozornost k dechu, uvědomujete si dotyk vdechovaného a vydechovaného vzduchu v nose, vnímáte svůj přirozený dech. Necháváte ho spontánně plynout, pouze si uvědomujete každý nádech a výdech. Spojte s počítáním: nádech 1, výdech 1, nádech 2, výdech 2, nádech 3, výdech 3... Počítáte určený počet dechů např. 12, 24, 27, 54. Zůstáváte pokud možno bdělí a pozorní, i když uvolnění. Pokud by se objevovaly nesouvisející myšlenky, nechávejte je přicházet a odcházet a trpělivě, laskavě se vracejte k uvědomování si dechu. Na závěr se zhluboka nadechněte, protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku, otevírejte oči. Relaxace končí.

Rychlá relaxace. U zkušenějších už samotné zaujetí polohy k relaxaci automaticky vede k uvolnění. Poloha se stává zafixovaným signálem k uvolnění. Takto lze relaxaci navodit velmi rychle. Zaujmeme předepsanou polohu, necháme tělo bezvládně volně a pasivně odpočívat. Jakoby se roztékalo a přebíralo tvar podložky (jako kapka medu). Je volné, bezvládné, pasivní, uvolněné. Může opět následovat uvědomování si dechu.

Využití relaxace. 1. Samostatně. Řada lidí je takto schopna mírnit únavu, vyčerpání, úzkosti i deprese. 2. K navození spánku. Kdo umí postup dobře zpaměti, může ho používat k navozování spánku. Přitom relaxaci neukončuje, ale pokračuje ve sledování dechu neomezeně dlouho. Do spánku se nemusí nijak nutit, tento stav sám o sobě jeho tělu i psychice poskytuje potřebný odpočinek. 3. Ve spojení s dalšími cviky jógy nebo tělesným cvičením. Krátkou relaxací se často série cviků zahajuje (hlavně kdyby se někdo cítil unavený). Krátkou relaxaci také vkládáme mezi obtížnější cviky a důkladnou relaxací se zpravidla série jógových cviků ukončuje. Relaxace po předchozím vydatnějším tělesném cvičení bývá snazší. 4. Částečnou relaxaci (relaxaci určitých částí těla) je možné včlenit i do normálních denních aktivit (např. při čekání na tramvaj si uvolnit pravou ruku).

Tyto cviky v sobě spojují výhody relaxace (uvolnění) a cvičení. Měly by se ale provádět správně. Co to znamená?

1. Svaly, které nepotřebujeme k provedení toho kterého cviku necháváme uvolněné. Tomu se říká diferencovaná (částečná) relaxace.

2. Během cvičení si uvědomujeme tělo a cvičení neustále přizpůsobujeme svým možnostem. Cílem není dosáhnout nějakého výkonu, ale důkladně a přitom šetrně procvičit tělo.

3. Jóga je jednoznačně nesoutěživá. Výsledkem je změna vnitřního stavu, ne vnější efekt.

4. Jógu je dobré cvičit pravidelně, nejlépe denně v určitou hodinu. Osobně se mi osvědčilo a každému doporučuji cvičit ráno, před odchodem do zaměstnání a před snídaní. Tato doba je “jistá”, většinou v ní nepřicházejí návštěvy ani nenastávají jiné naléhavé povinnosti jako v jiných obdobích dne. Tiché cvičení nebude rušit nikoho ve společné domácnosti. Navíc je člověk nalačno, což je pro cvičení také dobré. Toto pravidelné ranní cvičení (třeba jen patnáctiminutové) je možné doplnit podle okolností cviky i v jinou denní dobu. Např. když se člověk vrátí unavený z práce domů, může relaxovat. Jako příklad tělesného jógového cvičení uvádím mardžariásanu (kočku) a vjaghrásanu (tygří protažení). Prospívají páteři a učí nás správně dýchat.

Výchozí polohou je klek. Nepokrčené paže opřeme o zem, stehna a paže kolmo k podložce, trup s podložkou rovnoběžně (podpor klečmo). S výdechem nakulatíme záda a bradu přitahujeme k hrudníku (kočka). V nádechem trup i hlavu zakláníme , takže se uvolněné břicho přibližuje zemi (pes). Opakujeme 8x i vícekrát. Podobně lze cvičit s dlaněmi a předloktími na podložce. Při této variantě se více procvičuje hrudní páteř a odkrví se pánev. Cvičení možná znáte už ze školy. Uvědomte si ale, že nyní ho cvičíte jako jógový cvik. Praktikujte proto zvolna, uvědomujte si své tělo a pohyb slaďte s dýcháním, výdech je dlouhý a úplný.

