Medicína

Slabší výkonnost školáků v době výuky může způsobovat už mírná dehydratace. Opomíjení pitného režimu prokazatelně může za výpadky krátkodobé paměti, horší sluchové vnímání nebo schopnost reaktivity při vyučování. Kognitivní funkce dětí i dospělých naopak zlepšuje dostatečný příjem tekutin a také minerálních látek, jejichž bilanci v organizmu přirozeně pozitivně ovlivňuje pití minerálních vod. Školní prospěch svých dětí proto mohou rodiče podpořit jednoduše už tím, že je naučí správně pít.

 

„Nedostatek tekutin má negativní vliv nejen na paměť, koncentraci, myšlení a další poznávací funkce, ale také na fyzickou výkonnost. Již počínající slabá dehydratace může snížit fyzickou výkonnost až o 20 % a člověk ještě nemá pocit žízně. Pokud žízeň pociťujeme, jsme již značně dehydratovaní. To platí u dětí stejně jako u dospělých s tím, že čím je dítě mladší, tím rychlejší je nástup a rozvoj dehydratace,“ varuje dětský lékař a odborník z AquaLife Institutu.  

Pro správné zavodňování organizmu je důležitá pravidelnost v přijímání tekutin. Po sklenici by děti měly sáhnout minimálně šestkrát za den, ne až při pocitu žízně. Studie prokázala, že děti nepijí dost – většina dětí (65 %) pije až tehdy, když má pocit žízně, a více než polovina dětí (55 %) se napije méně často než šestkrát za den. „Jako největší chyba se jeví vynechávání nápojů ráno a dopoledne, protože tento příjem tekutin ovlivňuje celkovou hydrataci v průběhu dne. Výsledky studie⁾ ukázaly, že u dětí průměrného věku 10 let se nebezpečí dehydratace snižuje, pokud děti ráno přijmou z nápojů i potravin přibližně 250 ml vody a za dopoledne celkem (včetně rána) cca 400 ml vody. Takto bohužel nepije polovina dětí a každé páté dítě se dokonce po ránu nenapije vůbec.

Děti mají procentuálně vyšší obsah vody v těle, vyšší podíl v mimobuněčném prostoru i vyšší relativní denní obrat (příjem a výdej) tekutin než dospělí. U dětí je na jednotku hmotnosti denní obrat tekutin 5x (kojenci) až 1,5x (školní děti) větší než u dospělých. Je tedy nesmírně důležité, aby rodiče svým dětem vštěpovali skutečně od raného dětství návyk na pravidelný pitný režim a tekutiny jim aktivně nabízeli. Ale nikdy není pozdě – raději je učit později než vůbec. Kromě rodiny se na utváření režimových návyků podílí také mateřská a základní škola.

„Dohled nad pitným režimem je neodmyslitelnou součástí péče o naše žáky, a to jak o ty nejmenší, tak i o ty starší na 2. stupni. Každodenní výbavu žáka tvoří kromě učebních pomůcek také svačina a láhev s pitím, přičemž ovlivnit, aby to nebyly sladké nebo energetické nápoje, ale například přírodní minerálky. Pokud si děti nápoj z domova vypijí, samy si o přestávce láhev doplní vodou z vodovodu – k tomu jsou vedeni již od 1. třídy. Během celého dne vyučující dětem často připomínají, že je potřeba se napít i s odůvodněním, proč je to pro organizmus důležité. Při akcích na zahradě, v tělocvičně či mimo školu učitelé menší žáky kontrolují, jestli si vzali pití s sebou,“ upozorňuje např. ředitelka základní školy Větrník v Čelákovicích.

Doporučené množství tekutin u dětí (Holiday Segarův vzorec):

 

Holliday, M.,A. and Segar W,E.: The maitenance need for water in parenteral fluid therapy. Pediatrics, 1957, 823-832

Do celkového denního příjmu tekutin se započítává i voda z polévek, omáček, ovoce, zeleniny a řady dalších potravin, v nichž není na první pohled patrná. Z potravy získáváme přibližně 30 % vody. Podle charakteru výživy zároveň vzniká určité množství vody v rámci metabolických procesů organizmu. Například desetiletý školák, který váží 34 kg, tedy potřebuje denně cca 2150 ml vody celkem, z toho má 700 ml v potravě, 200 ml se vytvoří v organizmu, a tak by měl za den vypít 1200–1300 ml tekutin. V případě dětí s nadváhou, kterých bohužel stále přibývá, se doporučené množství tekutin nemění. Tyto děti většinou pijí více. Voda se váže k tuku prosté tkáni, a proto je v organizmu obézních dětí vody spíše méně. Pitný režim by tak měl vypadat stejně jako u jejich vrstevníků s nižší hmotností, neměly by však konzumovat sladké nápoje.

Při sportovní činnosti se zvyšuje ztráta vody pocením i dýcháním a může být až 5x větší. S vodou se ztrácí i minerální látky, proto je při fyzické zátěži důležité navýšit nejen příjem vody, ale také minerálních látek. K tomu se výborně hodí minerálky (středně mineralizované, při větší zátěži i silně mineralizované), které obsahují všechny důležité minerální látky (hořčík, draslík, vápník) a dodávají je tělu spolu s potřebnými tekutinami.

Dostatečný příjem tekutin by rozhodně neměl být ovlivněn obavami z návštěvy WC. Např. ředitelka základní školy Větrník upozorňuje, že odchody na toaletu v průběhu výuky na prvním stupni nejsou limitovány, děti pouze vyučujícímu oznámí, že jdou na WC. Menším dětem návštěvu toalet dokonce pravidelně připomínají při přestávkách i před odchodem mimo budovu školy. Vzhledem k tomu, že jedním z cílů je vést žáky k samostatnosti a připravit je na start do života, snaží se, aby si zejména starší žáci postupně dokázali svůj pitný režim organizovat sami a mysleli i na to, že mohou nastat situace, kdy není vhodné nebo možné odejít na WC.

Základem pitného režimu dětí by měla být čistá voda. Vhodná je zejména přírodní pramenitá voda, která je chemicky neupravená, velmi kvalitní a neobsahuje přídatné látky. Součástí každodenního pitného režimu by měly být i přírodní minerálky, bezkofeinové čaje, neslazené mléko.  Sladké nápoje měly být v pitném režimu dětí jen občas. Zcela vyhnout by se děti měly kofeinovým nápojům. U dospívajících je obzvlášť nebezpečný alkohol a energetické nápoje. Nejnovější data sice potvrzují pokles konzumace alkoholických nápojů dospívajícími, ale jde stále o vysoká čísla. Studie dále ukázala vzestup pití energetických nápojů.

AquaLife Institute je organizace, která sdružuje přední odborníky a vědce zabývající se hydratací organizmu, výživou a zdravým životním stylem, ale i vodou jako přírodním zdrojem.

Dle TZ

ww.quent.cz

 

 

 

 

Tweet