Dnešní strava
Které tuky tělu prospívají
Tuky samy o sobě nejsou nepřítelem. Zda organismu prospívají nebo zatěžují, rozhoduje jejich typ, množství a dlouhodobá konzumace. Kvalitní nenasycené tuky mohou podpořit zdraví srdce i střevního prostředí, trans tuky a nadbytek méně vhodných zdrojů zvyšují cholesterol, přispívají ke vzniku zánětlivých procesů a často narušují trávení i rovnováhu mikrobiomu.
Samotná přítomnost tuků ve stravě není problém. Tím se stává až jejich složení a dlouhodobý poměr. Rozlišují se tři hlavní skupiny tuků: nasycené, nenasycené a trans. První dvě skupiny v rozumné míře obvykle nebývají problematické. Nasycené tuky jsou v másle, mase nebo kokosu. Jejich příjem by měl být omezený, protože při nadbytku mohou způsobovat potíže. Nenasycené tuky se naopak běžně vyskytují například v olivovém oleji, rybách nebo ořeších a mají ochranný efekt. Třetí kategorie, trans tuky, se však od prvních dvou zásadně liší.
„Trans tuky patří mezi typy tuků, u nichž není znám žádný zdravotní benefit a které jsou z hlediska dlouhodobého zdraví považovány za nejrizikovější. To je zásadní rozdíl. Zatímco nasycené a nenasycené tuky samy o sobě škodlivé nejsou, u trans tuků platí, že čím méně jich člověk přijímá, tím lépe,“ vysvětluje odbornice působící na vývoji genetických testů a analýzách střevního mikrobiomu v Chromozoom.
Trans tuky nemají žádné ochranné kvality. Zvyšují LDL cholesterol, snižují HDL cholesterol a podporují zánětlivé procesy v těle, čímž přispívají k rozvoji aterosklerózy a zvyšují kardiovaskulární riziko. U nasycených tuků je situace složitější. V jejich případě rozhoduje především dlouhodobý nadbytek a celkový kontext jídelníčku, zejména pokud jsou součástí nekvalitní, ultrazpracované stravy. Pak mohou významně přispívat k metabolickému zatížení organismu. Nevhodně složená nebo velmi tučná jídla mohou u citlivějších jedinců vyvolat pocit těžkosti po jídle, nadýmání či nevolnost.
Tuky navíc neovlivňují jen srdce a cévy, ale zásadně se promítají také do zdraví střevního prostředí a mikrobiomu. Jejich vztah je obousměrný: mikrobiom ovlivňuje metabolismus tuků, zatímco složení tuků ve stravě zpětně proměňuje samotný mikrobiom. Střevní mikrobiom vstupuje do metabolismu tuků prostřednictvím přeměn žlučových kyselin a produkce metabolitů, které ovlivňují vstřebávání tuků, energetický metabolismus i zánětlivé procesy v organismu. Trans tuky je proto na místě co nejvíce eliminovat, u nasycených tuků je realistickým cílem spíše jejich omezení a nahrazení kvalitnějšími nenasycenými zdroji.
Metabolismus tuků ale není u všech lidí stejný a významnou roli v něm sehrává i genetika. Ta ovlivňuje například hladiny cholesterolu, reakci na příjem tuků nebo riziko dyslipidémie. Genetika pomáhá vysvětlit, proč někteří lidé vyšší příjem tuků tolerují lépe než jiní. Vedle genetiky může být užitečným nástrojem i analýza mikrobiomu, která pomáhá odhalit nerovnováhu ve střevním prostředí. Výsledky je nutné vykládat v širším kontextu klinického stavu a dalších faktorů, s návaznou odbornou konzultací. Dle TZ
www.medialist.cz
