Medicína

Je docela možné, že někdo tuto knížku opatří svému manželovi nebo dítěti, protože mají problém s hazardní hrou. Ti ale odmítnou se do knihy třeba jen podívat. “S tím mi dej pokoj, kdybych měl nějaké problémy, tak je zvládnu sám,” možná odpoví na dobře míněnou snahu pomoci. Znamená to, že jste knížku opatřili zbytečně? Rozhodně ne. Přečtěte si ji vy, protože je ve vašem zájmu se o patologickém hráčství co nejvíc dozvědět. Zvláštní pozornost věnujte této kapitole, je určena právě vám.

Možná si nejste jista, jestli se u vašeho manžela nebo partnera jedná o patologické hráčství nebo ne. Hledání odpovědi může usnadnit následující dotazník, který vznikl v americké organizace Gamblers Anonymous (Anonymní hráči).

Spočítejte klané odpovědi. Jestliže jste odpověděla kladně na šest nebo více otázek, žijete patrně s patologickým hráčem. (Dotazník mohou použít i partneři patologických hráček.)

Život manželky nebo partnerky patologického hráče bývá těžký a prochází určitým vývojem. Americké prameny uvádějí následující stadia:

1. Stadium popírání. Občas starosti kolem hazardní hry partnera, žena si je nechává pro sebe, hru omlouvá, někdy dokonce sama o hazardní hře uvažuje. Partnerovo hazardní hraní stále přijímá. Zjišťuje, že partner neplatí účty. Žena se dosud dá poměrně snadno umluvit, objevují se ale nevysvětlitelné finanční krize, žena ještě přijímá omluvy patologického hráče.

2. Stadium stresu. Hazardní hráč tráví s rodinou méně času, objevují se hádky, žena se cítí odmítána, vznáší na patologického hráče požadavky. Žena se také pokouší jeho hazardní hru regulovat, platí za něj účty a dluhy. Někdy se vyhýbá se přátelům a dokonce i dětem, aby s nimi nemusela mluvit o svých problémech. Cítí osamělost a velkou nespokojenost.

3. Stadium vyčerpání. Roste zmatek, žena hůře uvažuje, má tělesné potíže, klesá schopnost aktivně jednat. Někdy se objevují stavy zuřivosti, nebo pochybuje o svém duševním zdraví. Častá je úzkost a panika. Následují pocity beznaděje, zhroucení, zneužívání alkoholu, rozvod, někdy sebevražedné pokusy nebo myšlenky.

Ty dělí americké prameny také do tří stadií.

1. Kritické stadium. Přichází naděje, žena hledá pomoc. V rodině je patologické hráčství postupně bráno jako nemoc. Žena znovu nachází přátele a je schopná realistického pohledu na své záležitosti. Žena odmítá platit dluhy, dokáže pracovat se svou nespokojeností. Zmírňují se případné pocity viny.

2. Stadium znovuvytváření. Vrací se sebedůvěra. Rodina se opět citově sbližuje. Realistické plány. Roste schopnost řešit problémy a rozhodovat se. Žena si více uvědomuje vlastní potřeby a je schopna je lépe uspokojovat. Zlepšuje se její schopnost dorozumívat se s druhými, lépe druhé chápe a pomáhá jim. Rostoucí citová blízkost v rodině.

3. Stadium růstu. Větší citovost a důvěra mezi partnery nebo manžely, lepší schopnost sdílet city. Žena umí pomáhat druhým a někdy i přinášet oběti. Uvolněnost, pocit uspokojení, radost z úspěchu.

Stadia rozvoje problému u manželky nebo partnerky a stadia úzdravy nemusí proběhnout tak, jak jsou výše popsána. Problém s hazardní hrou se může podařit zastavit dříve, než by se rozvinul do stadia vyčerpání. Rozhodně je to výhodné. Na druhé straně nelze zaručit, že proběhnou všechna stadia úzdravy tak, jak jsou popsána. Rozhodně vám to ale přeji. V následujícím textu se společně zamyslíme, co pro to můžete udělat. Uvedená doporučení se osvědčila v rodinách, kde měli podobné problémy.

