Sexuální zdraví

Sexuální chování v České republice a vliv na vznik pohlavních nemocí

Kategorie: Sexuální zdraví

15.září 2012

Období první zamilovanosti nebo prvního polibku se u mužů a žen v České republice podstatně neliší. V posledních deseti letech toto období mladí lidé prožívají kolem 15. roku věku. První láska bývá velmi intenzivní a emotivní, často ji také provázejí obavy. Strach z prvního polibku a první schůzky však velmi rychle přeroste v první zamilovanost, která bývá díky novým a dosud nepoznaným zážitkům tak silná, že si ji lidé pamatují celý život. Poznávání opačného pohlaví a první zamilovanost jsou přirozenou součástí dospívání a souvisí s hormonálními změnami. Dívky k odlišnému vnímání opačného pohlaví docházejí většinou dříve než chlapci. Věkový rozdíl ve vývoji a v dospívání se však postupem času vyrovnává a věková hranice, kdy nevinné dětské lásky přerostou v opravdové sexuální vztahy, je u obou pohlaví stejná.

První nekoitální aktivity začínají dívky i chlapci provozovat v 17 letech. V průměru o dva roky později, tedy, V tomto věku se mladí lidé věnují především neckingu, což je mazlení a dotýkání se partnera od pasu nahoru. Petting, tedy mazlení a dotyky na všech částech těla, se v posledních letech oddálil a páry jej zahajují až kolem 18 let. V tomto věku muži i ženy také začínají navazovat první delší partnerské vztahy.

Muži i ženy zahajují pohlavní život přibližně ve stejném věku. První soulož dnes mladí lidé prožívají v průměru kolem 18 let. Studie, které proběhly v České republice za posledních 20 let prokázaly, že více než 8 % dívek a až 12 % chlapců mělo první pohlavní styk již před 15. rokem života. Na to by měli myslet zejména rodiče dívek, kteří mají v úmyslu chránit svou dceru proti rakovině děložního čípku. Vakcinace proti této nemoci totiž dosahuje nejvyšší účinnosti ještě před zahájením pohlavního života.

(Určitou novinkou je, že vzrůstá počet žen, které v sexu experimentují. Například o osobní zkušenosti s análním pohlavním stykem v dnešní době hovoří každá pátá žena.)

Češi obecně patří k promiskuitním národům, kteří za svůj život vystřídají až několik sexuálních partnerů. Lidé, kteří žijí v 25 letech v pevném partnerském svazku, nemusí mít stejného partnera například i ve 40 letech. Statistiky ukazují, že ženy mají za svůj život pohlavní styk v průměru s pěti a více muži. Muži mají k promiskuitě větší sklon než ženy, průměrně totiž vystřídají až 10 partnerek. Naopak deset a více partnerů přiznává více než 20 % mužů a 14 % žen.

V dnešní době není v populaci neobvyklý ani sex s náhodnými partnery. Tuto zkušenost uvádí přibližně 66 % mužů. Téměř 40 % z nich mělo pohlavní styk s více než čtyřmi náhodnými ženami. Sex s neznámým mužem přiznává téměř 40 % žen.

V posledních patnácti letech došlo k mírnému poklesu mimomanželských sexuálních styků. Dnešní populace navíc považuje sex mimo manželství za morálně nepřijatelný. Paradoxem je, že i přesto se k němu staví relativně tolerantně. Zatímco v roce 1998 nevěru přiznala téměř polovina vdaných žen a dokonce dvě třetiny ženatých mužů, o deset let později se k ní přiznalo už jen 34 % žen a 55 % mužů.

Se střídáním partnerů úzce souvisí přenos pohlavních chorob. Lidé se domnívají, že pokud zůstanou ve vztahu věrni, jsou tak chráněni před možným onemocněním. To však předpokládá také partnerovu věrnost a dokonce znalost celé jeho sexuální historie. Lidé nemusí po pohlavním styku s nakaženou osobou vždy onemocnět, mohou se však stát přenašečem nemoci a dále ji šířit. Před některými pohlavními chorobami neposkytuje 100% ochranu ani kondom. Například viry HPV, které mohou způsobit rakovinu děložního čípku, se přenášejí i při nekoitálních praktikách. Kromě toho dnešní páry používají kondomy stále méně, což souvisí s používanou antikoncepcí.

