Problémy s alkoholem

Alkoholismus patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy návyků. Samozřejmě, že ne každé požívání alkoholických nápojů lze nazvat alkoholismem. O něm hovoříme tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma.

Z hlediska medicínského se obvykle rozlišuje úzus, který znamená požívání alkoholu při různých společenských příležitostech nebo jako doplněk jídla. Alkohol je požíván v takových dávkách, které nemají podstatnější vliv na psychickou a fyzickou činnost člověka. Jde o pití alkoholu v takovém množství a v takových časových odstupech, že se nevytváří závislost. Dalším stupněm je abúzus, který je charakterizován jako zneužívání či nadměrné užívání v nevhodnou dobu a v nevhodném množství. Jestliže je alkohol zneužíván v nadměrném množství a pravidelně, dochází po různě dlouhé době k vytvoření závislosti. Příčinou působení alkoholu je etylalkohol, psychotropní látka výrazně ovlivňující vyšší nervovou činnost člověka. Mimo to má i účinky periferní. Rozlišujeme dvě základní formy působení alkoholu na lidský organismus: akutní a chronickou.

Akutní působení alkoholu se obvykle projevuje prostou opilostí. Dochází k akutní intoxikaci alkoholem a její průběh závisí jak na množství požitého alkoholu, tak na individuální snášenlivosti, která se může měnit i podle akutního psychického a tělesného stavu jedince. Počátečním projevem je euforie, uvolněná, povznesená nálada. Jsou však lidé, kteří i po lehkém napití alkoholu upadají do depresivní nálady. Periferní účinek alkoholu se projeví zrychlením pulsu, rozšířením cév – dochází k zarudnutí v obličeji, uvolňuje se větší množství tepla. Zvyšuje se sebejistota. Později se intoxikace prohlubuje. Pro toto období je typické střídání nálad – z plné veselosti dochází k pláči, jindy se projevuje agresivita. Zůstává však spojení se skutečností, je zachováno vnímání okolí.

U chronického zneužívání alkoholu lze sledovat tyto fáze:
1. Počáteční fáze alkoholismu – požívání alkoholu má společenský motiv. Pití přináší úlevu, schopnost společenských kontaktů. Pití, které je zpočátku příležitostné, se stává častějším a pravidelnějším. Vytváří se psychická závislost, zvyšuje se tolerance.
2. Prodromální (varovná) fáze – vzniká pocit potřeby alkoholu bez ohledu na formu a druh alkoholického nápoje. Opilost se stává běžným průvodním jevem. Je plně rozvinuta psychická závislost a začíná se vytvářet závislost somatická. Nadále se zvyšuje tolerance.
3. Kruciální (rozhodující) fáze – dochází ke ztrátě kontroly, alkoholik hledá pro své pití vysvětlení, ovšem mimo sebe. Pití mu způsobuje řadu společenských obtíží. Tolerance se zpočátku ještě zvyšuje, postupně však dochází k jejímu snižování. Po vynechání alkoholu se dostavují silné abstinenční příznaky.
4. Terminální (konečná) fáze – vyznačuje se soustavným požíváním alkoholu v kteroukoli dobu. Alkoholik tělesně i psychicky chátrá. Tolerance na alkohol se výrazně snižuje, k opití stačí jen malé dávky alkoholu. Dochází k depravaci osobnosti – snižuje se kritičnost jak k požívání alkoholu, tak k veškeré činnosti, jsou poruchy v oblasti etických a morálních norem, snižují se zábrany k protispolečenskému chování.

Tweet