Štěnice Štěnice jsou ploché, hnědavé či rezaté ploštice s oválným tělem a redukovanými křídly maximálně 7 mm dlouhé. Přes den se ukrývají ve škvírách. např. za tapetami, v postelích. V noci vyhledávají člověka a jiné teplokrevné živočichy až na vzdálenost několika desítek metrů.

Štěnice se živí výhradně krví, u člověka dochází k napadení většinou na nekrytých místech těla. Z vajíček kladených do úkrytů se vylíhnou nymfy, které se tvarem těla podobají dospělcům. Štěnice sají tak dvakrát týdně, vydrží však hladovět až několik měsíců. Mohou být zavlečeny v zavazadlech, pádle či nábytku, aktivně mohou pronikat i do sousedních obydlí.

 

V místě bodnutí se vytváří svědivé narůžovělé pupeny o velikosti 1-3 cm, často nepravidelného tvaru a seřazené v řadě. U citlivých osob může být pobodání provázeno horečkou, otoky a kopřivkou. Léčba je symptomatická. Na postižená místa se aplikují přípravky proti svědění.

 

Likvidace štěnic a jejich úkrytů se provádí kontaktními insekticidy ve formě emulze či popraše. Štěnice nejsou známy jako přenašeči chorob.

  

Oxyuriáza

 

Oxyuriázu způsobuje roup dětský, jehož vývoj z vajíčka se děje v tenkém střevě. Oplozené samičky pak tlustým střevem putují do konečníku. V jeho okolí kladou vajíčka, což vyvolává nepříjemné svědění. Nacházejí se zde proto často projevy po škrábání, ze kterých vznikají dermatitidy, mnohdy infikované bakteriemi.

 

Onemocnění postihuje zejména děti. Někdy proti němu nejsou imunní ani členové rodiny nebo personál v dětských kolektivech. Léčí se antiparazitiky, která se podají jednorázově. Léčbu je nutné po 3 týdnech zopakovat. Nutná je léčba celého kolektivu včetně personálu, popř. i členů rodiny, aby nedocházelo k recidivám.

 

Důležitá je hygiena prostředí a rukou, neboť z prašného prostředí podlahy bývají vajíčka přenesena do úst a znovu do zažívacího ústrojí.

Tweet