V posledních dvaceti letech výrazně klesá počet párů, které při sexu spoléhají na přerušovanou soulož. Tuto skutečnost lze přičítat osvětě v sexuální oblasti. Zatímco na počátku 90. let minulého století uvedlo přerušovaný styk jako jedinou antikoncepční techniku 40 % párů, v roce 2008 ho praktikovalo jen 15 % lidí. Naproti tomu vzrůstá význam antikoncepčních pilulek a hormonální antikoncepce. Ještě v roce 1993 uváděla zkušenost s hormonální antikoncepcí pouhá pětina lidí. V dnešní době je u nás její používání již na dobré evropské úrovni (v roce 2008 byla nezbytností pro téměř polovinu párů).

Za posledních dvacet let se rovněž snížil počet párů, které při sexu používají prezervativ. Ženy si chtějí raději užít styk bez něj, což jim z hlediska ochrany před otěhotněním umožňuje i hormonální antikoncepce. Používání kondomu tak v České republice můžeme považovat za nedostatečné (v roce 2008 po kondomu sáhlo jen 14 % žen). Klesl také význam nitroděložního tělíska. Už jen 2 % párů dnes spoléhají na princip plodných a neplodných dnů.

Vzhledem k relativně vysoké promiskuitě české populace a snižování významu kondomu při sexu vzrůstá riziko pohlavních chorob. Mezi obávané smrtelné pohlavní choroby se řadí AIDS – nemoc způsobená virem HIV a syfilis. K dalším neméně závažným nemocem patří kapavka a chlamydie.

Nejobávanější pohlavní chorobu představuje AIDS. Nemoc oslabuje přirozenou obranyschopnost lidského těla a organismus je pak náchylný k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. Nemoc je způsobena virem HIV, který napadá bílé krvinky důležité pro lidskou imunitu. Virus HIV se dlouhou dobu nemusí projevit a nakažený netrpí žádnými zdravotními komplikacemi. U většiny nakažených osob dojde k rozvoji příznaků HIV/AIDS do 10 – 15 let po kontaktu s virem. I přes pokroky v léčbě je nemoc nevyléčitelná a smrtelná.

Syfilis je považována za jednu z nejnebezpečnějších pohlavních chorob. Kvůli promiskuitnímu chování mladých lidí výskyt tohoto onemocnění v Česku v posledních letech neustále stoupá. Nemoc se přenáší pohlavním stykem, z matky na plod i orálním stykem. U neléčeného pacienta má nemoc tři fáze. Mezi první příznaky onemocnění patří drobné nebolestivé vředy v oblasti pohlavních orgánů, tyto příznaky jsou špatně rozpoznatelné a lehce zaměnitelné s jinými nemocemi. Nakažený pacient proto v první fázi o nemoci nemusí vědět. V druhé fázi se infekce šíří organismem, často se projevuje vyrážkou, či zvětšenými uzlinami. V nejtěžší fázi virus napadá i další orgány, dochází k postižení mozku a srdce, které může skončit smrtí.

Mezi nejčastější pohlavní nemoci patří kapavka a chlamydie. Tyto choroby nejsou na rozdíl od AIDS nebo syfilis smrtelné, a proto lidé jejich prevenci často podceňují. Výskyt kapavky a chlamydií však právě kvůli nedostatečné prevenci a lehkovážnému navazování sexuálních vztahů v České republice v posledních letech stoupá. Chlamydiemi trpí téměř 15 % sexuálně aktivních žen. Nemoc nemusí být v počáteční fázi doprovázena zjevnými příznaky. Často se objeví až pozdní komplikace ve formě srůstů a neprůchodnosti vejcovodů, které vyvolávají chronickou pánevní bolest, neplodnost a zvýšené riziko mimoděložního těhotenství. Kapavka může vést k potratu, mimoděložnímu těhotenství a neplodnosti u žen i mužů. Přenáší se téměř výhradně pohlavním stykem a projevuje se hnisavými záněty pohlavních orgánů nebo očních spojivek.

