Sexuální úchylky

Bylo provedeno několik výzkumů, kde se jejich autoři pokoušeli empiricky přijít na to, zda a co mají manželky sexuálních delikventů společného. Respektive, jaké jsou jejich hlavní charakteristiky.

Jeden z hlavních společných rysů těchto žen byla jejich nižší sexuální apetence (čtvrtině z nich například nevadila úplná sexuální abstinence a celá pětina těchto žen neměla vůbec žádné pohlavní styky se svým partnerem v období před jeho zatčením). Dvě třetiny těchto žen také popřely jakoukoliv zkušenost s masturbací. I přes tato fakta však téměř 90% těchto žen hodnotilo svou sexuální funkci jako mírně nadprůměrnou. Tyto výsledky podporují tvrzení, že manželky některých sexuálních delikventů bývají často neeroticky založené - ve vztahu dominantní, ale v sexu chladné.

Otázkou k diskusi však je to, zda se jedná o záležitost primární nebo zda byl jejich sexuální život takto modifikován právě díky jejich partnerovi. Nelze proto ani vyloučit možnost, že ve skutečnosti tyto ženy nejsou nikterak sexuálně dysfunkční a že s nedeviantním partnerem by se vlastních zábran a konzervativních postojů v oblasti sexu byly schopny zbavit a jejich sexualita by se vyvíjela příznivěji.

Pokud nedošlo k rozvodu po spáchání sexuálního deliktu, bylo možné označit jejich manželství paradoxně za soudržnější, než je tomu u obecné populace. Ženy často odmítaly uvěřit tomu, že jejich manžel daný sexuální delikt spáchal. Další bagatelizovaly význam tohoto deliktu. Přesto však tento čin jako takový odsuzovaly. Vnímaly jej jako příznak psychické abnormity a snažily se svému manželovi pomoci. Tyto mechanismy jim ve své podstatě umožňovaly zaujetí ochranitelské role ve vztahu a tím i větší dominanci v tomto vztahu. Často vlastně využívaly kriminální čin svého partnera ke zvýšení svého statusu nebo k nadřazení se manželovi z pozice morální a sociální dominance.

 Je zajímavé, že i v případě, že manžel v minulosti již sexuální delikt měl, většina těchto partnerek uvedla, že od manžela podobné chování neočekávala. Přesto však ani jedna neuvedla, že by jejich manželství tímto deliktem utrpělo. Většina žen uvedla, že se jejich vztah ještě posílil.

Tyto ženy by bylo možné rozdělit ještě dále do skupin dle toho, jakého deliktu se jejich manžel dopustil. Nejméně pozitivně zde hodnotily svůj manželský vztah manželky sexuálních agresorů. Často například hovořily o touze manžela po orálním sexu jako o podstatě manželské neshody.

( podle knihy Sexuální deviace, Petr Weiss, Praha 2002 )

Tweet