Závislosti
Nižší tolerancí k alkoholismu lze zachránit lidské životy
Metanolová
aféra, při níž zahynuly čtyři desítky lidí a stovky lidí byly v ohrožení
života, poukázala na podcenění nebezpečí, které pro Česko představuje vysoká
konzumace jak státem „kontrolovaného“ tak nelegální cestou vyráběného,
dováženého a distribuovaného alkoholu. Přitom již před první otravou byly známy
statistiky, které umístily Českou republiku na světovou špičku ve spotřebě
alkoholu.
Podle
prim. MUDr. Petra Popova, MHA, předsedy společnosti pro návykové choroby České
lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, zemřou ročně na přímou otravu
alkoholem více než tři stovky lidí. Do tohoto počtu nejsou zahrnuti pacienti,
kteří zemřou na onemocnění, které vzniklo v důsledku dlouhodobé konzumace
alkoholu nebo v důsledku závislosti na alkoholu. Existují kvalifikované
odhady, že v EU zemře ročně 120 000 Evropanů závislých na alkoholu
(mezi 15 a 64 lety) na důsledky své choroby, přičemž alkohol hraje svou roli
v celkem 200 000 úmrtí (v zemích EU). Počet závislých na alkoholu
v zemích EU se odhaduje na 14 milionů lidí.
Podle
údajů z roku 2011 se v ČR škodlivé pití a závislost na alkoholu
častěji vyskytuje u mužů (12,5% oproti 2,7% u žen), u osob se základním
vzděláním, nezaměstnaných a osob s nízkým socioekonomickým statusem. Další
ohrožení způsobených alkoholem jsou například úrazy, dopravní nehody a
agresivní jednání v opilosti.
Základním problémem je tolerance české
společnosti k vysoké konzumaci alkoholu, která většinou začíná již
v rodině. Často bývá alkohol podáván i dětem při rodinných oslavách. Také
osobní, společenské i pracovní problémy se řeší pomocí skleničky, a tak se
alkohol stává součástí denního režimu. Této situaci přispívá značná dostupnost
alkoholu v ČR. Při tom spotřební daň z alkoholu pokryje sotva polovinu
nákladů vynaložených na likvidaci škod, které alkohol napáchá, jak uvedl
počátkem února 2013 na TK prim. MUDr. Petr Popov, MHA, z Kliniky
adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.
Z těchto
důvodů odborníci připravují Národní akční plán, který bude projednáván
v nejbližších měsících. Předpokládá se, že by měl poskytnout návod na
řešení problematiky alkoholismu v ČR z celospolečenského
hlediska.
Nejdůležitějším
však zůstává řešení každého individuálního případu problémového pití a
závislosti na alkoholu. Jako většina duševních chorob i závislost na alkoholu
snižuje sebereflexi, pacient ztrácí náhled na tíži svého problému, který
zpravidla zcela popírá a proto je velmi obtížně realizovatelné „dostat“
nemocného k léčbě. Tato situace vyžaduje většinou poradu odborníka
(praktický lékař, psychiatr, adiktolog) a podle konkrétní situace a závažnosti
onemocnění vypracovat individuální postup a scénář „cesty závislého
k lékaři“. Podle odborníků je
zásadní, aby blízcí chování nemocného neomlouvali, nekryli, planě nevyhrožovali,
ale jednali.
Pomoc
může nabídnout praktický lékař, který má podle zákona povinnost u každého
pacienta zjišťovat přítomnost návykových chorob, včetně závislosti na alkoholu.
Empaticky vedeným rozhovorem (v rámci tzv. krátké intervence) lze mnohdy zjistit
pravý stav týkající se konzumace alkoholu. K diagnostice lze využít i
krátký dotazník (AUDIT-C). K zpřesnění i sebeuvědomění přispěje osobní
záznamový list (30 TDA test), kam každý den pacient vyplňuje nejen množství
vypitého alkoholu, ale i pocity, které měl, jaké pohnutky fungovaly jako
spouštěč pití, resp. jak se pacientovi podařilo situaci zvládnout. „Pouhé“
vyplnění třicetidenního formuláře má v mnoha případech terapeutický efekt.
Pokud
po tomto „pojmenování“ problému nedojde ke zlepšení a snížení konzumace
alkoholu, pak je na místě odborná péče. Podle nového konceptu léčby může být
cílem nejen úplná abstinence, ale u některých pacientů může být redukce vypitého
množství alkoholu velmi přínosné a může snížit jak zdravotní, tak společenská
(rodinná, partnerská a pracovní) rizika. Je důležité, aby o této možnosti byli
rizikově konzumující alkohol informováni, protože pro mnohé z nich
představuje trvalá abstinence bariéru, kterou nejsou schopni přijmout a
přistoupit na léčbu. Od tohoto konceptu se proto očekává zejména zlepšení
dostupnosti léčby a zvýšení zájmu o řešení problémového, rizikového pití.
