Medicína

Paliativní medicína a její konzultační úloha na lůžkových pracovištích intenzivní péče (ICU) je v USA uznávána jako subspecializace od roku 2006. Náplní je symptomatická, somatická i psychologická podpora kritických pacientů/ pacientek v dětském, dospělém i v seniorském věku, optimalizovat jejich život nezávisle na chorobě a na prognóze.

Editorial autorky z anesteziologického univerzitního pracoviště v Barlingtonu (Vermont, USA) se 14 nejvýznamnějšími světovými citacemi se věnuje studii početného multioborového autorského týmu a jeho výsledkům o paliativní součinnosti u pacientů a u jejich rodin při a po déle trvající hospitalizaci v intenzivní péči. Multioborová studie NEST (End-of Life Screening Tool) je zaměřená na zhodnocení a doporučení postupů. Týkají se pacientů, ale zaměřují se současně i na reakce v jejich rodinách v průběhu hospitalizace i za dlouhodobého sledování propuštěných pacientů.

V souboru jsou začleněni i členové rodin pacientů, uměle ventilovaných po dobu delší než 48 hodin na šesti ICU. Všichni byli sledováni po dobu delší než dva roky. Vyplňovali přehledné dotazníky v řadě bodů, které považovali za významné: po 3 dnech, po 7 dnech a po dalších 3 měsících. Hodnotila se i nálada členů rodiny pacientů. Více než 70 % členů rodin ohlásilo mírné až významné potřeby z paliativní péče. Byly komplexní, multifaktoriální a často u pacientů přetrvávaly i ve zlepšujícím klinickém stavu.

Četné byly stížnosti na dyskomfort, na nedostatečné pochopení pacientů se strany rodiny, na neúčast v rozhodování, na nejistotu v očekáváních, na nedostatek duševní /duchovní opory a podpory. Více než 50 % členů rodin pociťovalo finanční tíseň dlouhého trvání. Psychologický stres pociťovala rodina často, přetrvával i déle než po sledované tři měsíce. Byl podporován nedostatečnou sociální oporou a finančním distresem jako zcela samostatný fenomén, nezávislý na dalších chorobných obtížích.

Podrobná a rozsáhlá studie početného multioborového týmu autorů výstižně dokumentuje, že je nutno dosud ne zcela přesně definované postupy a poskytovaná opatření EBM na ICU na řadě úrovní a poté i doma, popř. v ambulantních zařízeních významně doplnit. Úkoly zahrnují zdravotní příznaky a obtíže, komunikaci, hovory o závěru života, včetně rozhodování o perspektivě dalšího průběhu.

V 90. letech minulého století a v prvních letech současného století se jim speciálně věnovali Puntillo a Nelson; nyní je postupně studují Cox a jeho výzkumní spolupracovníci. Nároky je třeba přizpůsobit novým postupům a možnostem intenzivní medicíny, komorbiditám i pokročilému věku současných pacientů.

Úvodní studie se věnovaly především pozůstalým, zkvalitnění komunikace s nimi, etickým problémům. Soustředily se na zkrácení hospitalizace, nikoli na navazující domácí péči, popř.na pobyty v zařízeních sociální péče. Až studie na 12 ICU ve Francii (Lautrette 2007) prokázala svým zaměřením, že není úkolem paliace se omezovat jen na pacienta s infaustní prognózou. Může cíleně a příznivě   ovlivnit i členy rodiny, jejich úzkost, depresi, posttraumatický stresový syndrom. Komunikace může rovněž významně omezit podávání až abúzus psychotropik.

Téma se však v intenzivní a v postintenzivní medicíně neujalo. Dodnes není systematicky a správně využíváno a rovněž je málo studováno. Nejsou zveřejňovány zprávy o vlivu rozdílných kultur, víry, sociální disrupce a finanční tísně. V současném světě vysokých nároků na jednotlivce – pacienty, na rodiče dětí, členy závislých rodin si dané problémy vyžadují daleko podrobnější pozornost, výzkum specifických klinických situací, jejich průběhů i výsledků.

Paliativní péče má ve vyspělém zdravotnictví svou specifickou náplň pro lékaře i pro multioborovou kategorii NLZP vůči pacientům i jejich rodinám v období hospitalizace, po úmrtí blízkých, popř.  i v jejich následné ambulantní/domácí péči. Dosavadní výzkumný zájem o danou problematiku kritických pacientů a jejich rodin je dosud nízký, a navíc zcela nesourodý. Významně pokulhává za současným heslem humanizace medicíny s komunikací a s podporou v průběhu intenzivní medicíny, s následnou intenzivní péčí, s dlouhodobou intenzivní ošetřovatelskou péčí, s domácími režimy i s paliativní péčí na konci života.

COX, E et al: Trajectories of Palliative Care Needs in the ICU and Long-Term Psychological Distress Syndroms. Crit Care Med 51, 2023; 1: 13-24.

ASLAKSON, Rebecca A: Chuck the Old Compass for a New One: Navigating Palliative Care in the ICU. Editorial. Crit Care Med 51. 2023; 1: 141 – 142.

Z referátového výběru doc. MUDr. Jarmily Drábkové, CSc.

Tweet