Medicína

Co když přijde krize ?


Kategorie: Problémy s hazardem 
08.únor 1999
.

Co používají patologičtí hráči nejčastěji
ke zvládání touhy po hře?

Může se stát, že i člověk, který kvůli hazardní hře hodně zkusil a je odhodlán s ní přestat, dostane silnou chuť hrát. Také s tím je dobré počítat. Následují tipy a inspirace, co v takovém případě dělat. Způsobů zvládání touhy po hře jsme uvedli třináct stejně jako jsme uvedli třináct způsobů odmítání. Pozorný čtenář najde mezi způsoby odmítání a zvládání touhy po hře určité podobnosti, což usnadňuje zapamatování.

Jak zvládat touhu po hře
1. Rozpoznání psychické závislosti v převlecích (např. “pro jednou si nic nestane”).
2. Vyhnutí se na vzpomínkám na hru.
3. Nereagovat na nebezpečné myšlenky. Pasivně je pozorovat, zaujmout postoj diváka, uvolněného pozorovatele.
4. Gesto nebo symbol abstinence (deník z léčby, ametyst nebo jiný podle symbol vlastní volby).
5. Prostě vydržet.
6. Vysvětlit sobě proč abstinuji. Připomenout si výhody abstinence či při ohrožení nevýhody alkoholu nebo drog.
7. Nabídnutí lepší možnosti sobě: udělat si radost, relaxace, jóga, koupel, sauna, příroda, spánek, léčivé rostliny atd.
8. Převedení myšlenek jinam: práce, kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd.
9. Odložit úvahy “Jak vydržím abstinovat celý život?” Zásada Anonymních hráčů abstinovat právě dnes, zítra zase dnes a další dny stejně.
10. Opakovat formuli autogenního tréninku nebo sankalpy v józe (“Žiji zdravě”, “Střízlivost je výhodná” apod.).
11. Protiútok proti psychické závislosti. Vyvolat opačné, bezpečné a zdraví pomáhající myšlenky.
12. Definitivní přijetí abstinence jako samozřejmosti a trvalého stavu.
13. Pomoc vyhledat a přijmout (skupina, Anonymní hráči, terapeut) či pomáhat při léčbě druhých.

1. Rozpoznání závislosti na hazardní hře v jejich “převlecích”. Závislost, bažení, nutkání nebo jak to chcete nazývat neřekne: “Pojď si zahrát, ať se dostaneš do kriminálu.” Místo toho se často snaží člověk obelstít řečmi jako: “Jenom se do herny podíváš a hned půjdeš domů.” K sebeobraně abstinenta patří umět takové slizké řeči rozpoznat.

2. Nepřipomínat si prožitky související s hazardní hrou zejména ne výhry. To je minulost, která se už nevrátí. Patologický hráč by se dalším hraním vystavoval zbytečnému utrpení.

3. Pasivně pozorovat myšlenky a pocity a nereagovat na ně, postoj nezaujatého diváka (viz technika “vnitřního ticha” v kapitole o józe). Přijde-li myšlenka na hru, pozorovat tuto myšlenku, jakoby patřila někomu jinému, pozorovat ji klidně, s odstupem a nereagovat na ni. Je to jeden z nejúčinnějších způsobů jak si udržet vládu nad sebou.

4. Signál, talisman, deník, symbol připomínající vám vaše odhodlání nehrát. Může to být fotografie dětí, náboženský symbol, polodrahokam (symbolem zdrženlivosti je od pradávna ametyst). Další možností je sova nebo slon. O obou se tvrdí, že představují moudrost a rozvážnost. Symbol si můžete vybavit, kdykoliv se objeví myšlenka na hazardní hru. Anonymní alkoholici nosí své symboly jako medailónky na krku, dávají je do peněženky a i jinak si je připomínají. Symbol, který je vám blízký, může být v krizi oporou.

5. Prostě vydržet. Chuť hrát, dříve nebo později, odejde tak, jako přišla. Ve výhodě je člověk, který se v okamžiku krize nenachází v herně a nemá u sebe velký finanční obnos. Jak už víme, je nejlépe se hernám vyhýbat a peníze si nechat posílat na účet. 

6. Připomínat si výhody nehraní nebo v ohrožení nevýhody hazardní hry. Zvyšujete tak svoji motivaci k pozitivní změně i odolnost. Velmi to prospívá. Je ovšem možné sáhnout i po drsnější metodě a připomenout si nepříjemné hráčské zkušenosti z minulosti. Lze si také vybrat to, čeho se hazardní hráč v souvislosti se hrou nejvíc bojí (např. samota, vězení).

7. Přeladění: Udělat si radost, přeladit se relaxací, cvičením, jógou, koupelí, saunou, v přírodě, spánkem, za pomoci léčivých rostlin a mnoha jinými způsoby. Napětí a neklid provázejí touhu hrát většinou dobře mírní namáhavější tělesná práce nebo přiměřené cvičení. Pomáhá plavání, běh, jízda na kole nebo jiný sport. Slyšel jsem příběh o patologickém hráči, který překonal svůj problém, když začal pracovat někde ve skladu místo svého dřívějšího zaměstnání v kanceláři. Netvrdím, že je to metoda vhodná pro každého. Ví se však, že tělesná námaha dokáže snižovat napětí a pocity úzkosti.

