Medicína

Mák setý (Papaver somniferum)

 Z historie máku a opia. Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Na Krétě se například našly hliněné postavy makové či opiové bohyně pocházející ze 13. století př. n. l. Výraznou roli sehrálo opium v antickém Řecku, kde makovice byly atributem Hypnose, řeckého boha spánku, jeho bratra Thanata, boha smrti, a jejich matky Nyx.

Botanická charakteristika. Čeleď Papaveraceae, makovitých, zahrnuje více než 100 druhů jednoletých i víceletých máků. Jejich typickým znakem je přítomnost mléčnic v pletivech ronících po

Poupě máku setého

poranění latex. Nejdůležitější je Papaver somniferum, mák setý, jednoletá bylina zpravidla jen s jednou lodyhou 0,3 až 1,8 m vysokou, na příčném řezu oblou a vyplněnou dření. Listy jsou v obrysu podlouhlé, dolní celistvé, střední a horní nepravidelně zubaté, poloobjímavé a zvlněné. Květ má dva opadavé kališní a čtyři korunní lístky rozdílné ho tvaru, velikosti i zbarvení. Má velké množství tyčinek a pestík, který nemá čnělky. Semeník je zakončen terčovitou paprsčitou bliznou a uvnitř neúplně přehrádkován. Zralá tobolka (makovice)se často otevírá malými otvory mezi paprsky blizny a obsahuje velký počet drobných semen.

Jaké jsou užitkové typy máku. Podle užitkových vlastností rozeznáváme dva typy máku setého.
Mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy a pouze vymlácené makovice se někdy zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Rozhodující využití tohoto typu je tedy v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu.

 

Plod máku - makovice

Mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium. Mezi nejvýznamnější pěstitelské oblasti tohoto typu patří země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos), ale i Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán).

Opium a jeho složení. Již v roce 1803 se podařilo izolovat dominantní složku opia - alkaloid morfin, kterého může být v surovémopiu 2,7 až 20 procent. Postupně v něm byla objevena řada dalších alkaloidů, kterých je v současnosti známo kolem šedesáti. Z hlediska užívání toxikomany má však význam ještě kodein, kterého bývá v opiu 0,3 až 4 procenta. Mezi nejvíce nebezpečné omamné drogy však patří z morfinu synteticky připravovaný diacetylmorfin, známý jako heroin.

Účinky opiátů. Opium představuje velmi účinné farmakum, silný jed, ale také obávaný a nejvíce zneužívaný toxikomanický přípravek, vyvolávající úplnou závislost. Týká se to však především zemí produkujících tuto drogu. U morfinu má toxikoman pocity klidu, štěstí a vyrovnanosti. Abstinenční příznaky jsou velmi nepříjemné a projevují se dráždivostí, depresemi i poruchami krevního oběhu. Avšak nejnebezpečnější návykovou drogu představuje heroin. Po jeho aplikaci do žíly se obvykle dostavuje stav příjemného opojení, který však trvá jen asi 15 minut a později se dostavují drastické abstinenční příznaky.

Způsoby užití. U opia se připravuje tzv. kuřlavé opium (čandu), které se kouří v různých dýmkách. Jinou možností je tzv. opiofagie, což je pojídání opia, často s přídavkem dalších látek, např. afrodiziak, příprava extraktů apod. U morfinu a heroinu jde především o injekční aplikaci drogy.

Tweet