Medicína
Olympioničky mění pohled na duševní zdraví
Redakce Fokusovin vybrala pět současných olympijských hvězd, které přispěly ke zviditelnění tématu duševního zdraví (nejenom) ve vrcholovém sportu.
Lindsey Vonn (USA) – alpské lyžování, historicky jedna z nejúspěšnějších lyžařek všech dob, která jako jedna z prvních velkých hvězd světového sportu otevřeně prolomila tabu týkající se duševního zdraví. Její příběh je o boji s chronickou depresí a hledáním vlastní identity mimo záři reflektorů.
Od svých 19 let bojuje s depresí. Popsala stavy totální beznaděje, kdy nebyla schopna vstát z postele. Na rozdíl od situačních úzkostí mluvila o chemické nerovnováze v mozku. Veřejně potvrdila, že užívá antidepresiva, čímž chtěla normalizovat medikaci u vrcholových sportovců. Navzdory obrazu sebevědomé šampionky přiznala hluboké pocity osamělosti. Popsala kontrast mezi vítězstvím před tisíci fanoušky a následným návratem do prázdného hotelového pokoje, kde se cítila izolovaná od rodiny i běžného života. Tato citová prázdnota byla často spouštěčem jejích depresivních epizod. Přiznala, že jí drželo především lyžování, které bylo jedinou stabilní věcí v jejím životě.
Po nuceném ukončení závodění v roce 2019 kvůli zdevastovaným kolenům čelila krizi identity. Musela se naučit, kým je bez lyží, a přiznala, že bez adrenalinu ze závodů bylo mnohem těžší udržet svůj psychický stav stabilní. Také při častém fotografování trpěla nejistotou ohledně vzhledu. Ale otevřeně hovořila o svých nedokonalostech, aby ukázala, že tělo je nástrojem pro výkon, a ne pro hodnocení vzhledu.
Mikaela Shiffrin (USA) – alpské lyžování, aktuálně nejúspěšnější lyžařka historie, která v Itálii startovala v několika disciplínách. o svých psychických problémech začala mluvit především v souvislosti s konkrétními životními traumaty a extrémním tlakem na výkon.
V roce 2025 veřejně přiznala, že se potýká s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Tu vyvolala série těžkých pádů, zejména nehoda v Killingtonu (listopad 2024), kde utrpěla bolestivé zranění břicha. Trpěla opakujícími se vizemi nehod a mentálními bloky, které jí bránily závodit v obřím slalomu.
Zásadním zlomem v jejím životě byla náhlá smrt otce Jeffa v únoru 2020. Po jeho smrti zvažovala konec kariéry. Cítila se „prázdná“, trpěla nespavostí, nechutenstvím a pocitem, že lyžování postrádá smysl. Také se otevřeně vyjádřila k tlaku, který na ni doléhal během Olympijských her v Pekingu (2022), kde několikrát nedokončila závod. Přiznala, že dlouhodobě bojovala s úzkostí z toho, že musí neustále dokazovat svou hodnotu skrze výsledky. Po nezdarech v Pekingu se rozhodla neskrývat své pocity a veřejně mluvila o vyhoření a potřebě „sednout si a prostě se vybrečet“.
Chloe Kim (USA) – snowboarding (U-rampa) dvojnásobná olympijská vítězka a nejmladší žena, která kdy vyhrála zlato na snowboardu, otevřeně hovoří o tom, že její psychické problémy pramení z extrémně brzkého vstupu do světa slávy, ztráty soukromí a společenských tlaků.
Několikrát přerušila kariéru, aby ochránila své duševní zdraví (např. sezóna 2022/23). Přiznala, že tlak na to být „dokonalou šampionkou“ byl toxický. Veřejně mluvila o tom, jak sociální (rasistické) útoky zhoršily její psychický stav – cítila se neustále v ohrožení, bála se chodit sama ven a do bytu si pořídila pepřový sprej a tasery. Tyto zkušenosti prohloubily její deprese a pocit, že nikam nepatří. Našla pomoc v terapii, i když k ní měla zpočátku odpor. Dnes razí heslo „Pojmenuj to, abys to zkrotil!“
Eva Adamczyková (ČR) – snowboardcross je nejúspěšnější česká snowboardistka a olympijská vítězka, která je známá svou pozitivní energií. Inspirující je ale i její osobní příběh.Musela se v krátkém časovém úseku vyrovnat s úmrtím obou rodičů – otce (2018) a matky (2020).
Veřejně hovořila o tom, že sport pro ni nebyl jen profesí, ale i formou terapie a útěkem před smutkem. Přiznala však, že nejtěžší bylo najít novou motivaci k závodění. Psychickou odolnost si budovala tím, že se naučila odmítat akce a povinnosti, které ji vnitřně nenaplňovaly. V prosinci 2021 si při závodech v Montafonu zlomila obě kotníkové kosti, což ji vyřadilo z olympiády v Pekingu. Mluvila o tom, že nejtěžší nebyla fyzická bolest, ale psychické přijetí faktu. Situaci popsala jako školu trpělivosti a pokory, kdy se musela naučit definovat sebe sama jinak než skrze sportovní výsledky. Veřejně propaguje důležitost psychického zdraví, které je stejně důležité jako tělesný stav.
Markéta Davidová (ČR) – mistryně světa a dlouhodobě nejlepší česká biatlonistka, je známá svou upřímností a pragmatickým přístupem ke sportu.
Veřejně hovoří především o psychické náročnosti biatlonu, kde se vteřiny fyzického vypětí střídají s absolutním klidem na střelnici. Na rozdíl od mnoha jiných sportovců veřejně pochybuje o tom, zda je biatlon středobodem jejího vesmíru. Často zmiňovala pocity vyhoření z nekonečného cestování a izolace v „biatlonové bublině“. Její upřímnost o tom, že ji sport občas nenaplňuje a že se těší na „normální život“ u koní a veterinární medicíny, je v profesionálním sportu velmi ojedinělá a odvážná. Veřejně propaguje důležitost vzdělání (dokončení inženýrského studia a doktorátu) a kontakt se zvířaty jako formu terapie. Dle TZ
www.fokus-praha.cz
