Funkční sexuální poruchy

Její výhodou je možnost použití nižších dávek hormonů k dosažení stejného léčebného účinku, což zvyšuje compliance pacientky i jednoduchá aplikace léku (pouze jednou za měsíc).

Vaginální cestou se rovněž podávají hormony pro léčbu neplodnosti, kdy je děloha připravována pro příjem zárodku při umělém oplodnění a kdy je nutné udržení potřebné hladiny progesteronu do doby, než jej začne produkovat sama placenta.

Zcela novou skupinou léčivých přípravků pro vaginální podání jsou mikrobicidy, podávané ve formě krémů, čípků či gelů. Mikrobicid je chemický prostředek, který se používá před pohlavním stykem a který zabíjí a neutralizuje virus HIV i jiné pohlavně přenosné patogeny. Řada mikrobicidů je v současné době v klinickém zkoušení. Předpokládá se, že se společně s HIV vakcínou stanou základem světového boje proti AIDS. První přípravky tohoto typu jsou očekávány koncem roku 2007.

Sexuoložka MUDr. Hana Fifková upozornila při této příležitosti na význam znalostí o ženském pohlavním ústrojí vzhledem k sexualitě ženy.

Milování mezi mužem a ženou může být komplikováno zásadními rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou, které jsou zásadně rozdílné. Potřeba milování a sexuálního uspokojení není u žen zdaleka tak stabilní jako u mužů. Rozdíl způsobuje mužský pohlavní hormon testosteron, který tvoří jeden z biologických pilířů mužské sexuální touhy. Většina žen potřebuje k sexu dlouhodobější pozitivní vyladění a jejich vzrušení nastupuje ve srovnání se vzrušením muže pomaleji.

Rozdíl je také ve schopnosti prožívat orgasmus. Dosažení orgasmu nebývá pro ženy jednoduchou záležitostí a v populaci dokonce existuje přibližně deset procent žen, které orgasmus neprožijí vůbec.

Vztah dívek a žen k vlastní sexualitě může být často problematický a někdy i vysloveně negativní. Jedním z důvodů jsou zcela jistě kulturní rodové stereotypy, které měří oběma pohlavím dvojím metrem. Tak například muž, který má hodně partnerek, bývá obdivně označován za borce, zatímco stejně se chovající žena si vyslouží odsuzující nálepku. I takové stereotypy ztěžují ženám cestu k otevřenému a pravdivému vztahu ke své sexualitě.

Postoj k pohlavním orgánům se vytváří už od ranného dětství rozdílně u chlapců a u děvčátek. Zatímco všichni chlapci berou svůj penis odmalička běžně několikrát za den do ruky kvůli močení, malá děvčata jsou většinou vedena výchovou k tomu, že není slušné si sahat do těchto míst. V pubertě pak takřka všichni hoši pod tlakem prudce narůstající sexuální potřeby začnou onanovat a bez problémů dosahovat orgasmu.

Mnohé dívky se však v této době teprve dozvídají, že mají také pohlavní orgány, včetně pochvy a dozvídají se to zdaleka ne ideálním způsobem – většinou v souvislosti s menstruačním krvácením. Nebývají to informace pozitivně laděné, protože menstruační krvácení je stále naprosto nesmyslně v mysli mnoha lidí spojováno s nečistotou.

Pro mnoho dívek je proto složité tyto pocity překonat a vnímat své pohlavní orgány tak, aby jim při milování začaly sloužit k prožívání pocitů jednoznačně příjemných – tedy erotického vzrušení a orgasmu.

Již vlastní název této lokality by neměl vzbuzovat negativní pocity. Ještě relativně dobře dopadá v tomto směru klitoris (poštěváček) – asi proto, že je na povrchu. Důležitou roli jistě hraje i to, že pro většinu mladých žen je klitoris nezastupitelným zdrojem vzrušení a dosahování orgasmu. Ženy by se  měly naučit  využívat i citlivost v pochvě a spojit vaginální stimulaci se stimulací klitorisu, čímž získají intenzivní a naplňující orgasmus.

Pohlavní orgány ženy jsou její neoddělitelnou součástí. Je to část jejího těla jako každá jiná a vyžaduje stejnou péči a pozornost. A pochopitelně racionální vztah a dostatek znalostí, které umožní ženám i jednodušší vnímání vlastní sexuality a tím do určité míry i dosažení osobní spokojenosti. 

R.E.Nappi et all: The International Vagina Dialogue Survey, Contraception 73 (2006): 493-500