Medicína

Po dvou letech boje s covidem se experti na infekční choroby chtějí vrátit ke svým hlavním cílům, jež museli kvůli pandemii upozadit. Konkrétně k úplnému vymýcení žloutenky typu C, kterou mají v Česku desítky tisíc lidí a většina z nich o tom vůbec neví. Nákaza se totiž po mnoho let neprojevuje žádnými příznaky, svému nositeli ale tiše ničí játra. Že je něco špatně, zjistí jedinec až ve chvíli, kdy mu v důsledku cirhózy nebo rakoviny jater orgán selže.

„Pandemie nám na dva roky sebrala veškerý čas, který jsme věnovali boji s jinými infekčními chorobami. Mezi nimi právě se žloutenkou typu C, která je velmi nebezpečná a při správném přístupu by tady vůbec nemusela být. K jejímu vymýcení nás přitom vyzývá Světová zdravotnická organizace, a to do roku 2030,“ říká prim. MUDr. Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství (SIL) ČLS JEP.

Virus hepatitidy typu C se ohlašuje svými důsledky v podobě cirhózy či rakoviny jater 10–30 let od nákazy. U nás se šířil nejvíce v 90. letech, což souvisí s přechodem uživatelů drog na injekční formu a sdílením použitých, mnohdy infikovaných jehel. Vzhledem k tomu, jak dlouho virová infekce v játrech „doutná“, než se plně projeví, se odhaduje, že se větší vlna nemocných objeví právě v tomto období. „Odvozuje se i ze situace v USA, kdy po boomu injekčně užívaných drog v souvislosti s konfliktem ve Vietnamu, přicházelo do ordinací nejvíce nakažených a už těžce nemocných pacientů přibližně po 20 letech, tedy v devadesátkách a po roce 2000,“ doplňuje primář Infekčního oddělení Nemocnice České Budějovice a místopředseda SIL MUDr. Aleš Chrdle.

Odborníci připomínají, že žloutenku typu C je možné zcela vyléčit medikamenty podávanými ve formě tablet, a to za pouhé 2–3 měsíce, léčba je šetrná. „Přítomnost viru žloutenky C v krvi prokáží jedině laboratorní testy. Podstoupit by je měli alespoň jednou v životě všichni lidé, kteří mají třeba jen trochu zvýšené jaterní testy nebo nějaké známé riziko nákazy. K infekci mohlo dojít transfuzí krve před rokem 1992, jindy rizikovým pohlavním stykem, tetováním nebo třeba při dávné a jednorázové zkušenosti s drogami.  Účinnou léčbu lze nabídnout jedině těm pacientům, o jejichž nákaze ‚céčkem′ se odborníci dozvědí. Proto se musí aktivně vyhledávat. Společně s dalšími odborníky apelují na veřejnost, aby se dala testovat, pokud by se jí problém mohl týkat.

 „Jestliže člověk ví, že se choval rizikově, byl nebo je uživatelem drog, prodělal transfuzi před rokem 1992 či se nechal tetovat, měl by zajít za praktickým lékařem, aby jej na přítomnost viru otestoval. Takto se může nejen zbavit potenciálně nebezpečné nákazy, ale také nebude sám nebezpečný pro své okolí. Ochránit společnost před virem hepatitidy typu C lze dokázat nejlépe vyléčením všech nakažených, kteří tak přestanou být přenašeči infekce.

V uplynulých letech se každoročně mezi stovkou léčených pacientů našlo 5–10 těch, kteří se nakazili při transfuzi ještě v době, kdy se krev na tuto infekci netestovala. Kromě testování těchto jedinců by také infektologové ocenili včasné testování dětí, které se mohly nakazit virem žloutenky od své matky při porodu. Jsou to zatím jednotlivci. Děti se úspěšně dají léčit od 3 let a ubránit je pozdějším, mnohdy tragickým následkům.

Odborníci odhadují, že po Česku chodí desítky tisíc „časovaných bomb“ v podobě nákazy virovou hepatitidou C. Léčbu ročně prodělává pouze asi 1 500 z nich. Nositeli viru jsou z přibližně 60 % injekční uživatelé drog. K nákaze dochází i sexuálním stykem nebo právě při porodu přenosem z matky na dítě. Česká republika dosud nemá navzdory doporučením expertů národní strategii eliminace virové hepatitidy typu C. Dle TZ

www.mavepr.cz

 

 

 

Tweet