Rostliny s tonizujícími účinky
Ženšen pravý
Ženšen pravý
(také Všehoj ženšenový)
Panax ginseng
Rod Panax, ženšen, patří do čeledi aralkovitých (Araliaceae) a zahrnuje několik druhů bylinného charakteru, rostoucích jak v Asii, tak v Severní Americe. Z hlediska obsahu účinných látek je nejcennější ženšen pravý.
Původ. Ženšen pravý je velmi stará tonizující rostlina, známá v oblasti východní Asie téměř 5000 let. Jde o relikt, rostoucí zde již v třetihorách před více než milionem let, který dokázal přežít tvrdé klimatické změny až do naší doby. Je tedy i jistým symbolem života na Zemi se zcela specifickými vlastnostmi. Na jedné straně totiž existují kořeny staré 300-400 let, na straně druhé má ženšen schopnost upadat do vegetačního klidu až na několik desítek let.
Pravděpodobně první zmínky o ženšenu existují v čínské knize o léčivých rostlinách z 1. století před naším letopočtem. Po dlouhá staletí byl jako mimořádná léčivá rostlina rozšířen a využíván pouze v místech svého původu. Jeho výjimečnost potvrzují i názvy “kořen života”, “stosil”, “božská tráva”, “zázrak přírody”, “dar bohů” apod. Do Evropy se ženšen rozšířil poměrně pozdě; v roce 1610 ho do Holandska dovezli z Japonska kupci. Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715) pili extrakt z kořenu ženšenu pod názvem “Pentao”. První záznam o ženšenu v Rusku je z roku 1675, kdy ruský velvyslanec v Číně ve své zprávě o této zemi zmínil i ženšen. O několik let později, roku 1690, lékař na carském dvoře Lavrentij Blumentrot předává informace o této rostlině a jejím použití německému lékaři Mentzelovi. Francouzský misionář Jartoux získal v roce 1713 při sestavování mapy severní Číny od sběračů nejen kořen, ale i nadzemní část. V roce 1725 poslal čínský císař Jun Chin papeži Benediktu XIII. několik kořenů ženšenu. Od tohoto období až do současnosti se s ženšenem a výrobky z něho v Evropě více či méně setkáváme.
Jak ho rozpoznáte. Ženšen pravý je bylina s vytrvalým, mrkvovitým a dužnatým, žlutošedě zbarveným kořenem, který svým charakteristickým větvením připomíná někdy
|
Kořen ženšenu pravého |
tvar lidského těla. Podzemní část tvoří i kořenový krček, který se nachází nad hlavním kořenem, má nepravidelný tvar a jizvy po každoročně na podzim odumřelých lodyhách. Nachází se na něm jeden nebo několik vrcholových pupenů, které se zakládají již v průběhu dozrávání plodů, tedy v srpnu. Počátkem července následujícího roku se v nich dotváří základ nového výhonu.
Nadzemní část rostliny tvoří většinou jediná lodyha, 0,3 až 0,7 m vysoká, ukončená 3-7 dlouze řapíkatými, zpravidla pětičetnými listy. Květní stopka dosahuje délky 250 mm a je zakončena okolíkem složeným z 5 až 16 květů. Květy jsou asi 2 mm velké, pětičetné, zelenobílé, většinou oboupohlavné a samosprašné. Plod je šťavnatá, jasně červená bobule o velikosti 10 až 12 mm s 1 až 3 semeny, která jsou tvrdá, plochá, jasně žlutá a asi 5 mm velká, s drsným povrchem. V období zralosti se plody svojí barvou efektně vyjímají mezi okolorostoucími bylinami a upozorňují tak na úkryt kořenů.
Ze semena v prvním roce vyrůstá rostlina s jedním trojčetným listem, druhým rokem s listem pětičetným. K použití se vybírají pěti až šestileté kořeny (radix ginseng), které se sklízejí po ukončení vegetace.
Účinné látky. Kořen ženšenu obsahuje vedle sacharidů, lipidů a proteinů mnoho dalších látek, např. vitaminy (zejména vitamin B1, B2 a C), enzymy, fytosteroly, alkaloidy, škrob, pektiny, třísloviny, saponinové glykosidy, sliz, velké množství minerálních látek a další. Z farmakologického hlediska, tedy z hlediska účinku na organismus, jsou nejvýznamnější saponinové glykosidy.
Vlastnosti. Tonikum, roborans, stimulans, protektivum, metabolikum, anabolikum, antisklerotikum, antidiabetikum, imunoprotektivum.
|
Vyobrazení ženšenu pravého |
Účinky na organismus. Glykosidy obsažené v kořeni regulují energetické zabezpečení funkcí orgánů a orgánových systémů a zvyšují adaptační možnosti centrálního nervového systému, výkonných orgánů a endokrinních žláz (včetně nadledvin). Působí proti stresu, a to tak, že chrání organismus před vyčerpáním a selháním adaptačních mechanismů. Kromě celkového zlepšení látkové výměny účinné látky také zvyšují aktivitu enzymů a stimulují syntézu bílkovin a nukleových kyselin – tím napomáhají regeneraci tkání, orgánů a orgánových soustav, což se využívá zejména při rekonvalescenci po těžkých onemocněních anebo ve stáří. Dobré výsledky byli dosaženy i při zhoršeném průniku živin v organismu zapříčiněném aterosklerózou. Při podvýživě ženšen zlepšuje trávení, a tím přispívá k posílení organismu. Známé jsou i antidiabetické účinky rostliny – dochází ke snížení vysoké hladiny cukru v krvi při cukrovce. Kromě dalších účinků má také ženšen vliv na krvetvorbu, glykosidy pomáhají snižovat krevní tlak. Při zevní aplikaci na kůži dochází k podpoře granulace a epitelizace, tj. k usnadnění a urychlení hojení ran.
Použití. Zatím se u nás používají tinktury, sirupy, extrakty, čaje, tablety, ale i kosmetické krémy a masti. Ordinují se především při fyzické a duševní únavě, vyčerpanosti, snížené pracovní aktivitě, oslabení organismu dlouhou a těžkou nemocí, dále při postižení kardiovaskulárního systému, při diabetu, narušení funkce pohlavních žláz, ale i při některých neurózách, potížích psychického rázu apod. Přípravky z ženšenu mohou také způsobit rychlejší zánik bolestivých stavů, zvyšují chuť k jídlu a regulují funkce zažívacího traktu. Také normalizují krevní tlak.
V tradiční orientální medicíně přisuzují ženšenu i schopnost prodlužovat život a mládí, proto se doporučuje nejen lidem nemocným, ale i zdravým, ale až od 40 let věku. V tradiční čínské medicíně se ženšenu používá k prevenci a terapii řady chorob, ale není považován za všelék.
Nežádoucí účinky. Nebyly zaznamenány nežádoucí účinky ženšenových glykosidů ani po dlouhodobém podávání.
