Onkologické aktuality
Každé 2 minuty zemře v Evropě na nádor plic jeden člověk!¹
Karcinom plic je nejčastějším
zhoubným nádorem u českých mužů a čtvrtým nejčastějším zhoubným nádorem u žen.
Ačkoliv se úmrtnost na karcinom plic u mužů mírně snižuje, za posledních 25 let
klesla asi o 15 %, zůstává velmi vysoká . U žen dochází k trvalému
vzestupu. Výsledky léčby jsou i
přes nesporný pokrok stále neuspokojivé a většina nemocných na toto onemocnění
umírá. Profesor MUDr. Petr Zatloukal, CSc., přednosta Kliniky pneumologie a
hrudní chirurgie, Fakultní nemocnice Na Bulovce upozornil, že nepříznivé
ukazatele dlouhodobého přežívání jsou způsobeny také tím, že většina onemocnění
je už v době zjištění v pokročilém stadiu, kdy již není proveditelné
radikální odstranění nádoru operací .
Rakovina plic je zhoubné nádorové
onemocnění, které pokud není adekvátně léčeno, vždy vede ke smrti nemocného.
Příčinou je trvalé bujení nádorových buněk, které se vymkly kontrole a ztratily
schopnost reagovat na fyziologické podněty, jež za normálních okolností
v lidském těle řídí a regulují množení buněk. Nádor vzniká zpravidla
v průdušce, postupně se zvětšuje a šíří se do mízních uzlin
v hrudníku. Často jsou nádorové buňky krevním oběhem zaneseny do jiných
orgánů jako jsou játra, mozek, kosti, nadledviny a další. Vznikají další
druhotná ložiska – metastázy.
K nejvýznamnějším rizikovým faktorům
onemocnění rakovinou plic patří kouření, při kterém se zvyšuje během života
riziko počtem vykouřených cigaret. Riziko dále stoupá se snižujícím se věkem při
počátku kouření. K dalším rizikovým faktorům patří inhalace radioaktivních
prachů a plynů a chemických kancerogenů, jakými jsou např. radon, uran, arzen,
chróm, nikl či azbest. Nepříznivě působí i znečištěné ovzduší ve velkých
městech, které obsahuje množství škodlivin vznikajících při spalování ropných
produktů. Nebezpečné je působení několika rizikových faktorů
současně.
Ve většině případů se onemocnění
projevuje varovnými příznaky, jejichž přítomnost by měla vyvolat podezření na
výskyt rakoviny plic. Nejčastější je to
kašel přetrvávající více než tři týdny, zhoršení dechu, bolest na hrudi
nebo pod lopatkou, zvýšené teploty, celková slabost, nevýkonnost, neopodstatněný
úbytek na váze a nechutenství, otok krku nebo obličeje, chrapot a vykašlání i
zcela minimálního množství krve.
Uvedené příznaky se mohou vyskytovat
také jako projevy jiných plicních nemocí, proto je nutné, vyhledat lékaře a
objasnit skutečnou příčinu vždy, kdy se objeví. Odkládání lékařského vyšetření
může zhoršit šanci na vyléčení. Je nezbytné, aby nemocní s podezřením na
rakovinu plic byli co nejdříve odesláni na specializovaná pneumologická
pracoviště, protože diagnózu je nutno stanovit rychle, aby mohla být co nejdříve
zahájena léčba. Střední doba přežívání je u neléčených nemocných
v pokročilém stadiu jen 2– 4 měsíce.
Rakovina plic se vyskytuje hlavně ve
středním a vyšším věku, u mladých lidí do třiceti let věku se vyskytuje vzácně.
Postiženi jsou častěji muži, ale poměr mužů a žen se postupně snižuje. Skreening
zaměřený na záchyt nádoru v časném stádiu vývoje se u nás neprovádí, a to
především pro svoji finanční náročnost a vysokou radiační zátěž. V našich
podmínkách je doporučeno pravidelně kontrolovat osoby se zvýšeným rizikem vzniku
zhoubných nádorů plic. Sem patří zejména kuřáci či bývalí kuřáci starší 40 let,
osoby v riziku expozice rakovinotvorných látek, a ti, v jejichž rodině se
zhoubný nádor plic vyskytl.