S HPV neboli lidským papilomavirem se za svůj život setká zhruba 80 % žen. U většiny z nich však do dvou let dochází k spontánnímu vyčištění infekce. U žen, u nichž k vyčištění nedojde, přetrvává riziko, že se infekce rozvine až v rakovinu děložního čípku. Nejčastěji se dívky a ženy nakazí mezi 15 a 25 lety, přednádorové stavy se u nich diagnostikují zhruba o deset let později. Ženy se závažnějšími změnami na děložním čípku a přednádorovými stavy podstupují tzv. konizaci děložního čípku, tedy zákrok, při němž je postižená část čípku chirurgicky odstraněna. Tyto zákroky mohou mít vliv na budoucí těhotenství nebo mohou zvyšovat riziko předčasného porodu.

U žen nad 30 let se pak lékaři setkávají s rakovinou děložního čípku. V České republice žije s touto diagnózou v současné době více než 16 tisíc žen, 400 z nich na tuto nemoc ročně umírá.

HPV viry způsobující rakovinu děložního čípku se přenáší sexuálním stykem, ale také nekoitálními praktikami. K přenosu HPV viru může dojít pouhým třením nebo kontaktem kůže na kůži v oblasti genitálií. Na rozvoj rakoviny děložního čípku může mít vliv změna sexuálního partnera, především pokud se jedná o partnera, který měl v minulosti sexuální vztah. Několikanásobně zvyšuje riziko také předešlá infekce s jinými pohlavními chorobami (chlamydie, HIV, …). Mezi rizikové faktory patří kouření. Udává se, že u žen kuřaček dojde k rozvoji rakoviny děložního čípku až dvakrát častěji než u nekuřaček. Svou roli hraje také časné zahájení pohlavního života (před 15. rokem věku).

Je však také zajímavé, že až čtyřnásobně může zvýšit pravděpodobnost rozvoje rakoviny děložního čípku vyšší četnost těhotenství. Vyšší četností jsou tři a více těhotenství (v současnosti zaznamenáváno u čtvrtiny českých žen).

Nejúčinnější prevenci rakoviny děložního čípku představuje očkování proti HPV. Nejvyšší ochranu poskytuje vakcinace ještě před zahájením pohlavního života. Od dubna 2012 mají 13leté dívky očkování hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, jak jsme již informovali. Vakcína poskytuje až 93% ochranu před těžkými přednádorovými změnami na děložním čípku bez ohledu na typ HPV viru. (Účinnost 93 % se vztahuje k nejtěžším přednádorovým změnám na děložním čípku (CIN3+), které jsou posledním předstupněm před rakovinou děložního čípku.) I nadále by však ženy měly jednou ročně docházet ke svému gynekologovi na preventivní prohlídku.

Studie prokázaly, že vakcína navozuje u dívek, které se dosud s HPV infekcí nesetkaly, vysoké a setrvalé hladiny protilátek. Očkování tak představuje investici i do budoucna.

Informace týkající se sexuálního chování jsou převzaty z Kontinuálního výzkumu sexuálního chování české populace realizovaného v letech 1993, 1998, 2003 a 2008: Autory a odbornými garanty výzkumu se stali: prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., (který rovněž hovořil o této problematice na TK začátkem září 2012 v Praze), a doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. Výběrové soubory byly reprezentativním vzorkem populace ČR starší 15 let, a to podle posledního sčítání lidu. Výzkumu se zúčastnilo celkem: 1779 osob v roce 1993, 2003 osob v roce 1998, 2000 osob v roce 2003, 2000 osob v roce 2008.

(Dle TZ) www.amic.cz

Autor: zpracováno redakčně