Sex a zdraví

Porucha plodnosti je nemožnost přivést na svět potomky. Je odedávna považována za stigma, „boží trest“, nepřízeň osudu. Samotnými jedinci a páry je vnímána jako selhání v základních lidských, společenských a rodinných funkcích. V ČR řeší problémy s plodností každý pátý až šestý pár. Informace jim pomáhají překonat psychickou bariéru a najít pomoc.

Neplodnost, či lépe porucha plodnosti je však v posledních desetiletích definována jako nemoc (WHO, 1977). To, že je nyní uznávána jako choroba, již napovídá, že v naprosté většině případů nejde o stav trvalý, konečný a bezvýchodný, ale odchylku, která mívá své příčiny.

Příčinu neplodnosti se podaří  odhalit asi u 90 % léčených párů.  V 90 – 95 % případů (bez ohledu na to, zda se příčina objeví). se podaří poruchu neplodnosti léčit. Proto také někteří odborníci raději mluví o poruše plodnosti jako přechodném stavu, zatímco neplodnost (infertilita) může naznačovat nebo být vnímána jako neměnný stav.

Současná definice Světové zdravotnické organizace (WHO) označuje jako poruchu plodnosti (neplodnost) stav, nedošlo-li k otěhotnění za 12 měsíců nechráněného pohlavního styku. Po roce neúspěšných pokusů by tedy měl pár vyhledat odbornou pomoc. V některých případech se doporučuje vyhledat pomoc dříve (například při poruchách menstruačního cyklu, vyšším věku partnerů apod.)

Pro jedince je velmi těžké o svém problému hovořit. Stydí se, trpí pocity méněcennosti, později se přidává mnohdy úzkost a deprese. I v dnešní době, kdy se o léčbě poruch plodnosti veřejně hovoří, existují páry, které se odhodlají vyhledat pomoc po letech marných pokusů o početí. Možná by jim pomohlo najít cestu k léčbě, kdyby si uvědomili, že stejný problém řeší na světě miliony lidí, zejména ve vyspělých zemích.

Odhaduje se, že na Zemi žije kolem 80 milionů lidí s poruchou plodnosti.

Každý pátý až šestý pár (v EU) musí vyhledat odbornou pomoc pro poruchu plodnosti.

Ve většině zemí, kde je přesné sledování demografických dat, se potýká s poruchami plodnosti 9 % lidí.

Podle sledování finských odborníků se s poruchou plodnosti ve svém vlastním životě setkalo 20 % žen a 9 % mužů. V ČR vyhledá pomoc pro poruchu plodnosti 15 % párů.

Pokusy o léčbu neplodných párů jsou staré jak lidstvo samo. Magické rituály a tradiční lidové prostředky postupně nahrazují v polovině minulého století diagnostické a léčebné postupy založené na vědeckém výzkumu (hormonální léčba, zprůchodnění vejcovodů apod.).

Skutečným průlomem v léčbě poruch plodnosti znamenal porod prvního „dítěte ze zkumavky“. Jmenuje se Louise Brownová a narodila se císařským řezem dne 25. 7. 1978 v Oldhamu ve Velké Británii. K jejímu „početí ve zkumavce“ došlo na IVF klinice v Bourn Hall v Camdridgi.

V lednu 2007 Louise porodila syna jménem Cameron, který byl počat přirozenou cestou.

Profesor Robert Edwards, který spolu s profesorem Patrickem Steptoe stál v roce 1978 u zrodu metody in vitro fertilizace (IVF, umělého oplodnění „ve zkumavce“) i u početí Louisy Brownové, dostal za svůj přínos medicíně v roce 2010  Nobelovu cenu. Od roku 1978, tedy za třiatřicet let pomohla tato stále zdokonalovaná metoda 3, 8 milionům párů k vytouženému dítěti.

V Česku se první dítě ze zkumavky narodilo v Brně 4. listopadu 1982 díky výzkumu a práci týmu pod vedením zakladatele reprodukční medicíny v ČR, profesora Ladislava Pilky.

V ČR je  léčba poruch plodnosti dostupná na specializovaných pracovištích – ve  30 centrech asistované reprodukce. Podle Národního registru asistované reprodukce (od roku 2007) se ročně rodí po léčbě metodami asistované reprodukce cca 4 000 dětí (v roce 2007 to bylo 3 805 dětí). V roce 2006 tvořil podíl dětí po léčbě neplodnosti metodami asistované reprodukce 3 % (v roce 1997 2 %). V současnosti je podíl narozených dětí po metodách asistované reprodukce přibližně stejný jako v Belgii, Francii, Švédsku či Finsku. Vyšší je v Dánsku (4 %)

Hlavní kritériem úspěchu je porod jednoho živého zdravého dítěte z jednoho těhotenství. O významu dalších ukazatelů se zatím diskutuje.

Dle TZ MUDr. Marty Šimůnkové

www.youcomm.cz

Tweet