Medicína

Tím, že přestanete hrát, nic neztratíte – ani čas, ani peníze, ani pověst, ani zdraví tělesné nebo duševní. Je to bez rizika.

Možná že v této chvíli čte tyto řádky někdo, kdo nevěří a chce hrát s mírou. Tomu připomínám, že svojí hazardní hrou nejen ohrožuje sebe, ale prospívá tím zároveň špatné věci. Své často těžce vydělané peníze odevzdává do bezedné pokladnice průmyslu hazardní hry, který z nich mimo jiné otevírá další a další herny. Pokud se pro zbytečnou a neužitečnou možnost hazardní hry někdo rozhodne, musím ho varovat. Mít hazardní hrou pod kontrolou totiž znamená současně zvládat více okolností - množství prostředků vkládaných do hry, dobu, po kterou hraje i rychlost s jakou hraje. Patologický hráč to zpravidla nedokáže, už proto, že hazardní hra může vyvolat to bažení (anglicky se říká “craving” neboli silná nutkavá touha hrát). To pak ohrožuje sebeovládání a sebekontrolu.

Některé zahraniční prameny doporučují při léčbě návykových nemocí (např. zneužívání alkoholu bez závislosti) sebemonitorování. Člověk si při něm zapisuje, kdy pil, co ho k tomu vedlo, jak dlouho to trvalo a jaké to mělo následky. Ani tento postup vám však nemohu bohužel odpovědně doporučit prostě proto, že neznám nikoho, kdo by takto svůj problém s hazardní hrou překonal. Jednoduše řečeno: Ze všeho nejlepší je nehrát vůbec.

4:00 Vstávám, snídaně
4:30 Odjezd do práce
13:00 Přivezli výplatu
13:30 Odcházím dřív z práce
15:00 Jsem před hernou dřív, aby mi někdo nevlezl na můj oblíbený automat.
16:00 Hernu otvírají
23:00 Hernu zavírají. Všechny peníze prohrané , když ne, sedám na půlnoční vlak a jedu do Prahy. Tam prohraju zbytek. Druhý den jedu do práce vlakem na černo, protože nemám na jízdenku.