Abstinence
Ošetření pacientů pod vlivem alkoholu
Nejprve je nutné zdůraznit, že samotná skutečnost, že pacient před návštěvou ordinace požil alkoholické nápoje, nezakládá oprávnění ošetřujícího lékaře odmítnout poskytování zdravotní péče tomuto pacientovi. Listina základních práv a svobod uvádí, že každý má právo na ochranu zdraví: občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Z toho pak někteří odvozují, že právo na ochranu zdraví má i občan, který požil alkoholické nápoje. Zákon č. 20/1966 Sb., v platném znění uvádí, že bez souhlasu nemocného lze provádět vyšetřovací a léčebné výkony, jestliže osoba jeví známky intoxikace.
Zákon tedy počítá s tím, že budou ošetřováni pacienti, kteří jsou pod vlivem drog nebo alkoholu. Dostaví-li se však do ordinace pacient s chronickým onemocněním na kontrolu v alkoholickém opojení mírného stupně, je na lékaři, zda pacienta orientačně vyšetří a pak pozve na kontrolu na jiný den. Toto oprávnění lékaře lze kvalifikovaně zdůvodnit zejména tím, že má-li lékař poskytnout péči lege artis, tak jak mu ukládá právní předpis, pak nutně potřebuje rozhodné anamnestické údaje, souhlas pacienta i jeho řádné poučení, a zejména řádné vyšetření. Pokud je pacient ve stavu, kdy pro alkoholické opojení nelze hodnověrné informace pro další postup léčení získat a není nebezpečí z prodlení, nejedná se o neodkladnou péči, lze oprávněně akceptovat rozhodnutí ošetřujícího lékaře o odložení kontrolního vyšetření, neboť v alkoholickém opojení není možné vždy zdravotní péči lege artis poskytovat.
Postupovat lege artis při poskytování zdravotní péče lékaři ukládá jak zákon č. 20/1966 Sb., v platném znění, tak smlouva s příslušnou zdravotní pojišťovnou i Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která stanovuje, že jakýkoli zdravotnický zákrok se musí provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Stejně tak lze postupovat, pokud pacient s chronickým onemocněním zasahuje do vyšetření tak rušivě, že vyšetření nelze lege artis provést. To jsou ty případy, kdy je pacient nadměrně pohyblivý, odmítá se svléknout, vyšetření bagatelizuje a některým se verbálně nebo brachiálně brání. V obou případech však lékař musí vyloučit, že pacient nemá závažné akutní onemocnění vyžadující urgentní neodkladnou péči. To znamená, že se musí snažit pacienta alespoň orientačně vyšetřit a o vyšetření stavu pacienta a dalších rozhodných skutečnostech provést podrobnější záznam ve zdravotnické dokumentaci.
Dostaví-li se do ordinace pacient, který požil větší množství alkoholických nápojů a tomu odpovídá jeho stav a ošetřující lékař nemůže vyloučit pro jeho stav ovlivněný požitím alkoholu závažnější zhoršení chronického onemocnění či vyloučit akutní onemocnění, je oprávněn tohoto pacienta odeslat k hospitalizaci na příslušné lůžkové oddělení, odpovídající diagnóze onemocnění, na které má lékař podezření. Dopravu do lůžkového zařízení však je nutné zajistit s doprovodem pacienta. Přitom lze vycházet z ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění, který uvádí, že vyžaduje-li to zdravotní stav pojištěnce, poskytne se mu hrazená péče formou péče ústavní. Ústavní péčí se rozumí péče v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech.
Je-li ošetřujícím lékařem indikován doprovod pojištěnce, hradí zdravotní pojišťovna, která hradí dopravu pojištěnce, i dopravu doprovázející osoby, a to ve stejném rozsahu jako dopravu pojištěnce. Je-li pacient pro značné alkoholické opojení nebezpečný sobě nebo svému okolí, je lékař oprávněn odeslat tohoto pacienta i proti jeho vůli na příslušné oddělní ( záchytná stanice, psychiatrické oddělení, interní oddělení, ) a to vždy s doprovodem. Pokud je to možné, po předchozí domluvě s lékařem zařízení, kam pacienta odesílá, a to s odkazem na ustanovení zákona č. 20/1966 Sb., v platném znění, kde je stanoveno, že bez souhlasu nemocného lze provádět vyšetřovací a léčebné výkony, jestliže osoba jeví známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí. I Úmluva o lidských právech a biomedicíně uvádí, že jakmile nelze získat souhlas v případě naléhavé situace, jakýkoli zdravotnický nezbytný zákrok lze provést okamžitě ku prospěchu zdraví zúčastněného jedince.
Platné právní předpisy tedy lékaře k takovémto postupu opravňují. Lze tak však učinit pouze na základě osobně provedeného vyšetření, a nikoliv pouze na základě údajů sdělených jinou osobou. Obrátí-li se na praktického lékaře pro dospělé Policie ČR s požadavkem na odběr krve u pacienta, lze tento výkon a vyšetření provést pouze tehdy, pokud pacient s výkonem souhlasí nebo je-li neklidný a odběr krve by mohl být provázen poškozením pacienta. Jestliže odběr krve odmítne, nemůže ošetřující lékař na pacienta vyvíjet nátlak, aby se odběru podrobil, neboť zákon č.20/1966 Sb., v platném znění stanovuje, že vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Úmluva o lidských právech a biomedicíně uvádí, že zdravotnický zákrok lze provést pouze poté, co k němu udělila svobodný a informovaný souhlas osoba, které se zákrok týká. Pokud s odběrem krve na alkohol (jak požaduje policie) pacient souhlasí, odběr se provede a úhradu proplatí ten, kdo o odběr požádal. Pokud však požádá o odběr krve na alkohol sám pacient, lze mu vyhovět, ale za předpokladu, že odběr i vyšetření krve sám uhradí. Zákon č.48/1997Sb., v platném znění stanovuje, že ze zdravotního pojištění se nehradí vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v osobním zájmu na žádost fyzických osob nebo v zájmu a na žádost právnických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce.