Další způsob, jak zvládnout nepříjemné stavy provázející touhu po hře je relaxace (uvolnění). Existuje mnoho způsobů. V anglicky mluvících zemích se používá nejčastěji progresivní relaxace. V německy mluvících zemích je to autogenní trénink. Po celém světě je rozšířená jóga. Relaxace je pro patologické hráče nesmírně cenná. Zlepšuje nejen jeho duševní stav, ale tím, že mírní dlouhodobý stres, prospívá také jeho tělesnému zdraví.

Do módy se dostávají léčivé rostliny, různé bylinky a přírodní prostředky. Zklidňující účinky má například meduňka lékařská, mateřídouška nebo různé čajové směsi, které dostanete ve většině lékáren. Zklidnění a překonání chuti hazardně hrát lze dosáhnout i masáží, akupunkturou nebo akupresurou či saunováním.

8. Nabídnout lepší možnost sám sobě: Sem patří např. práce kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd.

9. Odložit zbytečné starosti. Nestrachovat se, jak dokáži abstinovat celý život, ale abstinovat dnes. Je to vlastně stará a osvědčená zásada Anonymních hráčů nehrát právě dnes, zítra zase dnes atd. Lidé, kteří se léčili z patologického hráčství, udělali dobrou zkušenost s odkládáním rozhodnutí o tom, zda hrát nebo ne. Je možné si například říci: “Dnes hrát rozhodně nebudu a zítra uvidím.” Vůbec není třeba se obávat toho, jak vydržet dlouhá léta bez hazardní hry. Stačí odolat dnes, zítra, také dnes, pozítří, také dnes, a ta nejdůležitější dnes pak dohromady poskládají týdny, měsíce a roky.

10. Opakování předsevzetí (formule autogenního tréninku nebo sankalpy v józe). Účinek takového dobrého a kladně vyjádřeného předsevzetí je silnější právě při relaxaci, i když se dá používat i bez ní. Následují příklady některých vhodných předsevzetí:

    Žiji zdravě.
    Žiji moudře.
    Abstinence je výhodná.
    Jsem klidný a sebevědomý, hazardní hra je mi lhostejná.

11. Princip opaku (vyvolat bezpečné myšlenky opačného zaměření).

12. Přijetí abstinence od hazardní hry jako samozřejmosti a trvalého stavu.

13. Hovořit s někým, kdo pochopí a pomůže (skupina, Anonymní hráči, odborník) nebo pomáhat při léčbě druhých. Je velmi důležité, když si hráč může s někým o svých problémech pohovořit. Mohl by to být někdo z rodiny, ale ani blízký příbuzný často nepochopí duševní stavy postiženého hráčskou vášní. Vhodným člověkem bývá i dostatečně zkušený lékař nebo psycholog. Svěřit se je také možné v rámci svépomocné organizace Anonymních hráčů. Kdo nemá možnost v době krize s někým důvěryhodným hovořit, může napsat dopis, zatelefonovat známým nebo na linku důvěry či centrum krizové intervence. Lze si vést deník. Je to vlastně také určitá forma rozhovoru se sebou, případně s tím, kdo ho bude číst.

Kromě těchto možností, které jsou účinné u většiny lidí, jsou ještě postupy, které “zaberou” u vás, ale nemusejí mít stejně dobrý účinek u jiného. Někomu může pomoci hudba, jinému četba (máte možná oblíbený román, povídku nebo báseň), dobré jídlo, procházka v parku nebo v přírodě, spánek. Na následující způsob přišli bývalí pacienti sami. Je trochu drsný, ale prý pomáhá. Spočívá v tom, že kdykoli dostane člověk chuť hrát, jde a udělá něco nepříjemného, ale potřebného (např. vytře podlahu, napíše dlouho odkládaný dopis, uklidí sklep apod.).

Výše uvedené způsoby si vyzkoušejte už teď, nebo v blízké budoucnosti. Vnímejte, jak působí na vaše duševní vyladění, odhadněte, které budou právě pro vás ty nejúčinnější. Kdyby přišla krize, budete dobře připraven.

Co používají patologičtí hráči nejčastěji
ke zvládání touhy po hře?

Podle našeho původního výzkumu jsou to následující způsoby zvládání bažení (cravingu):

1. Uvědomit si negativní důsledky hazardní hry (80,0 %).

2. Vyhýbat se situacím, které bažení vyvolávaly (70,0 %).

3. Včas bažení rozpoznat, uvědomit si bažení na samém počátku, kdy je slabé (50,0 %).

Tohle jsem měl vědět dřív.
Ústavně léčený patologický hráč

Jógový mistr a žák putovali lesem, až je zastihla noc. Rozhodli se tedy přenocovat na břehu velké řeky. Uložili se ke spánku, když v tom mistr řekl: “Tady není bezpečno.” Po chvíli ticha opakoval: “Tady není bezpečno.” Když řekl po třetí “Tady není bezpečno”, žák se zvedl, odvalil balvan poblíž, vzal zlatou minci, kterou tam našel, a hodil ji do řeky. Pak se vrátil k mistrovi a řekl: “Už je zde bezpečno.” Peníze mohou být za určitých okolností nebezpečné. A to nejen pro asketicky žijící jógíny, ale i pro patologické hráče.

Autor: Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.