Medicína

Vyznává, že kolem bolesti se nesmí chodit po špičkách. Chvilku ano, než se rozjitřená mysl zklidní. Ale nikoliv dlouhodobě – to je cesta do pekel. Otevřená komunikace a pomoc druhých je prvním krokem k tomu, aby se člověku ulevilo. Ví, že je to mnohdy složité, bolí to, vhání to slzy do očí. Ale dusit negativní emoce a traumata v sobě je ještě horší. Člověk se pak opravdu točí v kruhu a nevidí cestu ven. I s tím může pomoci kniha – třeba jen otevřít oči a na příběhu ukázat, že cesta existuje.

Je ráda, že se o duševním zdraví mluví více než dříve. Média, literatura i sama veřejnost dnes nejrůznější témata duševního zdraví rozebírá lidé se i více zamýšlejí nad tím, jestli se jich nebo jejich blízkých netýkají. Stále více lidí také nachází odvahu tento problém řešit, něco s ním dělat, učinit krok, aby jim bylo lépe. Uvědomuje si, že psychika je důležitá součást zdraví. Má také radost, že psychoterapie přestala být ostuda, lidé se více otevírají a hledají pomoc.

V jejím románu „Kolem dokola“ se objevuje sebepoškozování jako trest.  Do tohoto tématu se vnořila, aby působilo věrohodně a citlivě. Intenzivně se vcítila do postav, které tímto způsobem přemýšlejí a konají. Na chvíli se proměnila v pocity a myšlenky těch, které to ovlivňuje. Přiznává, že psaní bylo z tohoto pohledu psychicky náročné. Často rány cítila sama na sobě. Ale výsledek působí autenticky a čtenáři to tak vnímají. Také je přesvědčená, že vina velmi a dlouhodobě ovlivňuje a formuje život. Časem se sice pocit zmírní, ale pořád trvá. Psychopaté toto vnímají jinak, ti vinu necítí.

V knize „Símka“ ukazujete vztah, kde chybí láska mezi matkou a dcerou. Autorku překvapilo, jaké množství lidí má tuto zkušenost s rodiči, respektive s matkou. Ještě tři roky po vydání s vydáním druhého dílu, čtenáři a čtenářky prozrazují, že mají pocit, jako by bylo psáno o nich. A tito lidé dál čekají a doufají v obrat, který však obvykle nenastane. Čtenáři se jí otevírají soukromě, občas i v recenzích. Proto je přesvědčená, že držet něco v sobě není zdravé. Otevřená komunikace, byť může bolet nebo může být nepříjemná, je cestou, jak se cítit lépe.

Autorka do určité míry bere psaní jako způsob vyrovnávání se se světem kolem sebe. Psaním knih se některým tématům opravdu přibližuje. Prostřednictvím svých hrdinů prožívá momenty, které dosud sama nezažila. Díky nim v mnoha věcech přestala vidět černobíle. Je přesvědčená, že literatura může být impulsem k tomu, aby se člověk odhodlal své trápení řešit. Sama zažila, jak v těžkých chvílích ji kniha pomohla. Literatura má léčivou sílu, jen ji člověk musí chtít vnímat.

Lucie Hušková pochází z Českých Budějovic, v současnosti žije v Brně. Je autorkou psychologických románů a povídek, které čtenáře přitahují svou intenzitou a uvěřitelností. Její tvorbu charakterizuje hluboký psychologický vhled do postav, s mimořádnou citlivostí pracuje s psychologií hrdinů.

• Símka (2022) – román, který otevřel téma toxických vztahů mezi matkou a dcerou. Vyvolal silné diskuse na českém bookstagramu a byl zařazen mezi 100 nejčtenějších knih roku 2022.
• Kolem dokola (2024) – příběh zabývající se vinou, trestem a sebepoškozováním. Kritika i čtenáři oceňují jeho hloubku a naléhavost pocitů.
• Símka: Druhý začátek (2025) – pokračování debutu, které sleduje hrdinku v její snaze vymanit se z vlivu toxického rodiče. Podcast Knižního klubu jej označil za jednu z nejočekávanějších knih roku 2025.  www.lesensky.cz

Volně z rozhovoru s autorkou ke Dni duševního zdraví