Výchozí polohou je opět klek. Cvičení se podobá kočce, pouze přidáváme pohyby nohou. Nepokrčené paže opřeme o zem, stehna a paže kolmo k podložce, trup s podložkou rovnoběžně. S výdechem přitahujeme zvolna pravou nohu k trupu, koleno se přibližuje k bradě. Chodidlo se podložky nedotýká. Krátká, asi vteřinová výdrž v této poloze. Pak s nádechem vedeme pravou nohou, aniž bychom se dotkli země, kyvadlovým pohybem vzad noha se nejprve natahuje, pak ohýbá v koleni, takže špička nohy směřuje přibližně k temeni hlavy. Hlava se současně zaklání a trup prohýbá vzad. Výdrž v krajní poloze asi vteřinu nebo dvě. S dalším výdechem zanoženou nohu nejprve natahujeme v koleni, pak přibližujeme stehno k trupu a koleno k bradě. Opakujeme až pětkrát pravou nohou, pak stejný počet opakování levou.

V józe je řada krásných tělesných cvičení. Mladší lidé si jistě s chutí zacvičí Pozdrav slunci. Problémy se zády zmírňují různé záklonové pozice. Mohutné tělesné i duševní účinky mají cviky zaměřené do oblasti břicha jako pawanmukásany - část II, uddijána, agnisára dhauti nebo naulí. Některé jógové pozice jako například šašankásana zklidňují, jiné aktivují a posilují zdravou sebedůvěru.

Jsou jedinečná tím, že dokáží zároveň zklidnit i aktivovat. Mnohé z nich člověka přeladí, aniž by musel těžce a namáhavě zápasit s myslí. Základem všech dechových cvičení je plný jógový dech.

Dýchání je v józe připisována velká důležitost. Správné dýchání je významné i z lékařského hlediska. Dýchání přímo nebo nepřímo ovlivňuje řadu dalších tělesných funkcí včetně duševní činnosti. Dechový proces lze zhruba rozdělit na dýchání brániční (břišní) a dýchání hrudní (žeberní). Při bráničním dýchání se bránice (plochý sval oddělující břišní a hrudní dutinu) pohybuje během nádechu jako píst dolů, tím se do plic nasává vzduch a břišní stěna se vyklenuje. Při výdechu se naopak břišní svaly stahují a vytlačují bránici vzhůru, čímž se vzduch z plic vypuzuje.

Nácvik bráničního dýchání. Výchozí polohou je leh na zádech, nohy jsou pokrčeny v kolenou a opřeny chodidly o zem. Jedna ruka se volně dotýká horní části břicha, druhá hrudníku, lokty spočívají na podložce. V této poloze si nejprve uvědomujeme přirozený dech. Horní část břicha se s nádechem nadzdvihuje, s výdech poklesává. Pak vneseme do dýchání vědomé řízení. Hrudník ponecháváme pokud možno nehybný. S nádechem břišní stěnu vyklenujeme o něco víc než obvykle, s výdechem dlouze, úplně a plynule poklesává. Dýchání se tak prohloubí a zejména ve výdechové fázi zvolní. Uvádí se, že břišní dýchání aktivuje spíše parasympatický nervový systém a tedy zklidňuje. Opakujeme 8krát až 12krát i vícekrát.

Nácvik hrudního dýchání. Pohyby žeber při dýchání připomínají rozpínání křídel ptáků nebo méně poetický pohyb zvedaného držadla kbelíku. Podobně jako toto držadlo je i většina žeber zakotvena na dvou místech - na páteři a na hrudní kosti. Ve stejné poloze jako u předchozího cviku s nádechem rozšiřujeme hrudník do stran a rozpínáme i ve směru předozadním. Výdech je spíše pasivní, prodloužený a úplný. Břišní stěna se pokud možno nepohybuje. Hrudní dýchání působí více aktivačně.

