Nové knihy

Autor knihy Thorsten Paprotny přednáší filozofii na hannoverské univerzitě. Ve svých publikacích se věnuje především dějinám antické filozofie. Ve čtyřech hlavních oddílech předkládá jednotlivá období klasické řecké a římské filozofie a ukazuje čtenářům určité přístupy k základním myšlenkám a poznání.

Lidé odjakživa po poznání toužili a snažili se vysvětlovat svět, dění kolem sebe i v sobě různými cestami. Skutečný vývoj od filozofie k vědě  představuje důležité mezníky lidského poznání.

Avšak i v současnosti je prospěšné, aby se lidstvo zabývalo filozofií a aby věnovalo pozornost také filozofii antické. Jde v ní často o ústřední problémy celého lidstva, které jsou nadčasové.

Věčné otázky jsou téměř neměnné: Jak má člověk žít?

V čem spočívá skutečné štěstí?

Které měřítko je správné?

Může člověk poznat, co je skutečné?

Co je láska a přátelství?

Jak nalézt duševní klid?

Jak se vyrovnat se stárnutím, se (svou) smrtelností?

Uvedenými otázkami se zabývali všichni filozofové – převážně Sokrates, Platon, Aristoteles a další. Ale i matematicky založený Pythagoras se snažil najít cestu ke štěstí  a dával pokyny pro šťastný život. Uznával řád, postavení rodičů a dobré mravy. Mimo jiné uváděl, že člověk by měl být od dětství vychováván tak, aby byl tělesně a duševně vyrovnaný (Filozofie před Sokratem).

Sokrates například věřil, že být spravedlivý znamená prokazovat dobro příteli. Spravedlnost znamenala vyvážený vztah mezi jednotlivci a společností. Podle Sokrata nebylo např. možné, aby vnitřní řád společnosti byl ohrožen soukromou touhou po pomstě. Štěstí nikdy nedosáhne ten, kdo nekoná dobro! Filozofie byla a zůstává podle Platona – následovníka Sokratova,  stále  odvážným činem pro každého, kdo se do ní pustí! Zvláště je ztracen ten, pro něhož není pravda tím nejdůležitějším! Všichni ti, kteří odmítají pravdu, odmítají otevřenou diskusi, nebo se dokonce snaží ji zakázat!

Velice zajímavý je názor Platonův, který např. nesouhlasil s aténskou demokracií a opovrhoval každou tyranií. „Demokracie na něho působí dojmem, jako by byla zařízena po návštěvě vetešnictví státních ústav. Libovolně se v ní smontuje to, co se právě zdá aktuální.“

V Aristotelově metafyzice se dozvídáme, že „člověku se líbí to, čemu rozumí a vědomě to zažívá“. Metafyziku prohlašuje Aristoteles za prvořadou vědu a ztotožňuje ji s filozofií, k jejímuž osvojení je zapotřebí trpělivosti, vytrvalosti a houževnatosti. Poznání nemusí být

snadné, ale je možné a člověk by mu měl věnovat značné úsilí, aby mohl zakusit „štěstí poznání“ ! Také etika se zabývá otázkou, zda je možné dosáhnout štěstí. Jednotlivec je šťastný jen jako součást lidského společenství, pracuje-li pro blaho všech.

Autor dále uvádí, že antické akademie existovaly nadále, ale z řeckého národa již žádní velcí filozofové nevzešli. V římském státě nastoupil Cicero, který se stal velice záhy konzulem. Ve svém díle O státě vidí v ústavě výraz nejvyššího principu spravedlnosti, jejž musí každý občan dodržovat kvůli svému blahu i blahu vlasti.

Rovněž se zdá, že výzva delfské věštírny k poznání sebe samého a k umírněnému, rozumnému způsobu života platí dodnes!

Autor předkládá charakteristiky významných filozofů i úryvky a výňatky z jejich děl. Ukazuje jejich cesty za poznáním a  hledání odpovědí na „věčné otázky“, na které může hledat odpověď i moderní člověk současnosti.

Předložená publikace je stručná, nedělá si nárok na vědeckou příručku, ale je výstižná a čtivá a může být i určitým návodem k zamyšlení. Určitě vzbudí zájem u přemýšlivého čtenáře, kterému může sloužit jako úvod do studia filozofie nebo ukázat cestu hlubšího poznání.

 

Z německého originálu Kurze Geschichte der antiken Philosophie

přeložila  Jana Pištorová

Portál, 2005, vydání první, str. 182.

Tweet