Jste v obtížné situaci. Kdybyste se měla zhroutit, neprospělo by to nikomu. Myslet na sebe znamená například:

Jeden americký patologický hráč, který již desítky let nehrál a kterého jsem navštívil, mi vyprávěl o svých osudech: “Manželka měla vlastní konto a moje finanční krize ji vůbec nezajímaly. Aby financovala moji hru nebo platila dluhy, to bych se jí vůbec neodvážil navrhnout.” Jeho paní, starší šedovlasá dáma, právě přinášela čaj a pečivo a usmívala se.

Dělejte něco pro dobrou kondici, cvičte, plavte, relaxujte nebo se věnujte józe. Dopřejte si potřebný odpočinek a rozptýlení. Nejen, že na to máte právo, je to dokonce vaše povinnost vůči sobě. Vyhýbejte se alkoholu a jiným návykovým látkám. V obtížných životních situacích mohou být obzvlášť škodlivé. Samozřejmě se sami vyhýbejte jakékoliv formě hazardní hry, i kdyby parter chtěl, abyste to zkusila. O nebezpečích hazardní hry přece víte své.

Když paní Jana zjistila, že ten její utrácí spoustu peněz v automatech, nelenila a svěřila se příbuzenstvu - svému i jeho. Že nebyl věčně doma, jí samozřejmě vadilo. Našla si tedy alespoň kamarádku, se kterou začala chodit do cvičení. Rozhodla se navštěvovat také jinou přítelkyni, která se doma zotavovala po úraze. Své mezilidské vztahy Jana nejen neomezila, ale po té, co manžel začal dělat hlouposti, dokonce rozšířila.

Naproti tomu paní Irena, jejíž manžel měl stejný problém, se stáhla do sebe. Za manželovo hraní se strašně styděla. Trnula, aby se to nikdo nedozvěděl. Tíha tajemství jí svazovala jazyk z obavy, aby se snad neprořekla. Většinu času po návratu z práce trávila doma. Ven vycházela jen když to bylo nutné. Byla zatrpklá a nešťastná.

A nyní dovolte otázku. Čí manžel si byl jistější a choval se bezohledněji - Janin nebo Irenin? Čí život byl i při všech těžkostech snesitelnější? A kdo dokáže situaci zvládnout na úrovni, ať už se bude problém s hazardní hrou manžela vyvíjet jakkoliv? Stydět se za vlastní neštěstí je zbytečné. Snad v každé rodině se najde větší nebo menší problém. Možná jste slyšeli historku o Buddhovi, za nímž přišla žena, které zemřelo dítě, a žádala útěchu. Buddha jí poslal hledat ve velikém městě jediný dům, kde se nikdy nestalo neštěstí. Takový dům tam nebyl a žena pochopila, že utrpení k lidskému životu nerozlučně patří.

Hazardní hra a související problémy vyvolávají v příbuzných nejčastěji zmatek, hněv, bezmocnost, odpor, deprese a úzkost. Kupodivu ale s tím často ruku v ruce jde omlouvání hráče a zahlazování nebo zakrývání jeho problémů. Jeden náš pacient byl propuštěn ze čtyř různých zaměstnání pro zpronevěru. Rodina vždy všechno zaplatila. Po čase se situace opakovala. O léčbě začali uvažovat až tehdy, když byla rodinná pokladnice zcela vyčerpána. Cesta tvrdé lásky znamená přesně pravý opak. I když hráč působí rodině obrovské problémy, je možné dávat mu najevo, že jí na něm záleží a že ho mají příbuzní rádi. A právě proto vyžadují změnu jeho chování. Opakují změnu chování, ne pouhé sliby. Jestliže není hráč ochoten své chování změnit, měl by se léčit nebo nést důsledky. Věčné zahlazování potíží nejen že mu nepomáhá, ale někdy přímo škodí. Příběhy paní Marcely, paní Věry, paní Moniky, paní Ely a paní Zdeny napovídají, jak může změna chování vypadat:

Paní Marcela si vymínila, aby manželovu výplatu posílali přímo na její bankovní účet, se kterým manžel nemůže disponovat. Když jde o nějaký větší nákup s manželem se poradí. Peníze ale chodí vybírat zásadně ona.