Současné výsledky léčby rakoviny
plic jsou neuspokojivé a reálnou šanci na dlouhodobější přežívání mají prakticky
jen nemocní, u nichž se podaří nádor diagnostikovat v časném stadiu. Volba
strategie léčby závisí na histologickém typu, rozsahu onemocnění v době
diagnózy, celkovém stavu a výkonnosti pacienta a na přidružených chorobách
včetně parametrů plicních funkcí.
Z hlediska léčby se nádory plic
dělí na malobuněčný a nemalobuněčný typ. Převažuje nemalobuněčný typ, který
tvoří 80 % všech onemocnění, malobuněčný typ představuje asi 20 %. U nemalobuněčného karcinomu přináší
nejlepší léčebné výsledky chirurgické odstranění nádoru. Bohužel většina
onemocnění je odhalena v pokročilém stadiu, kdy už není možné kompletní
odstranění celého nádoru. Rakovina plic je onemocněním starších lidí, zpravidla
mezi 60. až 70. rokem a u těchto nemocných se nezřídka vyskytují i jiné
přidružené nemoci, často spojené i s poruchou funkce plic, které znemožňují
provedení náročné plicní operace a to i u těch nemocných, kde by samotný rozsah
nádoru operaci nevylučoval. Z těchto důvodů je chirurgická léčba u nás využívána
zhruba jen u 12 % nemocných s plicní rakovinou.
Ovšem ani u nemocných, kde se léčbou
dosáhne vymizení známek nemoci, není v žádném případě jisté, zda došlo k
úplnému vyléčení, protože návrat nemoci bývá běžný. Většina nemocných je
odkázána na konzervativní způsob léčby, ozařování a chemoterapii. Konzervativním
postupem se obvykle nepodaří dosáhnout úplného vyléčení, ale při správné
indikaci lze dosáhnout prodloužení života a zlepšení jeho kvality.
V posledních letech byla do léčby plicní rakoviny zavedena biologické
léčba, která má méně nežádoucích účinků než klasická chemoterapie a významně
prodlužuje život nemocných.
Počty pacientů, kteří budou
v následujících letech potřebovat biologickou léčbu, jsou předvídatelné a každoročně je
zpracovává a plátcům péče předkládá Institut biostatistiky a analýz Lékařské a
Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (IBA) pod vedením docenta Ladislava Duška.
Všichni pacienti léčení biologickou léčbou jsou zadávání do registru, který je
garantován Českou onkologickou společností a spravován IBA MU v Brně.
Výstupy z registru jsou 2x
ročně prezentovány zástupcům zdravotních pojišťoven. Při poslední prezentaci
výstupů z tohoto registru bylo patrné, že se u nás biologickou léčbou
zbytečně neplýtvá a celkové přežití léčených pacientů je dokonce delší, než by
se podle výsledků zahraničních klinických studii očekávalo. V současné době
je pro léčbu karcinomu plic v běžné klinické praxi v ČR dostupný jeden
biologický preparát (erlotinib), ale připravuje se k registraci další
(bevacizumab – jehož mechanismus účinku je cílený proti molekule VEGF – faktoru
podporující tvorbu cév). Dostupnost preparátu se předpokládá už od začátku roku
2010. Cílená biologická léčba je účinná hlavně u malobuněčného karcinomu, je
relativně méně toxická a účinná i při selhání standardní léčby.
Pacienty s rakovinou plic je nutné
léčit na specializovaných pneumoonkologických pracovištích, kde jsou podmínky
pro její řádné provádění i pro
řešení komplikací léčby. Specializovaných pneumoonkologických center je
v ČR celkem deset.