Doporučený pohyb pro děti
Správný výběr sportovních kroužků pro děti
Zkušenosti z dětských sportovních kroužků bývají často zásadní pro vztah k pohybovým aktivitám v dospělosti. Mnoho ratolestí však kvůli chybám rodičů na sport ještě v brzkém věku zanevře. Odborníci se v praxi nejčastěji setkávají s upřednostňováním vlastních ambicí nad přáním dětí nebo přílišným tlakem na výkon.
V září kromě školy každoročně naplno startuje i většina volnočasových kroužků. Alespoň jeden týdně navštěvuje podle dat agentury Instant Research přibližně 60 procent českých dětí. Velmi důležitou roli v tom, jaký kroužek si dítě vybere a zda u něj vydrží, hrají rodiče. Jejich vliv ale nemusí být vždy jen pozitivní. Ve sportovním prostředí naopak v řadě případů vede k psychickým i zdravotním problémům. Velkou chybou ovšem je, pokud rodiče místo radosti ze sportování dítěte dávají přednost výsledkům! Tím mohou děti odrazovat od sportu.
Úkolem rodičů by tak mělo být zejména dítě podporovat, ne hodnotit a kritizovat. Rodiče by si měli klást otázku, co daný sport dá dítěti do života, a ne, kolik vyhraje medailí. Realita je taková, že 99 procent dětí se nikdy profesionály nestane. Sport je ale formuje, učí disciplíně, řádu, překonávání překážek a práci v týmu.
Další obvyklou chybou, která souvisí se zmiňovaným tlakem na výsledky, je příliš brzká jednostranná orientace na konkrétní sport. Dle doporučení by dítě mezi 6. až 12. rokem mělo ideálně vyzkoušet co nejvíce různých pohybových aktivit. „Tomuto období se říká zlatý věk motoriky a je z fyzické stránky velmi důležité pro celý další život,“ uvádí renomovaný sportovec. Výsledkem jednostranného zatížení bývají podle experta nejen psychická vyhoření, ale i vážné sportovní úrazy. Následky se obvykle nedostavují hned, ale až v pozdějším věku.
Ideální je proto různé sporty vhodně kombinovat tak, aby se navzájem doplňovaly a rozvíjely odlišné pohybové schopnosti – například vytrvalostní aktivitu s míčovým sportem nebo individuální disciplínu s kolektivní. Jestliže si však mladá sportovkyně nebo sportovec přeje naplno se věnovat jen jedné aktivitě, nemusí to být automaticky špatně. Při této variantě je však potřeba myslet na zařazení kompenzačních cvičení. Výběr pod taktovkou rodiče není ideální, nezohlední-li přání dítěte. Výsledkem bývá, že si dítě vytvoří ke kroužku či sportu obecně odpor a brzy na pohyb zanevře.
Podle mezinárodní studie HBCS trpí dlouhodobě nedostatkem pohybu až 80 % českých dětí, což ČR řadí k nejhorším evropským státům. Ať už si tedy dítě vybere kterýkoli sportovní kroužek a stanoví si jakékoli mety, rodič by jej měl podle odborníků především respektovat, podporovat a být mu dobrým vzorem.
Rodiče musejí jít příkladem. Sportovat s dítětem, jezdit na kole, lyžovat, hrát si společně – to je základ. Vztah ke sportu se netvoří v klubu, ale primárně doma. K pohybu však mají Češi vlažný přístup i v dospělosti. Alespoň jednou týdně v ČR podle studie České spořitelny sportuje pouze 35 % obyvatel. V Dánsku je to pro srovnání 77 %. Na předních příčkách jsou Češi naopak v počtu lidí s nadváhou. Potýká se s ní 67 % občanů.
Dle TZ