Nácvik plného jógového dechu. Ve stejné poloze zahájíme úplným výdechem. Následuje nádech do břicha (břišní stěna se nadzdvihuje) a dechová vlna přechází plynule v hrudní nádech. Teprve pak následuje dlouhý, úplný a plynulý výdech. Výdech je zakončen stažením svalů v horní části břicha, čímž se z plic vypudí ještě něco vzduchu. Dýchání je plynulé a bez trhavých pohybů. Dech je podstatně hlubší a pomalejší než při běžném dýchání. Pokročilejší cvičenci si mohou v duchu odpočítávat délku nádechu a výdechu a prodlužovat výdech na dvojnásobek nádechu. Plný jógový dech je vhodné později praktikovat vsedě. Může jít o některý z jógových sedů nebo o sed na židli. Důležitější nežli poloha nohou je vzpřímená poloha trupu. Bylo zjištěno, že nádech působí na svaly i psychiku aktivačně, výdech spíše uvolňuje. Proto se v józe často výdech prodlužuje na dvojnásobek nádechu. Už prosté uvědomování si vlastního dechu vede k jeho bezděčnému zklidnění, což má i účinky na duševno. Zvláště se doporučuje uvědomovat si dechové pohyby v oblasti břicha, protože tuto oblast lidé často nevědomky napínají. Uvědomování si dechu v oblasti břicha nebo i plný jógový dech je možné praktikovat i během normálních denních činností, aniž by byl člověk nápadný nebo na sebe nějak upozorňoval. Zkušenější dokáží dýchat plným jógovým dechem např. i za chůze. Z dalších dechových cvičení jógy je pro patologické hráče velmi vhodný cvik kapálabháti. Má spíše aktivující účinky. Nádí šódhana bez zádrží, zklidňuje a podle tradice vnáší soulad do toku energií v těle. Zvlášť vhodná před spaním je brámari pránájáma, která zklidňuje.

K těmto cvičením budeme potřebovat vzpřímený sed - ať některý z tradičních jógových sedů nebo docela obyčejný sed na židli. Jedním z nejdůležitějších cviků tohoto druhu je cvičení antar mauna. Je možné postupem času ho dále rozvíjet, ale popsaný postup pro začátek více než postačuje.

Pohodlně, ale pokud možno zpříma, se posaďte. Zavřete oči. Zaposlouchejte se do zevních zvuků, které k vám přicházejí. Nehodnoťte je, neposuzujte, pouze je vnímejte. Zachovávejte při tom postoj nezúčastněného diváka... Nyní si uvědomte vlastní tělo. Vnímejte ho co nejpozorněji a nejsoustředěněji. I tady ale zachovávejte postoj neosobního, nezúčastněného diváka. Nejsou dobré pocity ani špatné pocity, prostě tělo vnímáte, nic víc... A nyní s uvědomte vlastní myšlenky a duševní pocity. I nyní je vnímejte pozorně, ale uvolněně a neosobně. Nechte myšlenky přicházet a odcházet, uvědomujte si, jak navazují, vnímejte i mezery mezi nimi. Zachovávejte ale stále postoj uvolněného nezaujatého diváka, svědka, pozorovatele... Nyní se připravte na konec cvičení. Hlouběji se nadechněte, protáhněte se a otevírejte oči. Cvičení trvá zpočátku asi 10 minut, později 20 minut, u pokročilých výjimečně i déle.

K vědecky nejzkoumanějším jógovým technikám patří mantrajóga, tedy opakování určitých slabik, slov nebo vět. U mantrajógy byl prokazován relaxační, protistresový efekt. Recitace “ÓM” navazuje vhodně na plný jógový dech tím, že napomáhá dlouhému, úplnému, plynulému a kontrolovanému výdechu.

Technika. Výchozí polohou jakýkoliv vzpřímený sed, oči jsou zavřené. Během výdechu recitujte v hlubší hlasové poloze: “OOOOOOOOMMM”. Nádech se děje plným jógovým dechem, Existuje více způsobů recitace “ÓM”, způsob s prodlouženou první částí (O) je pro začátečníka nejvhodnější. Recitace činí výdech úplným a prodlužuje ho. Zvuk, který vydáváte, vlastně poskytuje zpětnou informaci o plynulosti výdechu. Recitaci je možné provádět se soustředěním do středu hrudníku nebo do středu mezi obočí. Nesouvisející myšlenky, které se během recitace mohou objevovat, si uvědomujte, ale nerozvíjejte je. Trpělivě, klidně, a laskavě se vracejte k recitaci. Recitovat se dá nahlas, polohlasem nebo v duchu. Tichá recitace je vhodná, chceme-li být ohleduplní vůči okolí (např. někdo spí ve vedlejší místnosti), může být i účinnější. Tichá recitace je ovšem také náročnější na soustředění a udržení pozornosti. Pokud je to možné, začínejte recitací nahlas a krátkou recitací nahlas své cvičení končete. Začátečník bude praktikovat např. deset “ÓM”, pokročilí mohou praktikovat 10 až 20 minut, výjimečně i déle. Se slabikou “ÓM” se váže řada symbolických výkladů, je to nepochybně jedna z nejstarších a nejosvědčenějších technik. Traduje se, že tento zvuk uslyšeli dávní mistři jógy ve svých hlubokých meditacích.