Doplňující informace k
problematice alkoholu
Alkoholismus
(závislost na alkoholu) je chronické, opakující se (recidivující) onemocnění,
které má i své číslo diagnózy v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 10):
F10.2
Škodlivé užívání
alkoholu (abúzus, F10.1) je jedním z nejčastějších rizikových faktorů
přispívajících ke vzniku hlavních nepřenosných (neinfekčních) onemocnění, kterým
můžeme předejít.
Užívání alkoholu je
celosvětově třetím nejrizikovějším faktorem z hlediska předčasných úmrtí a
zdravotních postižení a nejrizikovějším faktorem pro úmrtí mužů mezi 15 až
59 lety.
Alkohol a
čísla
·
2 500 000
předčasných úmrtí každý rok na celém světě má na svědomí
alkohol.
·
200 000 lidí
v EU zemře ročně v důsledku konzumace alkoholu.
·
14 000 000
je v EU závislých na alkoholu.
·
155 000 000 000
(miliard) € stojí likvidace následků (včetně nákladů na léčbu) konzumace
alkoholu země EU.
Rizikové a škodlivé
pití v ČR
·
29,2
% českých mužů pije alkohol rizikovým nebo škodlivým
způsobem.
·
3,8
% mužů má s alkoholem vážný problém vyžadující odbornou
pomoc.
·
9,3
% českých žen pije rizikově a problémově.
·
0,3
% žen má s alkoholem vážný problém.
·
35.
– 44. rok je období, kdy muži pijí nejvíce, 18. – 24
nejméně.
·
Po
54. roce je konzumace alkoholu u žen nejnižší.
(Sovinová,
Czémy, The Czech AUDIT, 2010)
Úlevové
pití
je často příznakem duševní poruchy (úzkost, porucha nálady, deprese, porucha
osobnosti, „léčba“ krize středního věku).
Duální
diagnózy: Přítomnost jedné poruchy (zvýšená konzumace alkoholu, jiná duševní
porucha) zvyšuje riziko vzniku druhé více než dvojnásobně. Velmi často nelze
určit, co byla příčina a co je důsledek (deprese, nebo
alkohol?)
Rizikové
pití zvyšuje riziko deprese 3,7 krát, úzkosti 2,2 – 3,1 krát, výskyt poruch
osobnosti (asociální, hysterická apod.) sedmkrát.
Příznaky závislosti na
alkoholu
1.
Silná, přemáhající
touha, nebo pocit puzení užívat alkohol (craving,
„bažení“)
2.
Zhoršená sebekontrola
v souvislosti s pitím alkoholu (porucha
sebeovládání)
3.
Somatický odvykací
stav (tzv. absťák při nedostatku alkoholu, třes, nervozita, výrazný neklid,
halucinace, bolesti hlavy, bušení srdce, křeče, riziko
úmrtí)
4.
Zvyšování tolerance
vůči účinku alkoholu (k vyvolání účinku – pocitu libosti, nebo potlačení
abstinenčního stavu je někdy nutné extrémně zvyšovat dávku)
5.
Postupné zanedbávání
jiných potěšení, zájmů, zálib, přátel, rodiny
6.
Pokračování
v pití přes jasný důkaz škodlivých následků, a to jak zdravotních, tak
společenských.
Aby mohl lékař
potvrdit, že jde o závislost, musí být z uvedených šesti příznaků u
konkrétního jedince přítomny alespoň tři současně, a to kontinuálně po dobu
alespoň jednoho měsíce.
V případě abúzu
(rizikové a škodlivé pití bez závislosti) často postačí „terapeutický” rozhovor
s praktickým nebo jiným lékařem (lékařem, kterému pacient věří) o
škodlivosti konzumace alkoholu a o možnostech zlepšení zdravotního stavu, tzv.
krátká intervence. U lidí s vážnou závislostí může být již jediným řešením úplná
abstinence. Tento cíl léčby někteří pacienti těžko přijímají, zejména na začátku
léčby.
Komplexní léčba
závislosti (ústavní, ambulantní), je dnes dostupná jen malému procentu pacientů
a je zaměřená hlavně na abstinenci. Ta je však pro zhruba polovinu závislých
nedostupným cílem. Z toho důvodu také u těžce závislých pacientů má prosté
snižování konzumovaného množství alkoholu smysl.
Podle údajů Světové
zdravotnické organizace, které byly v roce 2012, je ČR stále na prvním
místě ze všech zemí EU v roční spotřebě alkoholu s 16,61 litru čistého
etylalkoholu na občana staršího 15 let. Do tohoto množství je započítáno
Alcohol in the European Union, Consumption, harm and policy
approaches, WHO, 2012
