Medicína

Co je tetanus
Jedná se o infekční onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani, která bývá součástí normální flory zažívacího traktu zvířat i lidí. Bakterie se výkaly dostává do půdy, kde může přežívat i několik desítek let. Lidé se infikují ranou, která je obvykle hluboká a často i nepatrná, způsobenou hřebíkem, třískou nebo jinými řeznými předměty kontaminovanými touto bakterií.

Jak se tetanus projevuje
Bakterie tetanu začne v infikované ráně produkovat toxin, který se pevně naváže na nervovou tkáň. Výsledkem je zvýšené napětí ve svalech, které po čase vyústí v celkové křeče. Další toxin, který bakterie produkuje, postihuje srdce. Inkubační doba je zpravidla 3 až 30 dní. Po jejím uplynutí si začne nemocný stěžovat na potíže při otvírání úst, které je vyvoláno právě zvýšeným napětím žvýkacích svalů. V této fázi nemocný člověk obvykle nemívá žádné jiné obtíže ani teplotu. Postupně se ale zvýšené napětí rozšiřuje i na ostatní svaly a dochází k rozvoji celkových křečí, při kterých se může nemocný udusit. V této fázi léčby musí za pacienta dýchat přístroje. Ale ani tento způsob léčby nevede k významnému snížení úmrtnosti a polovina nemocných svému onemocnění podlehne. Příčinou smrti je dnes většinou selhání srdce na základě poruchy jeho rytmu, či jiné komplikace související s poškozením cévního systému.

K onemocnění novorozenců tetanem u nás nedochází, protože v naší zemi je uzákoněn porod v nemocnici. K nakažení novorozence dochází pouze tehdy, kdy je bakterie zanesena do pupečníku během porodu, který probíhá např. na poli, hliněné podlaze apod. Úmrtnost u novorozenců je stoprocentní. Další, u nás se nevyskytující formou tetanu (díky uzákoněnému umělému přerušení těhotenství) je jeho gynekologická podoba. Onemocnění postihuje ženy po kriminálním potratu mimo nemocnici, při kterém může dojít k infekci dělohy. Úmrtnost v těchto případech je velmi vysoká.

Očkování
K očkování proti černému kašli, tetanu a záškrtu se používá tradiční trojsložková vakcína, která obsahuje inaktivované neboli usmrcené bakterie dávivého kašle a další dvě vakcinační složky proti záškrtu a tetanu. Úplná ochrana proti dávivému kašli, tetanu a záškrtu je dosažena podáním tří dávek v tomto pořadí: první dávka ve věku mezi 9. až 12. týdnem novorozence (tj. ve třetím měsíci), druhá dávka ke konci 4. až 5. měsíce (tj. po 4 až 8 týdnech) a třetí dávka je podána po dalších 4 až 8 týdnech od podání druhé dávky. Tyto první tři dávky představují základní očkování, které zajistí vysokou ochranu každého očkovaného dítěte.

Vzhledem k tomu, že je třeba dosáhnout i dlouhodobé ochrany, podávají se další zesilující dávky. U některých dětí první tři dávky nemusí stačit pro vytvoření kvalitní ochrany vůči dávivému kašli. Čtvrtá dávka, která se podává dětem ve věku 18 až 20 měsíců, zajistí ochranu u více než 95 procent dětí. V ČR byla zavedena do očkovacího kalendáře i pátá dávka podávaná dětem ve věku 5 let, která slouží především pro opětovnou aktivaci imunitního systému a již dosažené ochrany proti dávivému kašli, tetanu a záškrtu. Tato dávka posiluje “paměť” imunitní odpovědi. Přeočkování proti tetanu se provádí jednosložkovou protitetanovou vakcínou ve 14. roce a pak každých deset let.

Podobně jako u jiného očkování může dojít ke vzniku mírných lokálních nežádoucích účinků: zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu, které velmi rychle odezní. V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka nad 40°C, neutišitelný pláč přetrvávající déle než 3 hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neurologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou většinou žádné a lze jim obvykle předejít správným posouzením zdravotního stavu dítěte před očkováním.