Medicína
Olympijské výkony bez bolesti zad
Zimní olympiáda v Cortině a Milánu přinesla i pro ty nejlepší sportovce na světě extrémní nároky na správnou funkci páteře a zad. Hvězdy zimních sportů se často ocitly v identickém rytmu – nejdřív trénink, poté zápas či závod, a pak rychlá regenerace. V klinické praxi se proto stále víc řešil nejen výkon, ale i to, co výkon dlouhodobě limituje. Byla to především zbytková únava, přetížení a chronické bolesti zad. Ale u mnoha sportovců bylo možno bolestivý limit ovlivnit tak, aby se tréninková zátěž nedostávala do degenerativních procesů – důležitá byla přesná diagnostika a správně strukturovaná regenerace.
Vrcholový sport stojí na cílevědomé přípravě, ale trenéři i sportovci narážejí na stejné úskalí. Ne vždy se totiž daří nastavit zátěž tak, aby se organismus hladce adaptoval a zpracoval únavu po tréninku. Pokud se přidá stres, horší spánek nebo nedostatečná regenerace, začne problém – od poruch prokrvení tkáně přes nežádoucí posun pH až po aktivaci degenerativních procesů, který vede až k tzv. senzitizaci. Nervový systém se při ní stává citlivějším a bolestivá odpověď se objevuje snáz, často právě v oblasti páteře a také s vyzařováním bolesti do končetin.
Podle odborníka se u vrcholových sportovců problém často nerozvíjí ihned, ale postupně. Je to důsledek, že tělo nezvládne opakovaně zpracovat nadprahovou zátěž bez nežádoucích následků. Rozhodující je adaptace organismu na zvyšující se nároky. Důležité je, aby celý regulační systém v podobě nervů, svalů, cévního zásobení, metabolického řízení i hormonální odezvy pracoval koordinovaně a umožnil tak regeneraci.
Bolest přichází při selhání regulace zátěže. Při dobře nastaveném tréninku se organismus učí zvládat zátěž efektivněji, zlepšuje řízení svalové práce, prokrvení, metabolismus i obnovu. Jinak se metabolity v těle hromadí, prostředí se zakyseluje a v pohybovém aparátu se spouštějí degenerativní děje. Výsledkem bývá bolest zad jako dominantní limit – a to i u výkonnostního sportovce.
Zdraví ve sportu není jen absence akutního zranění. Stále platí, že zdravý jedinec je ten, kdo má správnou a rychlou regeneraci. Mezi takové limity patří například porucha odbourávání laktátu, bolest zad, prodloužená regenerace nebo výhřez ploténky, s jehož následky se na olympijských hrách potýkala i česká biatlonistka Markéta Davidová.
K odstranění potíží se zády se využívá metoda impedanční terapie, která zahrnuje komplexní medicínský postup kombinující svalovou stimulaci, suchou jehlu, terapii světlem a termoterapii. Je založená na objektivní diagnostice a následném medicínském plánu. Pokud se u vrcholových sportovců objeví opakované bolesti zad, vyzařování do končetin nebo se regenerace natahuje, nejde jen o nepohodlí, ale o signál poruchy adaptace na zvýšenou zátěž.
Klinika impedanční terapie je zdravotnické zařízení, které působí ve specializačních oborech neurologie a fyzioterapie. V medicínské praxi se dominantně věnuje bolestivým stavům zad, léčbě únavového syndromu nebo rekonvalescenci po sportovních úrazech. V současnosti pracuje na co nejsnadnějším rozšíření svých zdravotních služeb a metod, včetně akreditace terapie suchou jehlou na Ministerstvu zdravotnictví České republiky pro fyzioterapeuty i ostatní lékařské obory. Dle TZ