Manter (posvátných průpovědí) jsou stovky některé z nich jsou jednoslabičné podobně jako Óm, jiné jsou vlastně krátkými modlitbami. Hezká mantra je třeba Om šánti (šánti znamená mír). Možná nejste zrovna jógín a vegetarián a máte ledacos za sebou. Můžete i tak cvičit podobná cvičení? Odpověď zní ano. Proslulý mistr jógy Svámí Satjánanda Sarasvatí řekl, že mantra očišťuje vše, s čím se setká, a že mantru samotnou nemůže poskvrnit nic.

Je to směr jógy pro patologického hráče nesmírně důležitý. Velcí mistři se shodují v tom, že bez karmajógy je pro naprostou většinu lidí vnitřní rozvoj nemyslitelný. Tradice jógy říká, že v každém člověku je ohromná možnost vnitřního rozvoje. Zdůrazňuji, že v každém, ať se mu v životě daří nebo ne, ať je zdravý nebo nemocný, mladý nebo starý. Tělesná a duševní cvičení jsou pouze jedním z mnoha způsobů, jak se vnitřně zdokonalovat. Dalším způsobem je práce. Směr jógy, který využívá každodenních činností k sebezdokonalení, se jmenuje karmajóga. Rozpor mezi zájmy jednotlivce a celku při ní mizí. To co prospívá vnitřnímu rozvoji karmajógína, prospívá i dobrému ve světě a naopak. Stručná definice karmajógy zní: “Účinnost v jednání a vyváženost mysli je karmajóga.”

Když jsem se Paramahansy Nirandžanánandy ptal, jak se zbavit stresu při každodenních problémech, dostalo se mi odpovědi, která se mi v první chvíli příliš nelíbila. Zněla následovně: “Zapomeň na své ego.” Když čas od času dokážeme zapomenout na svá malá choulostivá já v zájmu něčeho, co nás přesahuje, žije se nám skutečně lépe. To ovšem neznamená, že by nás za to druzí museli mít jenom rádi. Můžeme totiž bezděky zkřížit jejich plány anebo bez zlého úmyslu poranit jejich ega.

Dalším principem karmajógy je nečekat odměnu. Odměnou je činnost sama, protože pomáhá člověku na cestě vzhůru. Zde bych opět citoval Paramahansu Satjánandu: “Neubližuji a jsem ke všem lidem laskavý a soucitný ne proto, že je to etické, ale proto, že se tím vyčerpává moje karma a mé srdce bude čisté.” To samozřejmě neznamená, že by karmajógín odmítal mzdu za svoji práci. Jenže peníze pro něj nejsou tak důležité, aby si ho někdo mohl za ně libovolně kupovat.

Podstatným rysem karmajógy je také dobré vnímání sebe sama. Dobré sebeuvědomění je důležité pro udržení zdraví. Např. člověk, který rozpozná příznaky blížícího se nachlazení, udělá si bylinkový čaj a odpočine si, tak může snadno předejít vážnějšímu onemocnění, k němuž by později mohlo dojít. Umět přiměřeně odpočívat souvisí právě s tímto bodem. Člověk, který dokáže realisticky posoudit vlastní síly, může být i prospěšnější druhým. Schopnost sebeuvědomění má i další hlubší dimenzi. Jóga i jiné duchovní tradice předpokládají, že v hloubi duše každého člověka je cosi dokonalého a jedinečného, co by se v jiné duchovní tradici dalo nazvat dotykem Boží ruky. Schopnost si právě tento rozměr vlastního bytí uvědomovat je prostředkem i cílem současně.

Dobrá schopnost realisticky vnímat vnější svět a vztahy v něm je nutná k tomu, aby se v něm člověk dokázal pohybovat a efektivně jednat. V Indii koluje historka o Rámakrišnovi, který poslal jednoho ze svých žáků na trh nakupovat. Žák utratil za nákup hodně peněz a učitel se ho ptal proč. Žák odpověděl, že jako duchovní člověk nechtěl s prodavači smlouvat, což je jinak v Indii běžné. Žákovi se pak dostalo následujícího poučení: “Pamatuj, že pravý světec se neštítí ničeho a nepohrdá ničím. Dokud budeš chodit po tržištích života, do té doby se budeš muset učit, abys dokonale poznal jejich zákony.”

