Očkování
Očkování je celoživotně stále nejdokonalejší prevencí
Díky
očkování se podařilo vymýtit řadu nemocí a zamezit zbytečnému umírání lidí. Před
jeho rozšířením umíralo ve světě až o 99 % více dětí. Dnes díky vysoké
proočkovanosti dětí zemře v USA na onemocnění ovlivnitelná očkováním pouze 100
až 300 dětí. Stejné nemoci mají však na svědomí 50 až 70 000 dospělých
obětí.
V
České republice je dobře zavedené dětské očkování a proočkovanost dětí
v pravidelném očkování dosahuje cca 96 %. Zájem o očkování dospělých je
však v pozadí. Lidé se o očkování nezajímají, protože jim chybí informace o
dostupnosti očkování a jeho přínosech. Mylně se objevují názory, že nepovinné
očkování není pro zdraví důležité, jinak by ho stát zařadil do povinných a plně
ho hradil z povinného pojištění.Poskytovat
však všechna vhodná očkování dospělým zdarma není ve finančních možnostech
státu. Význam očkování dospělých na prevenci
zdraví do budoucna bude narůstat. Medicínský výzkum a vývoj se nyní zaměřuje na
přípravu vakcín proti pásovému oparu, Parkinsonově i Alzheimerově chorobě či
proti závislosti na nikotinu. V minulosti se podařilo vyvinout pro dospělé
tak potřebné vakcíny, jakou je vakcína proti rakovině děložního čípku,
neštovicím, žloutenkám A i B či tetanu a černému kašli.
Pro snadnější
orientaci v široké nabídce očkování mají lidé v České republice nově
možnost konzultovat očkovací kalendář pro dospělé se svým praktickým lékařem a
zkontrolovat si, zda jim nechybí doporučené očkování či přeočkování. Některá
dětská očkování ani prodělání nemoci neposkytují dlouhodobou ochranu.
Celoživotně by si lidé měli hlídat
přeočkování proti tetanu, případně chřipce, klíšťové encefalitidě nebo
černému kašli.
Každé
očkování je na předpis a jeho aplikace je tudíž podmíněná konzultací
s lékařem. V dospělé populaci si drtivou většinu očkování hradí sami
pacienti, mohou ale využít příspěvků zdravotních pojišťoven, které je většinou
nabízí v rámci svých preventivních balíčků. Při doporučení očkování se musí
postupovat individuálně a je nutno zohlednit různé rizikové faktory, jakými jsou
například povolání, cestování, životní styl jedince ale i aktuální zdravotní
stav, přidružené nemoci a věk.
Jediným
plošně povinným a současně státem hrazeným očkováním pro dospělé je
přeočkovávání proti tetanu. Málokdo ví, že k této vakcíně existuje její
rozšířená alternativa – kombinovaná vakcína, která navíc prodlužuje ochranu i
proti černému kašli a záškrtu. Pro dospělé je přitom vhodná celá řada očkování,
která mají prokazatelně pozitivní vliv na ochranu jejich zdraví, ať už
v prevenci proti chřipce, pnemokokům, planým neštovicím, žloutence typu A a
B či rakovině děložního čípku.
Dospělí lidé také více trpí chronickými nemocemi. Pokud onemocní infekční nemocí, hrozí u nich vyšší riziko komplikovaného průběhu nemoci či zhoršení základních projevů chronického onemocnění. Z tohoto důvodu stát hradí očkování např. proti chřipce, pneumokokům či žloutence typu A i B vybraným, tzv. rizikovým skupinám.
Samozřejmostí
by měla být konzultace o očkování před cestou do exotických zemí. V těchto
případech se doporučuje očkování proti žloutence typu A a B jako tzv.
cestovatelský základ. Ostatní očkování se doplní dle epidemiologické situace
v cílových destinacích. Dále je vhodné zjistit si platnost některých
očkování u sebe i svých blízkých také při plánování rodiny, v těhotenství
či před nástupem dětí do kolektivního zařízení. V prvním případě může
novorozené děti ohrozit na životě dospělý přenašeč černého kašle nebo chřipky.
