Sexuální úchylky

Ochranná sexuologická léčba a její úskalí


Kategorie: Sexuální úchylky Zajímavosti 
30.květen 2002
Výkon jakékoliv ochranné léčby většinou naráží na celou řadu úskalí. Ta by se dala shrnout do několika základních okruhů:

1.Problematická je samotná indikace ochranné vazby. Znalci ne vždy zcela domyslí samotný výkon a lze říci, že občas navrhnou léčbu lehkomyslně.
2. Celá řada konfliktů vzniká během samotné ochranné vazby, neboť postoje pacienta jsou jen zřídkakdy k této vazbě pozitivní. Většinou reaguje negativně, mnohdy až agresivně.
3. V neposlední řadě dochází k rozporům, které vyplývají ze spolupráce mezi policií, soudy, znalci a vykonavateli ochranné léčby.

 

Nejlépší asi je ilustrovat tyto problémy na nějakém konkrétním případu (tento byl popsán v České a Slovenské psychiatrii v dubnu letošního roku.) Jedná se o 37letého pacienta, který byl, kvůli své sexuální deviaci, od roku 1991 již 11x přijat na psychiatrické oddělení. V jeho anamnéze lze zjistit, že prvního pokusu o znásilnění se dopustil v 16 letech (tj. v roce 1981). Ten byl však znalci ohodnocen jako „kumulace opožděné puberty a příležitostného podávání alkoholu“. Stejného činu se dopustil i v roce 1985. Znalci jej opět posoudili jako „opožděný sexuální vývoj“. Až v roce 1989, kdy dotyčný během několika měsíců spáchal 6 pokusů o znásilnění a jedno znásilnění dokonal, byl kvalifikován jako sexuálně deviantní osoba a sexuální agresor a dostal 6 let nepodmíněně (z nich si odseděl 2 roky a poté mu byla udělena amnestie).

 

Na základě této amnestie byl v roce 1991 přímo z výkonu trestu převeden do ochranné sexuologické léčby. Zde byl negativistický a agresivní a již po třech týdnech z léčebny utekl. Pak byl znovu přijat do léčby, znovu utekl, pak byl vzat do vazby, neboť se opět dopustil znásilnění… zjednodušeně, lze konstatovat, že za posledních 10 let byl dotyčný vzhledem ke svému agresivnímu sexuálnímu jednání 11x opakovaně hospitalizován na nějakém psychiatrickém oddělení, přičemž u něj nebylo dosaženo jakéhokoliv pozitivního výsledku.

 

Otázka zní: "Co se s tímto dá dělat a jak k takovým lidem přistupovat?" Doufejme, že k řešení takto komplikovaných případů přispěje komise pro ochrannou léčbu, která byla v roce 1998 ustanovena Ministerstvem zdravotnictví ČR. Ta má za úkol mapovat situaci, definovat problémy a navrhovat způsob jejich řešení. Inu, čeká je těžká práce…

Autor: Mgr. Jiří Široký