Schopnost vnímat sebe a svět nepřináší jen příjemné poznatky. I proto je tak důležitou zásadou karmajógy odstup, schopnost neosobního, nepřipoutaného a věcného pozorování. V této souvislosti se často mluví o postoji diváka, svědka, pozorovatele, který se nedává mechanicky vtahovat do hry svých myšlenek nebo pocitů či do zmatků vnějšího světa.

Umět obrátit negativní v pozitivní vychází se zásady, že to co člověka potkává (jeho karma) není samo o sobě dobré nebo špatné. Je to něco, co má člověka čemusi důležitému naučit. Jakmile to zvládl, překážka mizí a na cestě před ním se objevuje další úkol.

Karma a milost. Křesťanská tradice ve shodě s mistry jógy připouští cosi z hlediska velmi podivného. Že totiž milost Boha nebo světce může zbavit nepříznivé karmy. Pokud k něčemu takovému skutečně dojde, je to důtklivou výzvou k tomu, aby člověk změnil své jednání. Jinak by se do stejných nebo i větších problémů dostal rychle znovu. Různé duchovní tradice proto zároveň doporučují také tu či onu formu pokání. Za Gándhím přišel fanatický hinduista, který v náboženských nepokojích zabil muslimské dítě. Gándhí mu uložil, aby se ujal nějakého muslimského sirotka a vychoval ho v náboženské víře rodičů dítěte.

V józe se také často mluví o pojmu dharma neboli povinnost. Vnímat své povinnosti k sobě, ke druhým lidem, ke společnosti a k světu a dostát jim je logickou podmínkou duchovního růstu. Koncept dharmy lze ilustrovat na historce z Japonska. Za zenovým mistrem přišel lékař, který si stěžoval, že obvazuje a léčí raněné vojáky, kteří po té co se uzdraví, jdou znovu do nekonečných válek a sporů. A vracejí se pak v ještě horším stavu. Lékař strávil s mistrem nějaký čas a pak se vrátil ke své práci. Když se ho ptali, proč v ní pokračuje, odpověděl: “Protože jsem lékař.”

V souvislosti s karmajógou se také někdy hovoří o odevzdání se. Častým problémem moderního člověka je to, že má sklon přebírat odpovědnost za věci, které není schopen ovlivnit. Jedna kolegyně se sebeironicky přiznala, že se občas vnímá jako “ředitelka Evropy”. Člověk by měl udělat pro dobrou věc, co je v jeho silách. To další už je vyšší moc. Jogíni někdy v této souvislosti používají mantru Óm Tat Sat. Křesťan by patrně řekl: “Děj se vůle Boží.”

Protože i oni jsou vystaveni nadměrnému a dlouho trvajícímu stresu. I oni se potřebují přeladit a uvolnit nashromážděné napětí. A také u nich může jóga pomoci předejít různým nemocem a potížím vyvolaných stresem. Cvičení popsaná v předchozí části jsou tedy vhodná i pro ně. I blízcí příbuzní člověka, nemocného hazardním hráčstvím, by měli uvažovat o cvičení jógy v nějakém kurzu nebo skupině. Důvod bude ale trochu jiný než u patologického hráče. Pro blízkého příbuzného je důležité moci čas od času opustit dusnou a napjatou situaci svého domova. Je pro ně prospěšné na chvíli se odpoutat a získat určitý nadhled nad situací. Společné cvičení obou partnerů, jestliže jsou k tomu ochotni, zlepší jejich vztah a usnadní řešení různých problémů tím, že k nim přistupují klidněji uvolněněji.

Převtělování
Jestliže se rodíme stále znova,
než dosáhneme dokonalosti,
ředitel hotelu se možná narodí
jako opuštěné děvčátko,
zhýčkaná žena jako mladík,
kterému ve zmatku velkoměsta,
kde je těžké i dýchat,
rozbili rikšu,
důstojník jako dítě
žebrající mezi auty
a navoněný zloděj ...
raději nemyslet.
Kde se zrodíme my?
Přátelé, máme ještě čas
učit se soucitu a lásce,
než noc zavře knihu
uprostřed nedočtené strany

Swarúp Murti