Naopak dítě může donést domů ze školy či školky žloutenku typu A, chřipku či
plané neštovice, které mohou u dospělých vést k daleko závažnějším
komplikacím.
U
chronicky nemocných pacientů či u osob, jejichž imunitní systém může být oslaben
např. podstoupením operačního zákroku, se očkování musí zvažovat také před
zahájením chemoterapie pro nádorové onemocnění, při zařazení do transplantačního
programu nebo před zahájením biologické léčby.
Většina
evropských států doporučuje dospělým pravidelné přeočkování proti tetanu či
tetanu v kombinaci se záškrtem. Z analýzy aktuálních doporučení pro
očkování dospělých v zemích střední a východní Evropy vyplynulo, že zde
chybí jasná doporučení pro očkování nebo přeočkování proti řadě očkováním
preventabilních infekčních onemocnění, např. proti černému kašli, meningokokovým
a pneumokokovým onemocněním, chřipce, HPV lidskému papilomaviru způsobujícímu
rakovinu děložního čípku, klíšťové encefalitidě či proti žloutence typu A a B.
Jediné
plošně povinné očkování dospělé populace v ČR představuje očkování proti
tetanu. Přeočkovává se vždy po 15 letech, u osob starších 60 let se interval
zkracuje na 10 let. Tito lidé budou přeočkováni vždy v případě úrazu,
mladší jen pokud poslední aplikace proběhla před více než 5 lety. Očkuje se
jednou dávkou vakcíny, která je plně hrazená ze zdravotního pojištění. I toto
očkování si dospělí musí obvykle hlídat sami a vzpomenout si na termín
posledního přeočkování proti tetanu může být problém.
Proti
černému kašli se u nás v rámci pravidelného očkování očkují děti do 11 let,
a to hned šestkrát. Ukazuje se, že ochranu proti černému kašli je potřeba
očkováním pravidelně prodlužovat, podobně je tomu například i u ochrany proti
tetanu či klíšťové encefalititidě. Očkování v dětství ani prodělání černého
kašle totiž nemusí poskytovat celoživotní ochranu.
Černý kašel má
nejtěžší průběh u miminek, která ještě nejsou chráněna očkováním.
Přeočkování proti černému kašli je proto doporučené zejména u matek, otců a členů rodiny novorozence. Stejně tak u osob
pečujících o děti. Myslet na prodloužení ochrany proti této nemoci by měli mladí
dospělí již před založením rodiny. Informovat se o očkování sebe a svých
blízkých mohou i během těhotenských návštěv u praktického lékaře.
Výhodné
je si na prodloužení ochrany proti černému kašli vzpomenout před přeočkováním
proti tetanu. Obě nemoci je totiž možné přeočkovávat ve stejném intervalu
a
jednou kombinovanou vakcínou proti tetanu, černému kašli a záškrtu. Pro
přeočkování stačí jedna dávka.
Infekční
žloutenka neboli hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které
napadají jaterní tkáň. Virus
žloutenky typu A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Nejčastěji se
přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje. Žloutenky typu
B se přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem či vaginálním sekretem. Možný
je také přenos poraněním o pohozenou jehlu (narkomani), riziko je také při
ošetřování krvácející zraněné osoby.
Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální
styk.
Díky
zlepšení hygienických a sanitárních standardů u dětské populace se vnímavost
vůči viru žloutenky typu A přesunuje do vyššího věku na adolescenty a dospělé.
Například během epidemie hepatitidy A v roce 2008/2009 byla v ČR
nejpostiženější populace ve věku 25 – 35 let. Předpokládá se, že postupem času
nebudou dospívající již přirozeně promořeni virem hepatitidy A, což zapříčiní
nárůst závažnosti jejího klinického průběhu u dospělých. Je nutno připomenout,
že onemocnění
žloutenkou typu B může v nejzávažnějších případech vést až k cirhóze
či rakovině jater.
