Játra - onemocnění

Poškození jater alkoholem patří mezi nejčastější příčinu jaterních chorob a je celosvětovým problémem. Obecně totiž existuje souvislost mezi množstvím zkonzumovaného alkoholu (tj. dobou, po níž dotyčný alkohol konzumuje, a množstvím, které konzumuje) a závažností poškození jater.

Jaterní cirhóza se ale nerozvíjí u všech alkoholiků a jsou zde výrazné individuální rozdíly. Proč tomu tak je, ovšem není přesně známé. Určitě se zde však uplatňují genetické vlivy, stav výživy, vliv léků a jiných cizorodých látek, jiná jaterní onemocnění a pohlaví daného jedince. Je například prokázané, že tolerance vůči alkoholu je u žen mnohem nižší než u mužů. U žen může již 20 g alkoholu denně (např. 2 dl vína) při pravidelné konzumaci po několik let vést k jaternímu poškození. U mužů se udává dávka 3x vyšší.

Jaterní poškození způsobené dlouhodobým požíváním alkoholu může mít rozličné formy - od hromadění tuku v jaterních buňkách, které je vratné, až po cirhózu s rizikem vzniku rakoviny. Obecně se rozlišují 3 fáze rozvoje jaterního poškození. Ty jsou sice poněkud zjednodušené a často se i překrývají, tj. jeden konkrétní člověk může mít rysy všech tří fází. Fáze jsou tyto:
- jaterní steatóza
- alkoholická hepatitia
- cirhóza

Jaterní steatóza
Při chronické konzumaci alkoholu dochází nejprve ke zvýšenému ukládání tuku v jaterních buňkách (hepatocytech). Tuk se hromadí zejména v jaterních buňkách poblíž centrální žíly. K tomuto úkazu může dojít již po 3 až 7 dnech intenzivní konzumace alkoholu. Změny jsou naštěstí vratné a při abstinenci vymizí do 2 až 6 týdnů. Steatóza může probíhat buď zcela skrytě, nebo může být doprovázena necharakteristickými obtížemi, jako je únava a občasné tlaky pod pravým žeberním obloukem. Játra bývají v tomto okamžiku již tužší, zvětšená a citlivá na pohmat.

Alkoholická hepatitida
Bývají jí postiženi nejčastěji muži středního věku po víceletém chronickém užívání alkoholu. Většinou se jedná o "tvrdý" alkohol po dobu 6-12 let. U lehčí formy se objevují jednak nespecifické příznaky, jako jsou únava, hubnutí a psychická labilita, a dále i zvracení, nechutenství, bolesti v pravém podžebří a lehké zežloutnutí. U těžších forem se předcházející příznaky stupňují, dochází k otokům dolních končetin, teplotě a žloutnutí. Celý průběh může končit až jaterním selháním. U těžších forem se úmrtnost pohybuje mezi 20-50 %. Důležitá je v tomto případě zejména abstinence, která je předpokladem dalšího přežití a snižuje pravděpodobnost recidiv. Dále se doporučuje vysokobílkovinná dieta s vysokým obsahem větvených aminokyselin a dostatek vitaminů (hlavně B, C, K ). V neposlední řadě je nutné upravit hospodaření s vodou a minerály.

Alkoholická jaterní cirhóza
Ta se sice nerozvine u všech alkoholiků, nicméně její riziko velice stoupá s množstvím zkonzumovaného alkoholu. Představuje konečné a nevratné stadium jaterního onemocnění. Většinou se rozvíjí po 10 až 15 letech chronického pití alkoholu. V některých případech (u velice intenzivního pití alkoholu) se však může rozvinout již během 1 až 2 let.

Cirhóza může probíhat řadu let zcela skrytě a může být objevena až při pitvě (pokud je ovšem provedena). Mnohdy se ale poprvé projeví v souvislosti s krvácením (včetně krvácení do trávicího ústrojí), vodnatostí v dutině břišní či žloutenkou. Jednoznačně se dá potom diagnostikovat pomocí laboratorních vyšetření.

Základem je dodržování abstinence. Pokud se podaří onemocnění kompenzovat, přežívají nemocní v průměru necelých 9 let. Pokud ne, bývá to okolo 1,5 roku. Příčinou úmrtí bývá nejčastěji jaterní selhání, krvácení do trávicího ústrojí či rozvoj rakoviny jater. K transplantaci se přistupuje u pacientů, u kterých je prokázána více než půlroční abstinence.

 

 

Tweet