První pomoc

Otravy u dětí

Kategorie: První pomoc

30.březen 2010

Ze všech registrovaných otrav v ČR jich více než polovina připadá na dětské pacienty. Nejrizikovější skupinou jsou děti mezi 1 až 3 lety, které tvoří více než polovinu dětských pacientů postižených otravami. K 70 – 90 % otrav dojde doma.Nejčastějším místem otrav jsou kuchyně (3/4 případů). Nejčastěji se děti otráví léky, chemickými látkami a rostlinami. Toto je smutná bilance vážných stavů u dětí, které jsou ve své podstatě zcela zbytečné. Problematice otrav byla věnovaná TK v březnu 2010 v Praze za přítomnosti odborníků z Toxikologického informačního střediska 1. LF UK a VFN.

Záslepky do elektrických zásuvek, chrániče ostrých rohů nábytku, pojistky proti otevření dveří, oken a balkonů, zábrana na schody - to všechno může dítě ochránit před zraněním. Přesto na něj doma i venku číhá mnoho dalších nebezpečí. Zdánlivě neškodné věci, které denně používáme v domácnostech, užívané léky nebo rostliny
zdobící naše domovy, představují pro dětský organismus nebezpečný zdroj možných nebezpečí v podobě otrav.

Otravy léky u dětí spadají do kategorie náhodné. Nejčastěji se otráví děti od 1 do 5 let, protože jsou zvídavé a rády poznávají okolní svět. Často za otravu dítěte mohou sami rodiče. Nedodrží dávkování léků, zamění je nebo podají dítěti místo sirupu například éterický olej. Nejlepší prevencí otrav je umístit léky mimo dosah dětí, včetně vitamínů. Pokud je dítě nemocné, neměli by rodiče mluvit o lécích jako o bonbonech a pamlscích.

Počet nehod, při kterých se děti otráví nějakým čisticím prostředkem, stoupá. Důvodem je rozšiřující se nabídka čisticích prostředků na trhu a jejich častější používání v domácnostech. Děti lákají barevné a zajímavé obaly čisticích prostředků, které se často pletou s nápoji a jinými potravinami. Častou příčinou otrav dětí je i nešvar v českých domácnostech, kdy se přelévají nebo stáčejí chemikálie do neoriginálních obalů, kterým chybí etiketa s informací o jejich složení. Rodiče mohou předcházet těmto nehodám především tím, že přípravků nebudou mít doma mnoho a budou vybírat takové, jejichž obal je opatřen bezpečnostním uzávěrem.

Také avivážní prostředky obsahující kvartérní amoniové sloučeniny mohou při požití většího množství výrazně dráždit sliznici a kůži. Pokud dítě pouze olízne hrdlo nádoby, koncentrace chemikálií není tak silná, aby mu ublížila. Velmi častou příčinou dětských otrav v domácnosti jsou leštěnky na nábytek a další přípravky obsahující benzín, petrolej a minerální oleje. Nebezpečné jsou rovněž odstraňovače skvrn na textil . Ty podle koncentrace bělících složek působí různě silné podráždění zažívacího traktu i rozsáhlejší postižení sliznic.

Čističe potrubí se často prodávají v obalech, které lákají děti motivem krtka. V pevné podobě má prostředek tvar pecičky. Pokud dítě mělo pecičky pouze v ústech a nespolklo je, může dojít k otoku rtů nebo poleptání dutiny ústní. Pokud dítě pecičku spolkne, hrozí mu poleptání jícnu a eventuálně i žaludku.

Přípravky na čistění sanitární techniky obsahují různé koncentrace chlornanu sodného, peroxidu vodíku a kyselin. Proto je důležité v případě otravy znát přesný název nebo složení prostředku podle jeho etikety, aby mohla být zahájena správná léčba postiženého. Některé z těchto přípravků mohou zažívací trakt dítěte pouze podráždit, jiné jej však poleptají.