Paní Věra nechtěla, aby manžel chodil do hospody hrát a pít s kamarády. Protože nebyl k ničemu podobnému ochoten, nechala si vyměřit částku, kterou je povinen přispívat na domácnost, a pohrozila rozvodem. Manžel pak musel činy ukázat, co je mu milejší.

Paní Monika se i s dítětem odstěhovala k rodičům. Odtud s manželem vyjednávala, za jakých podmínek se vrátí. Jednou z nich bylo i jeho léčení. Slibů, že s hazardní hrou přestane sám, měla už dost.

Paní Ela dokázala přemluvit manžela, aby si našel zaměstnání, kde nebude věčně na cestách a které ho nebude ke hře svádět.

Paní Zdena byla již k vůli manželově patologickému hráčství rozvedená. Slíbila mu, že počká s žalobou kvůli neplacení výživného, jestliže se půjde léčit, přestane hrát a začne jí dluh splácet. Bývalý manžel její podmínky přijal, protože věděl, že co řekne, to také udělá.

Patologický hráč často putuje od jednoho příbuzného ke druhému. Většinu z nich si rozhněvá nezaplacenými dluhy a často i krádežemi. Než se příbuzní navzájem domluví a případně se dohodnou na společném postupu, uplyne spousta času a dojde k mnoha mrzutostem. Čím dříve se v rodině dohovoříte a čím z více stran pocítí hráč tlak ke změně, tím větší je naděje na jeho vyléčení. Nespokojujte se s mlhavými sliby. Žádejte konkrétní kroky. Přesvědčte patologického hráče, aby změnil nebezpečné zaměstnání za vhodnější, pomozte mu přijmout léčbu a změnit způsob života. Bývá také vhodné ho přimět, aby se zřekl dispozičního práva na zbytky úspor.

Riziko sebevraždy u patologických hráčů existuje tak jako tak. Manžel možná odpoví na varování, že se s ním rozvedete, jestliže nepřestane hrát, hrozbou, že se zabije. Není vyloučeno, že se o to pokusí. Sebevražda by ale v tomto případě nebyla důsledek rozvodu, ale patologického hráčství. Pokud něco se svou nemocí neudělá, je ohrožen sebevraždou, ať se s ním rozvedete nebo ne. Je třeba, aby to pochopil. Nežijeme přece ve společnosti v níž by se vdovy upalovaly společně se zemřelými manžely. Nedávejte se vydírat. Nejlepší odpověď je v případě vyhrožování sebevraždou navrhnout nebo zprostředkovat psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. Sebevražedný pokus nebo vážné sebevražedné tendence mohou být za určitých okolností i důvodem k nedobrovolné psychiatrické léčbě. V naléhavých případech se obraťte na linku důvěry, lékařskou službu první pomoci nebo jiné zdravotnické zařízení.

Zdravý způsob života je důležitý pro vás i pro manžela, který má problémy s hazardní hrou. Vám pomáhá udržovat si dobrou kondici, jemu vyhnout se nebezpečným situacím. Je jasné, že je snadnější nehrát v lese nežli v kasinu a při práci na zahradě nežli v nějakém pochybném nočním podniku. Manželův nebo partnerův způsob života nemůžete samozřejmě organizovat do všech podrobností. Určité věci můžete ale při nejmenším navrhnout: K bezpečným a se hrou neslučitelným způsobům trávení volného času patří výlet, návštěva kvalitních přátel, koupání, pěstování nějaké přitažlivé společné záliby atd. Můžete manželovi nebo partnerovi říci, co se vám na jeho způsobu života líbí a co ne a při vhodných příležitostech mu to i víckrát opakovat. Můžete se pokusit seznámit ho s lidmi, kteří žijí celkem rozumně. Hlavní a nejdůležitější je ale vytvořit si kvalitní způsob života pro sebe, případně i pro děti. Zvyšuje se tím naděje, že se manžel přidá. I kdyby to neudělal, má to svoji cenu pro vás.