Proto
se proti žloutence typu B očkují v ČR kojenci a současně 12letí již od roku
2001. Dospělí starší 23
let tak nejsou proti žloutence typu B očkováni a měli by očkování zvážit. Proti žloutence typu B (i A) se povinně očkují i některé
rizikové skupiny jako např. zdravotnický personál, osoby poskytující sociální
služby, nováčci vězeňské služby ale i studenti medicíny či pracovníci
integrovaného záchranného systému (A+B). Ti jsou totiž vystaveni vyššímu riziku
nákazy a mají očkování zdarma. Nově se povinně a zdarma proti žloutence typu B
očkují také návštěvníci rekvalifikačních kurzů péče a ošetřování osob
v sociálních zařízeních nebo manipulace s odpadem ve zdravotnických
zařízeních.
HPV
neboli lidské papilomaviry jsou viry, které mohou způsobovat rakovinu děložního
čípku. Ročně je v ČR onemocnění diagnostikováno u více než 1000 žen a
přibližně 400 z nich na rakovinu děložního čípku umírá. Přenos je spojen
s pohlavním stykem, ohroženy jsou tedy všechny sexuálně aktivní dívky a
ženy. Očkování jako prevence HPV infekce, je doporučováno ještě před zahájením
pohlavního života. Většina očkovacích kalendářů v Evropě doporučuje HPV
vakcinaci mezi 12 – 14 rokem věku. K tomu se připojují i Česká
vakcinologická společnost a Odborná pediatrická společnost, které doporučují
očkovat dívky nejlépe ve 13 – 14 letech věku. Očkování proti HPV spolu
s pravidelným screeningem představuje vhodnou prevenci této nemoci.
Plané
neštovice představují pro dospělého několikanásobně vyšší riziko než pro dítě.
Na pozoru by se měli mít všichni, kteří v dětství nemoc neprodělali či
proti ní nejsou chráněni očkováním. Zejména vhodné je očkování pro zdravotnický
personál či rodiče dětí. Mezi osoby s vysokým rizikem expozice či přenosu
patří ženy ve fertilním věku, dále učitelé, studenti žijící na kolejích, lidé
pracující s dětmi či cestovatelé. Očkovat by se také měli mladí dospělí
před studijním pobytem v USA.
Chřipka je vysoce nakažlivé horečnaté onemocnění dýchacích
cest způsobené nejčastěji chřipkovými viry A a B. Vyskytuje se každý rok
nejčastěji v zimních měsících, každoročně postihne 10 % světové populace a
v době pandemie dokonce 40 – 50 %. Přenáší se kapénkovou infekcí. Na rozdíl
od běžných virových infekcí horních cest dýchacích, jež probíhají vesměs mírně,
je chřipka závažné onemocnění. Každoročně zapříčiní úmrtí tisíců lidí na celém
světě.
Přesto
je očkování proti chřipce u nás hromadně podceňované. Oproti světu dosahujeme
dlouhodobě nízké proočkovanosti (evropský průměr cca 30 %, ČR 5 – 7 %), a to je
pro určitou skupinu obyvatelstva očkování hrazené v rámci státního
pojištění. Jedná se zejména o osoby chronicky nemocné či po transplantaci.
Zvlášť důležité je i pro osoby starší 60 let věku či starší osoby žijící
v kolektivních zařízeních např. v domovech pro osoby se zdravotním
postižením. Pro ostatní dospělé spadá každoroční přeočkování proti chřipce do
kategorie volitelného očkování. Potřebná je jedna dávka vakcíny, jejíž cena se
pohybuje kolem 300 Kč.
Velký
význam má očkování proti chřipce také pro těhotné ženy. Členové Národní
imunizační komise jej doporučují kdykoli v průběhu těhotenství a vzhledem
k pozitivnímu vlivu na imunitu ženy i dítěte podporují očkování těhotných i
odborníci z České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP.