Při požití kosmetických přípravků jako jsou pleťové krémy, mýdla, šampóny na vlasy nebo pomády na rty nehrozí dětem velké nebezpečí, protože jsou netoxické. Záleží však na množství, které děti snědly nebo vypily. Po požití menšího množství se dostaví průjmy, nevolnost a zvracení. Větší riziko představují kosmetické přípravky s obsahem alkoholu (vody po holení, toaletní vody, parfémy…).

Chemické látky v garáži, dílně a na zahradě jsou rovněž vysoce toxické.

Součástí nemrznoucích směsí, například Fridexu, je etylénglykol..Vzhledem k příjemně nasládlé chuti může dítě vypít velké množství této látky. Následkem může být i smrtelná otrava.

Zvláštní kapitolu tvoří rostliny. Nejlepší prevencí otrav rostlinami je znát všechny rostliny a květiny, které v domácnosti nebo na zahradě pěstujeme. Odborníci nedoporučují pěstovat jedovaté rostliny v rodinách, které mají malé děti. Pro ně představují určité nebezpečí i rostliny s trny a ostrými okraji listů. Doma pěstované rostliny by neměly být postavené na zemi, ale mimo dosah dětí. Celoročně se objevují otravy pokojovými rostlinami především u batolat. Většinou však ochutnají jen velmi malé množství, tudíž riziko otravy je nízké.

Mezi nejčastěji pěstované nebezpečné pokojové rostliny patří například dieffenbachie nebo skupina pryšcovitých (např. pryšec trojhranný, Kristova koruna apod.).

Při pobytu venku je nutné mít nad dětmi trvalý dozor. Některé jedovaté rostliny se mohou nacházet na veřejnosti volně přístupných místech, například městských parcích. Mezi volně rostoucí jedovaté rostliny se řadí například čilimník obecný, lidově známější jako zlatý déšť, nebo tis červený.

Základní prevencí před otravou houbami je jejich dokonalá znalost. Přesto se každoročně objevují případy otravy houbami. Otrávit se můžeme i jedlými houbami, které byly nevhodně skladované. Jedovaté houby představují pro děti velké riziko, protože i malé množství jim způsobí těžkou otravu. Odborníci nedoporučují dávat dětem pokrmy z hub vůbec nebo velmi zřídka, protože jsou pro ně těžko stravitelné. Důležité je také hlídat děti, aby samy neochutnávaly syrové houby. Děti totiž rády napodobují chování dospělých, proto by houbaři před nimi nikdy neměli syrové houby ochutnávat.

Nejjedovatější houbou v Česku je muchomůrka zelená. Příznaky otravy, jako je průjem a zvracení, se mohou objevit až za 8 – 12, nebo i za 24 hodin. Otravy muchomůrkou jsou velmi často smrtelné. K dalším jedovatým houbám patří například muchomůrka tygrovaná nebo hřib satan.

Některé mýty o houbách zkreslují skutečnost. Na příklad je pověrou, že jedovaté houby jsou pestře zbarvené. Řada smrtelně jedovatých hub je bílá nebo má nenápadnou barvu.

Také není pravda, že jedovaté houby nejsou ožírané slimáky a hmyzími larvami. Ani dlouhé vaření nebo smažení nelikviduje jed. Pouze některé jedovaté houby se po tepelné úpravě stanou jedlými (např. hřib satan), ale většina toxinů je tepelně vysoce stabilní a var je neničí.

Také je pověrou, že jedovaté houby chutnají odporně. Řada smrtelně jedovatých hub je obecně označována za chuťově vynikající. (Zdroj: wikipedia.cz)

Všechny školní pomůcky prochází přísnými kontrolami. Hygienicky schválené výrobky však mohou při požití většího množství způsobovat dětem zažívací potíže nebo nevolnosti.

Pokud mají rodiče podezření, že dítě vypilo nějakou chemikálii, snědlo léky, kousek rostliny, kosmetiky nebo se mohlo jinak otrávit, nesmí především propadat panice. V některých případech nevhodnými opatřeními, například nešetrným vyvoláváním zvracení, mohou dítěti způsobit ještě větší poškození organismu.

