Léčivé rostliny
Blahovičník kulatoplodý (Eukalyptus globulus )
Jsme v Austrálii, v eukalyptovém, chcete-li blahovičníkovém, lese. Stromy jsou vysoké osmdesát, sto metrů a patří spolu s americkými sekvojovci k nejvyšším dřevinám světa. Listy těchto velikánů se staví hranou ke slunci, takže eukalyptový porost neposkytuje téměř žádný stín. Zato však osvěžuje vzduch v listech obsaženou eukalyptovou silicí.
Popis: Blahovičník kulatoplodý (Eukalyptus globulus LAB.) je stálezelený, rychle rostoucí strom, který dorůstá výšky až kolem sta metrů. Na dřevině nalezneme dva typy listů. Mladé listy jsou vstřícné, okrouhlé a bez řapíku. Starší listy jsou protáhle kopinaté, srpovitě zahnuté a řapíkaté. Na větvích vyrůstají střídavě. Plodem je dřevnatějící tobolka.
Rozšíření: Rod Eukalyptus je rozsáhlý, přesný počet druhů kolísá podle různých autorů mezi třemi až šesti sty. Původní vlastí je Austrálie a Tasmánie. Patří do čeledi rostlin myrtovitých (Myrtaceae). Dnes se pěstuje v tropech a subtropech celého světa, včetně Středozemí.
Historie používání: Eukalyptus považovali australští domorodci za všelék. Léčili jím nachlazení, horečku, revmatické bolesti a úplavici. Považovali ho za protijed proti hadímu uštknutí. Za zmínku stojí také historie pěstování eukalyptu. Jak se eukalypty dostaly ze vzdálené Austrálie do Evropy? Kdy k tomu došlo? Hlavním hrdinou této dobrodružné pouti byl německý botanik Ferdinand von Müller, který stál v letech 1857 až 1873 v čele botanické zahrady v Melbourne. Zasloužil se o prohloubení znalostí o eukalyptech, jejich farmakologických účincích i o jejich rozšíření do Evropy, severní a jižní Afriky, Kalifornie a mimotropických oblastí Jižní Ameriky. Jako první se zabýval účinky eukalyptové silice a předpokládal, že svými účinky připomíná kajeput, tedy že má repelentní a antibakteriální účinky. Ze zásilky semen, která v roce 1857 směřovala do Francie, pocházely rostliny vysazené v Alžírsku. Tam se dřevinám velmi dobře dařilo a po zdejších zkušenostech se začaly vysazovat v bažinatých a malárií postižených oblastech celého světa. Dnes se pěstují eukalypty také na americkém kontinentě. Za klíčový rok pro pěstování eukalyptů v Brazílii lze označit rok 1919, kdy pěstitelé této dřeviny byli finančně zvýhodněni, a tím motivováni k dalšímu pěstování.
Sběr: Předmětem sběru jsou starší řapíkaté listy blahovičníku kulatoplodého (Eukalypti folium). Obsahové látky: Ze starších řapíkatých listů se destilací vodní párou získává silice (2–3 %) s hlavním obsahem cineolu. Listy dále obsahují třísloviny a hořčiny. Složení silice se liší nejen od ostatních druhů blahovičníků, ale je odlišné i podle provenience. Silice E. polybractea, E. radiata obsahuje především felandren a cineol, silice E. citriodora obsahuje citral a citronellol, hlavními složkami silice E. elata je piperiton a felandren. Významnou látkou obsaženou v E. macrorhynche je rutin, který posiluje kapiláry a zvyšuje jejich odolnost proti lámavosti.
Vlastnosti: Expektorans.
Účinek na organismus: Eukalyptus kulatoplodý se používá při onemocněních dýchacích cest, při bronchytidách, astmatu, zánětech nosu a hrtanu. Je součástí nosních kapek a mastí. Pro inhalaci se většinou používá izolovaný cineol.
Další význam: Eukalyptová silice si díky příjemné vůni našla pevné místo v parfumerii a kosmetice. Používá se především do pánských přípravků po holení, do zubních past a koupelových přípravků. Blahovičníky obecně čerpají ze země značné množství vody, proto se staly důležitou meliorační dřevinou. Blahovičníky se vysoušejí bažiny, což má pozitivní vliv na snížení možnosti nákazy malárií. Eukalypty jsou pro svůj rychlý růst důležitou energetickou dřevinou. Zdroj kvalitního, vodě odolného dřeva představují další druhy blahovičníků, např. Eukalyptus camaldulensis, E. maidenii, E. saligna. Na nábytek se pěstuje E. robusta, jehož dřevu se říkalo novoholandský mahagon. Eukalyptus resinifera roní po naříznutí kmene štávu, která na vzduchu tuhne a mění se v pryskyřici. Ta se dříve dostávala do lékáren pod názvem australské kino a sloužila jako prostředek proti průjmům.
Zajímavosti: Z dutých eukalyptových větví, které vyžrali termiti, vyráběli australští domorodci tradiční hudební nástroj – didgeridoo (čti didžeridů). Aromaterapeutické použití: V aromaterapii se můžeme setkat se silicí např. Eukalyptus radiata SIEB. Ex DC. Silice obsahuje 80 % cineolu a 2–3 % alfa-pinenu a získává se destilací vodní parou. Má svěží sladkou vůni. Eukalyptus prospívá dýchací soustavě, pomáhá při celé řadě onemocnění, např. při nachlazení, zánětu dutin, hrtanu či bronchytidě. Dále má analgetický účinek a podporuje hojení ran. Vypuzuje střevní parazity. V působení na psychiku navozuje optimismus a zlepšuje náladu.
