Medicína

Záškrt


Kategorie: Očkování 
17.duben 2000
.

Co je záškrt
Jak se projevuje
Očkování

 

Co je záškrt. Jde o akutní onemocnění vyvolané bakterií Corynebacterium diphtheriae, která je vysoce odolná vůči zevním vlivům, a proto může přežívat v prachu nebo zaschlém hlenu i po několik týdnů, aniž by ztratila své nebezpečné vlastnosti. Infekce se šíří vzdušnou cestou od nakažené osoby nebo bacilonosiče i kontaminovanými předměty.

Jak se záškrt projevuje. Nejčastější klinickou formou záškrtu je těžká povlaková angína. Povlaky se nemusí vytvářet jen na mandlích, ale mohou zasáhnout i sliznici hrtanu a patra. Tyto případy bývají spojeny s těžkým otokem okolního pojiva, který se projeví mohutným zduřením krku. Právě tato forma může vést u neléčeného nebo pozdě léčeného pacienta ke smrti udušením. Inkubační doba bývá 2 až 5 dní.

K nejčastějším komplikacím, které jsou vyvolány bakteriálním toxinem, patří zánět srdečního svalu a obrny. Časné obrny postihující měkké patro vedou k poruchám při polykání a jen zřídka přecházejí v pozdní formy obrn, které se mohou šířit na končetiny a svalstvo trupu. Pokud postihnou i dýchací svalstvo, jsou zdrojem poruch dýchání. Obě naposledy zmíněné komplikace vznikají zpravidla až po 2 až 4 týdnech od propuknutí nemoci a jejich rozvoj může i po odeznění akutní fáze ohrozit život pacienta – nejčastěji dětského pacienta.

Léčba spočívá převážně v podání antibiotika a protizáškrtového séra. Dříve než byla do léčby zavedena antibiotika, dosahovala úmrtnost u těžkých forem s postižením hrtanu až 50 procent, zatímco v současné době je 10 až 15 procent. Celkově se úmrtnost pohybuje mezi 3 až 5 procenty.

Očkování. K očkování proti černému kašli, tetanu a záškrtu se používá tradiční trojsložková vakcína, která obsahuje inaktivované neboli usmrcené bakterie dávivého kašle a další dvě vakcinační složky proti záškrtu a tetanu. Úplná ochrana proti dávivému kašli, tetanu a záškrtu je dosažena podáním tří dávek v tomto pořadí: první dávka ve věku mezi 9. až 12. týdnem novorozence (tj. ve třetím měsíci), druhá dávka ke konci 4. až 5. měsíce (tj. po 4 až 8 týdnech) a třetí dávka je podána po dalších 4 až 8 týdnech od podání druhé dávky. Tyto první tři dávky představují základní očkování, které zajistí vysokou ochranu každého očkovaného dítěte.

Vzhledem k tomu, že je třeba dosáhnout i dlouhodobé ochrany, podávají se další zesilující dávky. U některých dětí první tři dávky nemusí stačit pro vytvoření kvalitní ochrany vůči dávivému kašli. Čtvrtá dávka, která se podává dětem ve věku 18 až 20 měsíců, zajistí ochranu u více než 95 procent dětí. V ČR byla zavedena do očkovacího kalendáře i pátá dávka podávaná dětem ve věku 5 let, která slouží především pro opětovnou aktivaci imunitního systému a již dosažené ochrany proti dávivému kašli, tetanu a záškrtu. Tato dávka posiluje “paměť” imunitní odpovědi.

Podobně jako u jiného očkování může dojít ke vzniku mírných lokálních nežádoucích účinků: zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu, které velmi rychle odezní. V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka nad 40°C, neutišitelný pláč přetrvávající déle než 3 hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neurologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou většinou žádné a lze jim obvykle předejít správným posouzením zdravotního stavu dítěte před očkováním.

Autor: RNDr. Marek Petráš