Nejdůležitější je zjistit, co vlastně dítě snědlo nebo vypilo a zajistit vzorek. U léků je důležité znát jejich název. Pokud dítě ochutnalo nějakou rostlinu nebo houbu, je důležité vědět, jak se rostlina jmenuje.

Vždy je nutno kontaktovat lékaře nebo Toxikologické informační středisko (TIS) na čísle:224 919 293 nebo 224 915 402. Ošetřujícím lékařům pomůže vzorek rostliny nebo hub, podle kterých mohou rozhodnout, o jakou otravu se jedná. U čistících a jiných chemických prostředků je nutné znát název přípravku, nebo alespoň účel použití. Nejvíce informací může získat ošetřující lékař z etikety na obalu, která by měla obsahovat údaje o složení prostředku. Pomoci může i zbytek přípravku.

U velkého počtu intoxikací má v rámci první pomoci důležitou roli podání tzv. živočišného uhlí. To je schopné na sebe navázat velké množství jedovatých látek. Jeho podání však nevyřeší každou otravu dítěte, někdy je naopak jeho podání zbytečné nebo se dokonce nedoporučuje.

Telefonní číslo TIS 224 919 293 nebo 224 915 402 by měli rodiče preventivně znát.

Při telefonátu je nutno zachovat klid. Lékař TIS se bude ptát:

1. Komu se nehoda stala: dítě, dospělý (pokud možno udat celé jméno, rodné číslo a zdravotní pojišťovnu).

2. Jaký je věk postiženého, jeho hmotnost (alespoň odhadem), trpí-li nějakou akutní nebo chronickou nemocí.

3. Jaká látka je příčinou otravy? Lék, rostlina, chemikálie, komerční přípravek atd.? U léků udat, zda se jedná o lék, který postižený užívá nebo o cizí lék. U komerčních přípravků je potřeba získat co nejvíce informací z etikety, nebo alespoň vědět, k čemu se látka používá.

4. Jak velké množství látky působí? Množství, které ubylo co nejvíce upřesnit.

5. Kdy se nehoda stala?

6. Jakým způsobem se stala? Požití látky, polití se, vdechnutí, kousnutí apod.

7. V jakém stavu je postižený? Má nějaké zdravotní potíže?

8. Jaká opatření byla doposud provedena?

9. Kdo a odkud volá: jméno, město, telefonní číslo (důležité pro zpětnou vazbu v případě potřeby).

10. Dodržte telefonické rady pro první pomoc poskytnuté lékařem.

Toxikologické informační centrum je jediné pracoviště svého druhu v České republice, které v nepřetržitém provozu poskytuje prostřednictvím telefonických linek konzultace o vzniklých akutních otravách, o postupech první pomoci a o následné léčbě. Informace na nonstop telefonních linkách poskytují lékaři – odborníci z oblasti toxikologie jak laikům, tak také ošetřujícím lékařům, kteří nastalou situaci musí řešit. Informace jsou poskytovány i veterinárním lékařům a chovatelům zvířat.

Toxikologické informační středisko vzniklo v roce 1962 při Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK. Důvodem pro vznik střediska byla potřeba systematicky shromažďovat nejnovější poznatky o intoxikacích a jejich léčbě. Původně bylo centrum založeno pro potřeby pracovního lékařství. V současné době je na linkách konzultováno asi 4 % případů otrav v zaměstnání, zbývající konzultace připadají na otravy vzniklé v soukromí.

Kartotéka TIS je tematicky rozdělena na oddělení komerčních přípravků, chemikálií, léků, rostlin, hub a jedovatých živočichů. V současné době obsahuje kolem 100 tisíc hesel. Národní toxikologická databáze v elektronické podobě má hesel přibližně dvojnásobek.

Z původních asi 62 konzultací, které řešilo TIS v roce 1963, vzrostl počet dotazů v devadesátých letech asi na 5000 ročně. Po roce 2000 již celkem pravidelně dosahuje počet konzultací téměř 11 000 za rok.

www.amic.cz

Autor: zpracováno redakčně