Meningokokové
nákazy jsou onemocněním s vysokým rizikem prudkého průběhu vedoucího až
k úmrtí. Onemocnění může probíhat pod různým obrazem, nejzávažnějšími jsou tzv. invazivní meningokoková
onemocnění. Původcem nákazy je bakterie Neisseria meningitidis, infekce se
přenáší vzdušnou cestou. Dosud bylo popsáno 13 sérologických skupin bakterie.
Nejčastějšími původci onemocnění jsou skupiny A, B, C, Y a W
135.
Onemocnění
postihuje všechny věkové skupiny, zejména však děti a adolescenty. Výskyt bývá
nejčastěji zaznamenán v kolektivech – koleje, diskotéky, vojáci. Očkování
proti meningokokovým nákazám je určeno pro rizikové skupiny populace –
dospívající a mladí dospělí ve věku 15 – 25 let, osoby v pracovním riziku,
osoby s poruchou imunity apod. Dvěma dávkami vakcíny by se např. měli
chránit dospělí, kteří mají vyoperovanou slezinu či jsou HIV pozitivní. Zdravým
jedincům stačí jedna dávka vakcíny.
Očkovat
by se měli také cestovatelé do oblastí zvýšeného výskytu onemocnění (subsaharská
Afrika) či poutníci do Mekky. V případě přetrvávání rizikových faktorů se
doporučuje přeočkování po 5 letech, pokud je jedinec vystavený možnosti vzniku
onemocnění.
V posledních
letech u nás zaznamenáváme zvyšující se výskyt onemocnění. Podle počtu hlášených
případů patří Česká republika mezi nejvíce postižené země v Evropě.
Klíšťata se v tuzemsku vyskytují nejenom v nižších polohách, ale i
v horských oblastech, a to až
do výše 1000 m n.m. Hlavním způsobem přenosu infekce je infikované klíště.
Průběh onemocnění bývá mírnější u dětí než u starších osob, stejně jako výskyt
komplikací
a dlouhodobých následků.
Očkování
lze proto doporučit všem dospělým, zejména těm, kteří jsou často vystaveni
možnosti chytit klíště. V proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě jsme však
podobně jako v proočkovanosti proti chřipce na posledních místech
v Evropě. Očkuje se 3 dávkami, na pravidelné přeočkování je třeba myslet
každých 3 až 5 let.
Pneumokoková
onemocnění patří na celém světě k nejvýznamnějším zdravotním problémům. U
starších dospělých může být pneumokoková pneumonie příčinou úmrtí až
v 10-20 % případů, u osob se sníženou imunitou až v 50 %.
Očkování
proti pneumokokovým onemocněním je proto doporučeno zejména dospělým starším 65
let. Přestože jejich zdravotní stav může být dobrý, hrozí u nich zvýšený výskyt
onemocnění a komplikací. Dále pacientům s různými nemocemi plic, sleziny,
ledvin, jater či srdce, lidem trpícím HIV či lidem před plánovanou transplantací
krve nebo orgánů. Riziková může být nemoc také pro kuřáky. Se stoupajícím
množstvím vykouřených cigaret totiž úměrně stoupá riziko vzniku onemocnění. Ti
by se také dle odborníků měli chránit očkováním. Doporučuje se aplikace 23
valentní polysacharidové pneumokokové vakcíny v jedné dávce.
Ze
zákona je očkování proti pneumokokům povinné pro osoby žijící v léčebnách pro
dlouhodobě nemocné a v domovech pro seniory. V domovech pro osoby se zdravotním
postižením nebo v domovech se zvláštním režimem se musí lidé očkovat, pokud trpí
chronickým onemocněním dýchacích cest, srdce, cév nebo ledvin či diabetem
léčeným inzulínem. Pro tyto skupiny obyvatel je očkování
zdarma.
Dle
tiskových materiálů, na kterých se podíleli: doc. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.
Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP a MUDr. Zdeňka Jágrová, Protiepidemický
odbor Hygienické stanice hl. m.
Prahy