Játra - onemocnění
Infekční zánět jater – hepatitida B
Kde všude hrozí nákaza?
Zdrojem nákazy je člověk s akutní nebo chronickou infekcí virem hepatitidy B. Hlavním způsobem přenosu infekce je přenos krví, dříve i ve zdravotnických zařízeních ( výkony prováděné kontaminovanými nástroji, jehlami nebo injekčními stříkačkami, aplikace krve a krevních derivátů, kontaminace poraněné kůže nebo sliznic krví infikované osoby) nebo mimo ně (u holičů, pedikérů, při tetováži atd.). Vedle krve lze přenést infekci i slinami. K přenosu může dojít i pohlavním stykem nebo při porodu z matky na novorozence. Ve zdravotnických zařízeních se virus hepatitidy B přenáší často i na zdravotnické pracovníky a je odškodňována jako nemoc z povolání.
Jaký má tato nemoc průběh?
Onemocnění má v průměru těžší průběh než-li onemocnění hepatitidou A, procento těžkých forem je vyšší a trvání choroby je delší. Může vzniknout chronická infekce spojená s nosičstvím HbsAg (tj. povrchový antigen viru hepatitidy B. O chronickém průběhu hovoříme tehdy, přetrvávají-li známky zánětu déle než jeden rok po akutní virové hepatitidě. Největší riziko znamená pro pacienta možný vznik cirhózy jater a hepatocelulárního karcinomu. Proto i prognóza není tak pozitivní jako u hepatitidy A. K posouzení prognózy chronické hepatitidy B je zpravidla nutné provedení jaterní biopsie.
Jaká je léčba?
U lehkých forem hepatitidy B vystačíme s režimovými opatřeními jako je dieta s přísným omezením tuků a klid na lůžku, který nemusí být absolutní. Důležité je také podávání vitamínů, hlavně A,D,E,K a C. Při hrozícím přechodu do fulminantní formy, kdy může dojít až k selhání jaterních funkcí a nakonec i k bezvědomí, je indikováno podávání glukokortikoidů. Nemocný s touto formou virové hepatitidy musí být umístěn na speciální jednotce intenzivní péče, kde prvním úkolem je zajistit stálost vnitřního prostředí a bojovat proti postižení mozku, aby nemocný přežil až do spontánní regenerace jater. K léčbě protrahovaného průběhu infekce a k zabránění vzniku nosičství lze použít i imunomudulační léčbu (levamizol či izoprinozin). Poslední možností je transplantace jater.
Je možná prevence?
V prevenci je důležité přísné a důsledné dodržování protiepidemického režimu ve zdravotnických zařízeních, především pečlivá sterilizace všech nástrojů a co nejširší používání jednorázových pomůcek. Samozřejmá je nutnost pečlivého výběru a vyšetřování dárců krve. Nejlepší možnou prevencí tohoto onemocnění je však očkování.