Odbornou pomoc potřebují nejen patologičtí hráči, ale často i jejich blízcí, protože život s člověkem, který má tento problém, je těžký. O léčbě pro patologické hráče se zmiňuji na jiném místě knihy, zde je poznámka. Jakmile se hráč pro léčení rozhodne, dohodněte návštěvu v příslušném zařízení co nejdříve, nejlépe ihned. Jeho ochota se léčit by totiž nemusela trvat dlouho. Bylo by škoda nevyužít příležitost. Ale teď kde můžete hledat pomoc vy a o jakou pomoc by se mělo jednat. Do značné míry to záleží na charakteru vašich problémů. Možná potřebujete právní poradnu. Možná vám pomůže spíše manželský poradce. Tíživá životní situace může otevřít nějaké staré duševní rány a potřebujete soustavnější pomoc. V takovém případě bych doporučoval psychoterapii v některém dobrém zařízení. Pomůže vám abyste lépe porozuměla sobě i své situaci a dokázala se s ní lépe vyrovnat. Je jasné, že každému může vyhovovat jiný terapeut nebo styl práce. Máte-li možnost výběru, bude jistě podstatné i to. V okamžiku naléhavých krizí a dramatických zhoršení neváhejte volat linku důvěry, Centrum krizové intervence a podobná zařízení. Možná vás bude zajímat, že v zahraničí pracují svépomocné organizace manželek patologických hráčů. Jmenují se Gam-Anon a pracují na stejných principech jako organizace Anonymních hráčů, o které si můžete přečíst v následujících kapitolách. Už to, že si lidé s podobným problémem navzájem poskytují oporu často přináší obrovskou úlevu.

Patologické hráčství v rodině působí nepříznivě na výchovu dětí a jejich duševní vývoj. Děti možná nedokáží problém přesně pojmenovat, většinou však vycítí, že v rodině není něco v pořádku. Mladší děti mají sklon přeceňovat důsledky svého chování a dokonce i myšlení. Dítě si tak může spojit napětí v rodině se svým špatným školním prospěchem nebo s tím, že neuklízí. Narůstají v něm pocity viny. To je nebezpečné. Dítě musí vědět, že problémy, které mají dospělí mezi sebou, nezavinilo. Hrubou chybou je dělat si z nedospělého dítěte spojence proti tatínkovi, který má problémy s hazardní hrou. Nese to s sebou dvě velká rizika. Dítě není na střet s dospělým problémovým rodičem připraveno. Bude se cítit ohrožené a nejisté. Bude tak předčasně vyhoštěno z dětského světa, kam patří. Tím, že se dítě proti otci spojí s matkou, může být jeho vztah k němu nebo k jinému muži v rodině narušen. Obnovování je obtížné. Takové dítě se možná bude v budoucnu velmi těžce učit respektovat mužskou autoritu, a to i v situacích, kdy je to potřebné.

Co tedy dělat, aby se dítě v rodině, kde jeden s rodičů chorobně hraje, ochránilo? Nejlepší je samozřejmě problém s patologickým hráčstvím rychle a účinně vyřešit. Pokud tento problém trvá, dítě by mělo jasně vědět, že problém a jiné nedobré situace a vztahy v rodině nezavinilo. Úlohu nefungujícího nebo špatně fungujícího táty může částečně převzít strýc tchán, děda nebo rodinný přítel, či jiná mužská osoba. Při všech problémech a potížích by měla zůstat v rodině atmosféra, která je pro dítě předvídatelná. Mělo by například vědět, že v určitou hodinu bude připraveno jídlo, že se bude pamatovat na oslavu jeho narozenin, že se bude vyprávět pohádka na dobrou noc...

Asi v polovině manželství patologických hráčů se vztahy výrazně zlepší poté, co muž se hrou skončí. V druhé polovině ne. Je to mimo jiné také proto, že v období, kdy člověk trávil mnoho času hazardní hrou, se hromadily neřešené problémy. Manželé nebo partneři si od sebe mohli odvyknout. Může se objevit sexuální nesoulad nebo odlišná vzájemná očekávání. Některé potíže se časem upraví. Jiné si vyžádají odbornou pomoc např. v rodinné poradně.